Budu první, který promluví proti té petici. Zároveň, abych na to nezapomněl, tak řeknu, že navrhuji zamítnutí, budu ten, který to navrhuje.

Trošičku se mě, já mám kuřáky strašně rád, opravdu je mám rád. Vím jako lékař s 45letou praxí profesora vnitřního lékařství, že z kuřáka nekuřáka udělá pouze první mozková mrtvice. Ale ano, mozková mrtvice ano, pane předsedající. Rád bych se vyjádřil k některým věcem, protože mně trošičku vstávaly zbytky vlasů na hlavě z těch řečí, které tady byly. Je tam řada věcí, které je potřeba v klidu a argumentačně, nikoli na základě dojmů, vysvětlit.

Dozvěděl jsem se tady, že je to proskribovaná menšina, dozvěděl jsem se, že sice kouření škodí zdraví, ale proč bychom si ho nepoškozovali, dozvěděl jsem se, že lidi, kteří jsou kuřáci a chrchlají kvůli tomu, že mají chronickou bronchitidu nebo astma, chrchlají o to více ve studeném prostředí. Dozvěděl jsem se, a to bylo zajímavé, že kdo neposlouchá, žije poctivě, a dokonce kdo zakazuje kouření při jídle, tak je nepoctivý. To mě hodně zaujalo. Čili ten, kdo kouří při jídle, obráceně, žije poctivě.

Já mám k dispozici fakta o tom, jak se kouří v Evropě. Chci s potěšením říci, že pan senátor Oberfalzer měl pravdu k tomuto dni, skutečně v polovině zemí v Evropě je takto kouření zakázáno, říkal, že v polovině není, tak v té druhé polovině je. V Rakousku a v Německu to mají od příštího roku. Tam to dopadne, tam sice dneska se ještě kouří v některých zemích, nebo nekouří v některých zemích, ale od příštího roku to bude v Rakousku i v Německu.

Co mě strašně mrzí, to je můj dojem, je hauzírování svobody, stejně jako moji předřečníci si svobody nesmírně vážím. Můj pohled na svobodu není takový, že zdraví nadsazuji nad svobodu, ale svoboda je prostě nedělitelná. Není možné dělat svobodu pro kuřáky a svobodu pro nekuřáky. Já pak ještě správným výkladem té svobody v závěru se zmíním.

Chtěl bych říci, že tady bylo slyšení v Senátu na základě petice, kterého jsem neměl možnost se zúčastnit, ale také nebyla pozvána paní profesorka Králíková, i když na to čekala, ale nebyla vyzvána, domnívám se, že to byla taková nějaká náhoda, která vedoucímu člověku, který vede protikuřáckou kampaň, nebylo umožněno říci, co si myslí.

Pokud jde o tu platnost toho zákona, tak vzbuzuje emoce. Ale trvá pět měsíců. Nechme ten zákon doklapnout alespoň do doby jednoho roku, pak uvidíme, jestli skutečně došlo ke změnám tržeb, jestli skutečně došlo k poklesu spotřeby cigaret, jestli skutečně hospodští na tom tratí nebo netratí, protože jediné, co nás o tom přesvědčí, je výběr daní. Přece jaké statistiky jiné nás o tom přesvědčí, že někdo tratí nebo netratí, podle výběru daní.

Pokud se týká poklesu hospitalizací, které tady byly téměř karikovány, tak bych řekl, že, ano, v ČR je to příliš krátká doba na pokles hospitalizací, já bych žádným číslům z ČR, co se týká infarktu myokardu a vztahu ke kouření, také nevěřil. Ale jsou přesná čísla, publikovaná čísla v dobrých časopisech z Austrálie, která jasně dokazují, že dochází k poklesu počtu jak kardiovaskulárních, tak srdečních příhod v časové souvislosti, nevím, jestli příčinné, ale v časové souvislosti, s tím, že tam byly přijaty poměrně drastické protikuřácké zákony.

Nikdo nezakazuje kouřit. Já nevím, že by někdo zakazoval kouřit. Já si myslím, že kuřáci kouřit mohou, tam, kde... Ve vyspělých zemích je to jinak, třeba v New Yorku nebo v Kanadě, na Novém Zélandu, tam se nesmí kouřit skoro nikde, v parcích, v barech, v restauracích. Chtěl bych říci, že je spousta věcí, které nejsou zdravé, ale tento zákon nehovoří o tom, že se nemá jíst vepřové nebo že se nemá provozovat sex v neděli, to o tom není. Nedávejme další demagogické přirovnání k tomu, co tento zákon řeší nebo neřeší.

