První věc, ke které je potřeba se vyjádřit, bezesporu je výše příjmů, výše výdajů a výše schodku, protože konec konců dnes budeme schvalovat, nebo po prvním čtení, ty základní rámce rozpočtu. Chci říct, že rozpočet byl tvořen v okamžiku, kdy Ministerstvo financí předpokládalo růst ekonomiky ve výši 3,1 %, už tehdy, když ten rozpočet schvalovala vláda, to ještě pravděpodobně bez současného pana ministra financí, tak jsme upozorňovali, že i při růstu 3,1 % je padesátimiliardový schodek opravdu těžko ospravedlnitelný, a to ještě v tom kontextu, že ten růst nebyl jednorázový, že nebyl první rok, ale že už celou řadu let zažívá Česká republika poměrně slušný hospodářský růst. V tomto okamžiku předkládat padesátimiliardový deficit skutečně nemá opodstatnění vůbec žádné.
Od té doby se makroekonomická data ještě vylepšila, pan ministr při představování toho rozpočtu tady zmiňoval ta čísla kolem růstu nezaměstnanosti a inflace, která bude kolem cíle, velmi nízká nezaměstnanost a ještě rychlejší růst než ten, který předpokládala vláda nebo Ministerstvo financí, když se rozpočet sestavoval, a po takovém vystoupení podle mého názoru by musela přijít jedna jediná odpověď, a sice, že pan ministr navrhne vyrovnaný rozpočet, protože jinak to nedává vůbec žádný smysl, vychválit makroekonomická data a říct, jak se bude v budoucnu České republice dařit a navrhnout rozpočet, jako kdybychom byli v nějaké hluboké ekonomické recesi.
Co ještě stojí určitě za zmínku, a už to tady zaznělo, je výše daňové kvóty. Místo toho, abychom reagovali na to, že se příjmy státu zvyšují a můžeme si tady za tím řečnickým pultíkem říkat, proč tomu je, můžeme se hádat, někdo to bude přičítat dominantně ekonomickému růstu, pravděpodobně předchozí vláda to bude svádět nebo to bude dávat k dobru těm opatřením, jako je kontrolní hlášení nebo elektronická evidence tržeb, ale je zkrátka potřeba říci, že příjmová stránka rozpočtu roste, roste velmi výrazně a my jsme při tom schvalování elektronické evidence tržeb nebo kontrolního hlášení slyšeli, že se budou snižovat daně, že tato opatření umožní vládě snižovat daně českým firmám a českým podnikatelům. Nic takového nepřichází, máme sice elektronickou evidenci tržeb, máme kontrolní hlášení a otravujeme tedy podnikatele a živnostníky touto regulací, ale přesto budeme vytahovat z těch peněz daňových poplatníků více. Zatímco v minulém roce, v roce 2017, byla daňová kvóta na úrovni 34 %, v tom příštím roce vzroste na 34,4. Ještě v roce 2015, jenom pro dokreslení, byla na úrovni 32,6 %. Čili roste přerozdělování tohoto státu, roste ambice vytahat z kapes daňových poplatníků více peněz, a to určitě není něco, s čím bychom souhlasili, a je potřeba si to tady říci nahlas vedle těch technicistních údajů o státním rozpočtu, že prostě přerozdělování roste a tato vláda, tento ministr, tento premiér mají ambici vytahat z kapes daňových poplatníků více peněz.
Další oblastí, u které stojí zato se zastavit, jsou mandatorní výdaje. Mandatorní výdaje, to je evergreen při schvalování každého rozpočtu. Mandatorní výdaje nám léta rostou, samozřejmě snižují tu fiskální svobodu a ten fiskální prostor pro jakoukoli vládu dělat nějakou aktivní fiskální politiku, ať už to je vláda levicová, pravicová, minulá, budoucí. Ty mandatorní výdaje, je ale potřeba upozornit, že rostou i v době ekonomického růstu, který zažíváme. Rozuměl bych tomu a bylo by pochopitelné, kdyby mandatorní výdaje rostly v době recese, kdy by bylo potřeba zvětšovat dávky v nezaměstnanosti nebo by je pobíral větší počet lidí, ale nám rostou mandatorní výdaje, byť z roku na rok teď velmi jemně, ale přesto rostou, ale rostou v době opravdu velmi slušného ekonomického růstu a už slyšíme řadu ekonomů, že se nacházíme na tom vrcholu ekonomického cyklu, že není nepravděpodobné, že ta čísla budou v budoucích letech nižší, a to samozřejmě výdajovou stranu rozpočtu a ty mandatorní výdaje dostane do ještě větších potíží.
