Já jsem osobně byl vyzván panem předsedou Stanjurou, abych reagoval. Vyslechl jsem trpělivě všechny politické kluby s výjimkou ČSSD, ale určitě jejich připomínky budu adresovat také. Takže bych se pokusil ve stručnosti reagovat na to, co tady zaznělo. Začnu tedy od konce.
První věc, která se týká strukturálního deficitu vládního sektoru. Projektovaný strukturální deficit vládního sektoru na rok 2017 je plus 0,5 a totéž je v roce 2018, plus 0,5. S výjimkou malých států Evropy, jako je Lucembursko a Estonsko, jsme na tom v Evropské unii nejlíp. To znamená, že hospodaříme velmi rozumně, možná až příliš konzervativně.
Pokud se týká příjmové strany státního rozpočtu. Příjmová strana státního rozpočtu reagovala v průběhu jednání o státním rozpočtu na vývoj ekonomiky, to znamená na zlepšující se predikce ekonomického vývoje a také na zlepšený výběr daní, který výrazně převyšuje nárůst ekonomiky. Samozřejmě obojí má svoje hranice, jak ekonomika, tak i plnění daňových povinností, které se prostě nějakým způsobem vyčerpá a ustálí. Nebude věčně pokračovat.
Stejně tak jsou tady signály, že česká ekonomika se začíná přehřívat. Ví to i Česká národní banka, která začala zvyšovat úrokové sazby. Chybí tady 200 tisíc neobsazených míst na pracovním trhu. Jsou tady problémy Evropské unie, které už byly zmíněny a které vytvoří tlak na kohezní fondy. To znamená, že v roce 2018 - já tu situaci - a ten rozpočet je tak stavěn a proto je označován za realistický - chápu tímhle tím způsobem.
Chtěl bych poděkovat KDU-ČSL a jejímu předsedovi za to, že se přihlásili k rozpočtu, který je vlastně dílem konsenzu, nikoliv kompromisu koaliční vlády. Pokud se týká obavy Pirátů ze zadlužování, tak je dobře se podívat na statistiku státního dluhu, která se víceméně stabilizovala. V září byl dokonce státní dluh nižší. To, jak bude vypadat státní dluh v roce 2018, bude velmi záviset na tom, jakým způsobem bude realizován ten státní rozpočet. Přestože je tam plánovaný deficit 50 mil.
Máme tady - a zmínil to pan poslanec Dolejš - také ještě nevyřízený státní závěrečný účet z roku 2016, kdy byl přebytek díky těm evropským penězům. Takže já bych obavy ze zvyšování státního dluhu neměl. Dokonce možná - někteří se mnou nebudou souhlasit, ale - já bych byl zastáncem toho, že dokud jsou peníze levné - a zatím si půjčujeme stále ještě se záporným úrokem - tak bych si opravdu půjčoval, ale za předpokladu, že bychom ty peníze proinvestovali, ne projedli, jako zatím bohužel to udělala prakticky každá vláda.
Takže mantra deficitu a státního dluhu má svoje hranice a už tady pan poslanec Farský také upozorňoval - a s tím naprosto souhlasím - že jsme velmi málo připraveni na to, že velmi brzo zmizí evropské peníze a budeme muset financovat spoustu věcí, nejen mandatorní výdaje, ale i investiční výdaje ze státního rozpočtu. A to bude velký problém a souhlasím s tím, že se s tím zatím mnoho nestalo.
Pokud se týká připomínek pana předsedy Stanjury, tak strýček Skrblík... No víte, já jsem pro jednání státního rozpočtu začínal s tím, že deficit státního rozpočtu byl o 100 mld. větší. Všechny provozní výdaje, které bylo možno seškrtat, jsem seškrtal a zůstalo to na tom deficitu 50 mld. Já když se jenom podívám na počet pracovníků, který tady byl kritizován - já teď musím mluvit za rozpočet roku 2018, za který jsem tady jako ministr financí zodpovědný - tak jsem tady citoval čísla toho nárůstu. Je to 8 503 míst, ale nejsou to žádní úředníci. Je to 6 012 míst v regionálním školství, 520 míst kapitola Ministerstva spravedlnosti, 351 příslušníků policie a 142 lidí k zabezpečení agend České správy sociálního zabezpečení.
Moji kolegové z vlády mi potvrdí, že jakmile přišli s nárůstem jakéhokoliv množství pracovních sil - včetně mého vlastního ministerstva, kde aktivní saldo je plus 25 - takže velmi tvrdě narazil, zejména proto, že ta místa nejsou ani obsazována tak, jak jsou projektována. Takže tolik asi k funkci ministra financí jako strýčka Skrblíka.
Pardon, já se musím podívat na ty další připomínky, které jsem obdržel. (Ministr Pilný listuje v materiálech.) Pokud se týká dotačních titulů, tak Ministerstvo financí má naprosté minimum dotačních titulů. To znamená, my úplný přehled o tom, jaké jsou dotační tituly a jak to vypadá, nemáme. Ale rád bych připomněl a podíval se na kapitolu Ministerstva pro místní rozvoj, která byla seškrtána o 10 mld. Je to zejména proto, že Ministerstvo pro místní rozvoj vypisuje paralelní programy ze státního rozpočtu, které duplikují v některých případech ty peníze z Evropské unie.
A ty obce, nebo ti žadatelé si pro to prostě jdou, protože je to pro ně podstatně jednodušší, než vyčerpávat velmi administrativně náročné a velmi výrazně kontrolované výdaje, které jsou z evropských fondů. Proto to čerpání těch evropských fondů je také tak špatné, jako to teď je. Takže Ministerstvo pro místní rozvoj - a měli jsme velké diskuze - to svým způsobem odneslo a řada těch dotačních titulů nebude, protože na ně prostě nebude.