Chtěl bych říci, to je dost důležité, že stejná petice v roce 2011 sebrala 135 tisíc podpisů, máme tady 60 tisíc podpisů pro to, aby se v hospodách mohlo kouřit, a 135 tisíc podpisů pro to, aby se v hospodách nekouřilo. Je to menšina, máte pravdu, je to skutečně menšina. Jsou to asi dva tábory, které si spolu na pivo příliš nesednou.

Já bych chtěl připomenout Bernieho Ecclestona. Bernie Ecclestone je člověk, kterého skoro všichni znají. Patří mu F1, závody F1. F1 před mnoha lety byly závody cigaretových reklam, jezdilo tam Marlboro, jezdil tam John Player Special. Když mu to zakázali, tak plakal, že zaniknou automobilové závody. Nezanikly. Prostě F1 běží dál, je to byznys jako hrom. Jezdí tam Red Bull, jezdí tam Petronas, jezdí tam prostě jiné firmy. Já si myslím, že ty hospody, které dneska pláčou nad tím, že nemají dostatek kuřáků, štamgastů, musí přejít na jiný způsob podnikání, tak jako to udělal Bernie Ecclestone.

A teď k těm faktům. Existuje skórovací systém, který je ověřený praxí v zemích, které kouření omezily, kde je to seřazeno podle důležitostí těch vah těch faktorů, co způsobí, že se přestane kouřit, nebo že někdo nezačne kouřit. Je to zaprvé cena cigaret, která nesmí přesáhnout určitou hodnotu. Ale cena cigaret je nejdůležitější faktor. Druhým faktorem je zákaz kouření ve veřejném prostoru a soukromém prostoru k veřejnému podnikání. To je druhý faktor. O tom tady jednáme. Pak jsou to kampaně, o kterých hovořili i moji předřečníci. To je třetí faktor. Pak je to kupodivu sjednocení barvy krabiček. Dneska když koupíte červenou krabičku, kupujete Marlboro. Když žlutou, je to Camel. Ty odstrašující obrázky mají asi 2% účinnost, ale je to bod číslo 5. A potom zašesté je to nabídka léčby. Já bych chtěl říci, že nikotinismus čili kouření má svoje číslo v mezinárodní klasifikaci nemocí, čili je to nemoc. Jako na nemoc se na něj vztahuje bezplatné léčení. Existují poradny, které vedou jak farmakologové, tak psychologové, tak především plicní lékaři, kteří na základě postupů, které jsou dány, guideliny, čili pracovní postupy, dokáží toho člověka přesvědčit, aby přestal kouřit. My takovou poradnu máme, máme zhruba 36% účinnost. Čili vidíte, že přestat kouřit je skutečně velmi těžké, protože ten nikotin táhne toho kuřáka jako psa na obojku. On musí kouřit, jinak by měl nepříjemné pocity, bohužel.

Já teď k tomu, co je nejdůležitější. Já jsem postrádal, a mrzí mě to, od některých mých kolegů i předřečníků z petičního výboru jakousi právní znalost toho, co je v občanském zákoníku, o tom, co je veřejný prostor, co je soukromý prostor k veřejnému užívání a co je soukromý prostor. Tyto tři pojmy je potřeba přesně oddělit. Takže veřejný prostor jsou parky, ulice, nádraží a takovéto věci. Soukromý prostor k veřejnému užívání je to, v našem případě hospoda, jestliže otevřete soukromý prostor pro veřejné užívání, může stát skutečně omezit některé projevy, např. budete-li provozovat sportovní halu, budete tam mít tenisový nebo volejbalový turnaj, tak pravděpodobně omezíte pyrotechniku nebo kouření. Je to součást našeho právního řádu, že soukromý prostor k veřejnému užívání může mít některé omezující podmínky. A pak je soukromý prostor. To je vaše zahrada, to je váš sklep, to je váš vinný sklípek. Tam si můžete kouřit a pít, jak hrdlo ráčí. Do toho vám nemá nikdo co povídat.

To je tato věc. To, že jsem říkal, že mám rád kuřáky, to je pravda. Jinak si myslím, že kdyby někdo chtěl přestat kouřit, jsem zcela otevřen, každý pátek ordinuji, takže může přijít, já ho rád vyšetřím.

Jsem rád, že jsem měl možnost tady pohovořit a mít dokonce v zádech druhého nejslavnějšího kuřáka v ČR, děkuji vám.