Ten rozpočet, jak ten schodek tak ten rostoucí podíl mandatorních výdajů, říká jednu věc. Je to vlastně obžaloba té končící vlády, která dnes podala demisi, že nedokázala cokoli pozitivního udělat s výdajovou stranou rozpočtu. Tato vláda dokázala udělat leccos s příjmovou stranou rozpočtu, připravila EET, schválila kontrolní hlášení a říkám, můžeme se tady o tom hádat, do jaké míry to bylo pozitivní nebo méně pozitivní opatření, ale absolutně, absolutně se vykašlala na výdajovou stranu rozpočtu a ten deficit a růst mandatorních výdajů je toho výsledkem. Je to o to více trestuhodné, že se na tu výdajovou stranu vykašlala v době slušného ekonomického počasí, kdy se ty méně příjemné věci ohledně změny a struktury výdajové strany dělají přece jen snáze, je malá nezaměstnanost, rostou mzdy, jakékoli vládní úspory nebolí občany a daňové poplatníky tak, jako budou bolet v okamžiku, kdy se takové změny budou realizovat v době horšího ekonomického počasí.
Určitě stojí za zmínku i fakt toho, že klesají kapitálové výdaje. Ještě bych dokázal pochopit, že vláda chce vytahat více peněz z kapes daňových poplatníků pro to, aby třeba postavila silnice, dálnice, obchvaty měst, investovala do nových technologií, do rychlejšího internetu nebo, já nevím, jakoukoli prioritu bychom si tady vymysleli, ale tak tomu není. Když se podíváte na ten rozpočet, tak kapitálové výdaje klesají, kapitálové výdaje, a už to tady dneska zaznělo, jsou pod úrovní toho, co dokázala investovat pravicová vláda za mnohem horšího ekonomického počasí, resp. za ekonomické recese, která sem doplula z euroamerické části světa.
Když se podíváte na ten rozpočet, tak místo kapitálových výdajů rostou výdaje provozního charakteru, roste počet státních zaměstnanců a nelžeme si, nejsou to jenom vojáci, učitelé, policisté a tento typ státních zaměstnanců, u kterých bychom se na to dívali smířlivěji, ale když se podíváme na jednotlivé resorty, Ministerstvo místního rozvoje, Ministerstvo financí, úřady práce, tak tam dochází k nárůstu až stovek až tisíce zaměstnanců. Stát neustále bobtná, za těch posledních několik let nabobtnal o 30 tisíc státních zaměstnanců a já tedy nemám pocit, že by občané České republiky v tomto viděli nějaký pozitivum. Nemyslím si, že se pro ně v této míře zlepšily veřejné služby tak, aby tento nárůst ocenili.
Ze všech těchto důvodů samozřejmě my nebudeme hlasovat pro tento rozpočet. Při druhém čtení přijdeme určitě s celou řadou pozměňujících návrhů. Jenom vysvětlím, proč ho nevracíme k přepracování. Já jsem o tom velmi přemýšlel, já se tolik nebojím rozpočtového provizoria, pokud by rozpočtové provizorium platilo, resp. stát by podle něj hospodařil jen nějakou krátkou dobu v řádu dní či týdnů. A samozřejmě se musíme vyvarovat rozpočtového provizoria, které by trvalo měsíce a destabilizovalo by hospodaření České republiky. Ale v okamžiku, kdy by trvalo týden, dva, tři, nějaký takovýto časový rámec, tak si myslím, že pokud by byla šance na přepracování toho státního rozpočtu a šance na to, že bychom dostali státní rozpočet v daleko lepší podobě, tak si myslím, že by to za rozpočtové provizorium stálo.
Nicméně, pokud bychom to dnes prohlasovali, tak ten rozpočet vracíme stejnému ministrovi zatím, stejným lidem, kteří ho připravovali. A já se obávám, když vidím návrh státního rozpočtu, že hrozí riziko, že po tom přepracování bychom dostali ještě rozpočet možná horší než který dnes máme.
Kdybych měl ukončit své vystoupení, tak jenom doporučuji panu ministrovi, aby se dnes vyhýbal čertovi s Mikulášem, protože za takovýto rozpočet žádnou sladkost nedostane. A spíš bych se obával, že dostane uhlí nebo ho ten čert dokonce vezme do pekla. Ten rozpočet určitě dobrý není a prosím budoucí vládu, aby k tomu přistupovala mnohem odpovědněji a aby začala dělat strukturální změny na straně výdajů a nevezla se pouze na ekonomickém cyklu tak, jako vláda předchozí.
Děkuji za pozornost.
