Ten bývá médii označován za odborníka na oblast hazardu, přičemž jedinou jeho kvalifikací je to, že se jedná o někdejšího gamblera.
Logicky jsem si proto chtěl o tomto sdružení zjistit více. Narazil jsem na velmi překvapivé údaje. Sdružení nemá na svých webových stránkách ani jedinou zmínku o účetní závěrce nebo výroční zprávě. V rubrice „tiskové zprávy“ je poslední údaj pět let starý! Znamená to snad, že členové sdružení nebyli pět let v práci?
Proč se na webu nikdo nedočte, jak organizace hospodaří s penězi dárců? Proč spolek nezveřejňuje dokumenty o svém hospodaření? Čerpá totiž mimo jiné veřejné prostředky a bylo by minimálně slušné, aby lidé věděli, k čemu tyto peníze slouží. Spolek navíc jednoznačně porušuje zákon. Od 1.1.2016 totiž musí být u každého subjektu uloženy listiny dle zákona O veřejných rejstřících. Zejména pak stanovy, usnesení, týkající se volby, jmenování nebo ukončení statutárních orgánů a účetní závěrky. Nic z toho ale na webu Občanů proti hazardu nenajdete.
Velmi zajímavé je také pevné přátelství Svobody, který stále dluží více než milion korun (z toho více než 400 tisíc tvoří pohledávka vůči státu – přesněji VZP) s aktivistou Hollanem (kterého jeho zarytý boj proti hazardu vynesl až do komunální politiky). Ten je pro změnu zase pověstný zájmovou činností v podobě tuzemských i zahraničních služebních cest. A pár jich samozřejmě prožil s kamarádem Svobodou – například do Rakouska či na Slovensko.
A pánové nezůstávají jen u cest a ryzího přátelství – Hollan svému kamarádovi Svobodovi zřejmě přihrává i štědré dotace. Od doby, kdy má Hollan funkci na brněnském magistrátu, si Svoboda nemůže stěžovat. Dva roky po sobě získal od magistrátu stovky tisíc pro Občany proti hazardu. Rok 2016 – dotace od města Brna 343 tisíc korun. Rok 2017 – dotace od města Brna 280 tisíc korun. Ale to nebylo vše. Na přelomu let 2016 a 2017, dva dny před Štědrým dnem, dostal Svoboda hezký vánoční dárek. Občané proti hazardu získali 200 tisíc korun od Brněnských komunikací. Ptáte se, co mají společného komunikace s hazardem? Především to, že v jejich představenstvu sedí Matěj Hollan. Můžeme se jen domnívat, proč právě od této organizace sdružení peníze získalo a především co aktivističtí občané proti hazardu (jejichž jména také nikdy nikdo nedohledá) za tyto prostředky udělali – jak jsem uvedl výše, nikde se k tomuto údaji nedostanete.
Navenek to tedy vypadá tak, že Matěj Hollan tímto vlastně „posílá“ peníze nejen kamarádovi Svobodovi, ale tak trochu i sám sobě. Je evidentně členem stejného sdružení, jako on. Na webu Občanů proti hazardu je totiž uveden kontakt právě na Hollana hned na prvním místě. O to zajímavější je, že když Hollan hlasoval o poskytnutí finančních darů sdružení, na jehož webu figuruje jako klíčová osoba, nenahlásil podjatost. Podtrženo – sečteno, během velmi krátké doby si tak Hollan nepřímo pomohl poslat do sdružení, pro které pracuje on i jeho kamarád (i když slovo práce bych zde používal velmi opatrně) celkem 823 tisíc korun, o kterých nikdo (kromě nich) neví, kde skončily!
Zajímavá je také výdělečná činnost Martina Svobody, který se prostřednictvím přednášek snaží vydělat na své (ex)závislosti na hazardu. Za přednášku bere 7 tisíc + vyzývá předem k tomu, aby úplně všichni účastníci přednášky měli zakoupeny také jím vydané knihy. Jeden kus bratru za 300 kaček. Prý by mohly být i levnější, ale to by zase nebyla podpořena bohulibá činnost sdružení a jeho finančně nákladná práce – jak je uvedeno přímo na webu.
Dlouho jsem také přemýšlel nad tím, proč Svobodovi ani Hollanovi dnes už moc nevadí online hazard, ale za to burcují proti klasickým hernám. Právě online hazard je totiž nebezpečný především tím, že se ho může účastnit kdokoliv, odkudkoliv a kdykoliv. A na rozdíl od klasických heren v něm prakticky neexistují žádné bezpečnostní mechanismy – stále je totiž dostupný především v nelegálním režimu.
Odpověď se nabízí sama. Hollan, jakožto někdejší styčný důstojník Brnění, přece musí ctít ono známé „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Brnění, které si také vzalo do vínku boj proti hazardu, totiž získávalo peníze na své projekty mimo jiné od Nadace Open society fund), jejímž zakladatelem je Georg Soros. Stejný Georg Soros však založil a předsedá společnosti, která vlastní téměř 6,5 milionu kusů akcií společnosti Caesars Entertaiment Corporation. A právě tato společnost provozuje či provozovala přibližně 50 kasin po celém světě, navíc je také světovým provozovatelem online kasin. Dalším podporovatelem Brnění byl například známý aktivista – Michl Berg, další kamarád. Ten zase velmi úzce spolupracoval s provozovateli kurzového sázení. Navíc i on bojuje pouze proti kamenným hernám a není se čemu divit. Sám totiž figuroval ve společnostech nebo webových portálech, provozujících nelegální internetový hazard a stál za peticí internet bez cenzury, která měla pomoci právě provozovatelům online loterií.
Tak teď nevím – jsem sám, kdo má pocit, že občanské sdružení Občané proti hazardu je pouze velkou a netransparentní černou dírou? Když vidím, jak někteří aktivisté, angažovaní v účelových neziskovkách, sbírají třeba i díky přihrávkám od kamarádů statisíce a nikdo neví k čemu, či v tomto případě spíše jestli je vůbec k něčemu prospěšnému využijí, je mi upřímně líto neziskovek, které se opravdu věnují velmi užitečným věcem a každou korunu shánějí velmi obtížně. A tyto spolky si přitom opravdu podporu zaslouží.
O transparentnosti nestačí mluvit, ta se musí dodržovat. Není přece možné, aby se u nás pod maskou dobročinnosti přiživovala nejrůznější individua. Mám totiž dojem, že někdy ve skutečnosti nejde o neziskové, ale spíše o ziskové organizace. Jen z nich bohužel nemá zisk veřejnost, ale pouze někteří jednotlivci...