Nechci také připomínat, že díky rozpočtovému určení daní jsme poslali daleko víc peněz jak krajům, tak obcím. Nebo to respektive připomínám. S tím takzvaným přimalováváním nějakých miliard do státního rozpočtu na příjmové straně, aby to nějak vyšlo, nemohu souhlasit. Já jsem prostě velmi konzervativně a realisticky reagoval na růst ekonomiky a na růst toho, jak se vybírají daně.
Pokud se týká investičních výdajů, tak už jsem opět konstatoval, že investiční výdaje stouply sice velmi málo, ale přece jen o něco z toho státního rozpočtu. A tento státní rozpočet charakterizuje ještě také to, že se v něm respektuje to pomalé tempo čerpání evropských peněz. Evropské peníze budou mít vždycky kladné saldo, tzn. jestliže přijde nějaký požadavek a začnou se čerpat více evropské peníze, tak je to jenom otázka cash flow, které prostě musíme dohonit, ale státní rozpočet na to samozřejmě bude reagovat a ty výsledky budou samozřejmě příznivé, pokud saldo evropských peněz je výrazně kladné.
Pokud se týká investic do vědy, výzkumu a inovací, tak je to problematika, kterou jsme se tady ve sněmovně zabývali mnohokrát. Na jedné straně výdaje na vědu, výzkum a inovace stouply, můžete říkat, že nedostatečně, ale musíte si také uvědomit, že do nich není např. započítáno 4 až 5 mld. daňových úlev, které jsou čerpány stovkami firem, které to využívají na vědu, výzkum a inovace. To se tam nikdy nepočítalo. Moc toho upřímně řečeno není.
Dál problém je to, že metrika, která provází výdaje na vědu, výzkum a inovace, je poměrně ujetá. My tady máme centra excelence, budu jmenovat třeba superpočítač v Ostravě, který už teď stál přes miliardu a je zastaralý, přitom i Izraelci jezdí počítat do Spojených států. Nikdo si nedovolí takové věci budovat. Takže řada peněz, které jdou na vědu, výzkum a inovace, nejdou na vědu, výzkum a inovace a jsou prostě spotřebovány. To je potřeba si uvědomit. A já bych výrazně žádal, aby nová Poslanecká sněmovna udělala novelu zákona 130 o vědě, výzkumu a inovacích a zařadila a udělala nová kritéria pro posuzování vědy, výzkumu a inovací, aby je rozdělila mezi humanitní vědy, kde budou jiné, mezi základní výzkum, kde ta kritéria budou jiná, a mezi aplikovaný výzkum, kde by se jednoznačně měly tyto výdaje brát jako investice.
Mohu souhlasit s tím, co tady říkal pan předseda Kalousek, že bohužel státní správa podporuje kvantitu nad kvalitou. Ale tady je potřeba změnit služební zákon. Ten jsme zabetonovali natolik, že je to pravda. My bychom měli určitě mít méně lidí, které bychom líp platili, než plošně lidi, kteří prostě mají základní předpoklady pro funkci, tj. papír, který si opatří na soukromé škole, a potom odsezená léta ve státní nebo veřejné správě. Takhle je zabetonován služební zákon a udělali jsme si to tady sami. Otevření veřejných výběrových řízení, které jsme požadovali jako hnutí ANO, tady neprošlo o několik hlasů, bohužel právě řada z nich byla z řady příslušníků ODS.
Pokud se týká toho prvního příspěvku pana předsedy Tomia Okamury, tak ono je třeba si uvědomit, že deficit 50 mld. je marketingový tah a že potom budeme vypadat dobře, když ten deficit bude menší, a na druhou stranu říkat, jak je Evropa ohrožena, co se v Evropě děje, jak je tady brexit a další věci, které tu Evropu zruinují, a my jsme příslušníky Evropské unie a dopadne to na nás... Musíme si vybrat - buď jedno, nebo druhé. Obojí nemůže být prostě pravda.
Takže to je asi krátce tak, jak jsem byl schopen reagovat na ten státní rozpočet. A znovu říkám, já se vracím k tomu, že to bylo umění možného. Já pro ten rozpočet neskáču radostí. Je to můj první a také poslední státní rozpočet, který jsem sestavoval. Jeho základním problémem je to, že priority toho státního rozpočtu byly sestavovány na každém zasedání Poslanecké sněmovny a na každém zasedání vlády. A ministru financí potom nezbývá, než tyhle věci respektovat, protože jsou prostě zakódovány v legislativě nebo jsou zakódovány ve smlouvách, které se prostě nedají změnit. Takže znovu zopakuji to, že se tam podařilo udělat celou řadu pozitivních věcí od toho přidání učitelům až po ty 3 mld. do školství, peníze na vědu, výzkum a inovace, udržet určitou úroveň investic, otevřít prostor pro možnost čerpání evropských peněz. Z toho důvodu považuji tento rozpočet, který jako ministr financí předkládám ve jménu dnes už tedy nebo zítra koaliční vlády v demisi za rozpočet, který je rozumný a který samozřejmě Poslanecká sněmovna může korigovat a jistě ho bude korigovat. A zároveň také uznávám, že doba na projednávání toho rozpočtu je extrémně malá a možnosti korekce snižuje. To je asi všechno, co bych vám jako reakci na připomínky, které jsem tady vyslechl, v tomhle okamžiku mohl říci.
Děkuji.
