Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, vážení kandidáti. Předpokládám, že v tuto chvíli nejsem sám v naší jednací síni, kdo lituje, že má k dispozici pouze tři hlasy. Myslím si, že se ve sboru uchazečů o členství v Radě Ústavu shromáždily skutečně význačné osobnosti. Z hlediska své osobní zkušenosti bych rád některé vyzdvihl. Rád bych vyzdvihl Jefima Fisteina, i když bohužel se nemůže o tuto funkci ucházet. Nicméně osobně bych si dovolil ručit za Daniela Kroupu, Martina Palouše, Oldřicha Tůmu, ačkoli on patřil k velkým kritikům tohoto Ústavu, nicméně znám ho již z 80. let. Martina Vadase dlouhodobě sleduji, jak se věnuje těmto tématům a statečně bojuje za to, aby se na ně nezapomínalo a aby dostala v našem veřejném prostoru místo vedle různých romantických seriálů a jinému, s odpuštěním, z mého pohledu braku, kterému zejména elektronická média věnují čas.
Rád bych zmínit také Jana Zahradníčka, našeho bývalého kolegu senátora, kterého znám osobně a vážím si ho. Velice si vážím pana Žídka, který s mnohými v Konfederaci politických vězňů drží statečně pochodeň nezapomnění na zločiny komunismu.
Nicméně vzal jsem si slovo zejména proto, abych vaší pozornosti možná, nebo doufám zbytečně předložil jméno z mého pohledu nejdůležitější, a to je emeritní senátor Jiří Liška. Je to člověk, který se osobně zasloužil o to, že tento Ústav vznikl. Po vzoru slovenského Ústavu paměti národa. Ostatně on se tak měl také jmenovat. Byl nakonec schválen zákon o Ústavu pro studium totalitních režimů a je to jeho veliká zásluha. Je třeba také ohodnotit, že se dlouhodobě věnuje, ostatně zasloužil se o vznik zákona o třetím odboji. Spolupracuje s etickou komisí a je snad dokonce stále ještě jejím členem. Chtěl bych vám, kteří ho méně znáte, že již není členem ODS. Je to dneska nezávislý kandidát samozřejmě s nepopíranou minulostí, ale myslím si, že z hlediska lidského i k tématu příslušného by bylo správné vzít ho důkladně v úvahu.
Nemyslím to proto, že by snad Rada ÚSTRu měla být nějakým institutem zasloužilých, to rozhodně ne, protože zásluha je nepopíratelná a zůstane, ať už bude členem Rady nebo nebude. Ale prostě proto, že si myslím, že je to člověk, který k tomu tématu má nejblíž. Věnuje se mu systematicky a dlouhodobě - a je pro mě, jak ho znám lidsky, i velikou zárukou integrity a objektivity.
Mnohokrát tady zazněla slova paměť, zazněla tady slova pravda. Myslím si, že hlavním posláním Ústavu pro studium totalitních režimů je pravda. Pravda o naší nedávné minulosti. Nebyl jsem úplně šťastný, že bylo rozšířeno portfolio o jaksi totalitní režimy a myslím, že navrhovatelé této změny měli na mysli nacistickou okupaci nebo éru. Ne proto, že by to nebylo potřeba, ale pravda je, že ústavy zejména soudobých dějin - Oldřich Tůma, který je dneska ředitelem a pokračovatelem Viléma Prečana v čele tohoto ústavu, jsou k tomu určené dostatečně kompetentní, ale to, co z mého pohledu zejména má dělat Ústav pro studium totalitních režimů „Ústav paměti národa“, je právě péče o nedávnou historii. Je to péče opravdu o tu nedávnou historii. Jsme ještě příliš krátce od epochy na to, abychom z činů a z událostí udělali jen předmět nějakých historických učebnic. Ta pravda je klíčová a je důležitá pro nás a myslím si, že vstupujeme do jakési nové éry, kdy tato pravda pro nás bude znovu důležitým vodítkem.
Dnes byl jmenován premiérem bývalý spolupracovník StB, aktivní spolupracovník, a zřejmě se jeho vláda bude opírat o podporu komunistů a nějakých příznivců přímé demokracie. Nechci zde přímo říkat nácků... Je to vážné a myslím si, že s touto vážností bychom k této volbě měli přistupovat, protože možná, možná budeme mít podobné problémy brzy. Děkuji vám za pozornost.
