Já se budu snažit rozpočet vzít trošku obecněji, říct i nějaká čísla, na kterých bych demonstroval, proč rozpočet nepovažuji za dobrý. Deficit 50 mld. bychom mohli očekávat, jak říkal kolega Klaus, v době války nebo nějaké živelné pohromy. Nicméně žijeme v docela dobré ekonomické době, jenom připomenu, že v roce 2014 jsme rostli o 2,7 %, v roce 2015 o 5,3 %, letos to bude více jak 4,5 % a i na příští rok se počítá s růstem větším jak 3 %. To ani keynesiánští ekonomové, ke kterým socialisté jen vzhlíží, by nedokázali navrhnout, abychom v takové fázi ekonomického cyklu hospodařili s tak vysoký deficitem.
Podle mého není ani argument, že ten rozpočet může dopadnout na konci roku lépe, jako to bylo třeba v minulém roce. To podle mého názoru ukazuje jenom neschopnost Ministerstva financí a ministra financí připravit realistický rozpočet, když se plán na začátku roku tak diametrálně odlišuje od samotného výsledku.
Ale nejde jenom o deficit jako takový, byť je to zásadní číslo, není to jediné číslo, které špatný rozpočet charakterizuje. Za důležité považuji zmínit i to, že poroste díky tomu návrhu rozpočtu na příští rok i přerozdělování. Bude dál bobtnat stát. Příjmová strana oproti loňskému rozpočtu naroste nebo plánuje narůst o 53 miliard korun. Na výdajích meziročně vydáme podle návrhu rozpočtu o 43 miliard korun více. To je jasný důkaz toho, že ten rozpočet není hospodárný, že je to rozpočet, který dále zvyšuje přerozdělování a bobtnání státu.
Přestože rosteme slušným ekonomickým tempem, které už jsem naznačoval před chvílí, tak přesto roste podíl vybraných daní na hrubém domácím produktu. Zatímco v minulém roce to bylo 34 procent, složená daňová kvóta nebo růst složené daňové kvóty se v příštím roce počítá až na úrovni 34,4 procent. To znamená, že každým rokem vytahuje stát z kapes daňových poplatníků více peněz, a to i, říkám, v období, kdy ekonomika roste.
Radost nemůžeme mít, ani když se podíváme na jednotlivé typy výdajů. Podíl mandatorních výdajů, tedy zákonem stanovených výdajů, budeme očekávat v příštím roce nebo plánuje se na úrovni 55,4 procent, takže takovouto část rozpočtu si můžeme odmáznout, protože s tím už vláda, i kdyby chtěla, neudělá vůbec nic a nemá prostor proto využívat tyto peníze podle vlastního uvážení, podle vlastních cílů. Spolu s tzv. quazi mandatorními výdaji bude tento balík výdajů, se kterými není možné cokoliv dělat, činit čtyři pětiny rozpočtových výdajů. Čili pouze s jednou pětinou rozpočtových výdajů může vláda dělat aktivní fiskální politiku podle svého zvážení.
Byť ten růst mandatorních výdajů očekáváme v příštím roce pouze o 0,1 procentní bod, přesto je to varovné číslo, protože mandatorní výdaje by v době ekonomického růstu, kde je nižší nezaměstnanost, kdy by měly být vypláceny nižší sociální výdaje, tak, byť o tento malý kousíček, přesto rostou, což jasně ukazuje na nemoc našich veřejných financí. V okamžiku, kdy by byla recese, přibývalo lidí bez práce, potřebovali bychom dělat aktivnější sociální politiku a platit více sociálních dávek pro lidi bez práce nebo lidi, kteří by se kvůli ekonomické krizi ocitli v složité situaci, tak bych tomu rozuměl, ale nerozumím tomu v době, kdy máme rekordně nízkou míru nezaměstnanosti a kdy se velmi daří. Respektive, já tomu rozumím. Ten rozpočet, jak ten deficit, tak ten podíl mandatorních výdajů je de facto obžalobou té předchozí vlády, obžalobou v tom smyslu, že nebyla schopna využít ty čtyři roky poměrně slušného ekonomického růstu k tomu, aby cokoli, zejména s výdajovou stranu rozpočtu, protože na té je ten hlavní problém, tak aby s ní cokoliv udělala. Ty čtyři roky jsme prohospodařili a díky tomu máme před sebou rozpočet takový, jaký máme.
Bohužel, na rozdíl od mandatorních výdajů klesají investice. V roce 2018 by měly investice klesnou na úroveň 89,8 miliardy korun. To je méně, než dokázala proinvestovat pravicová vláda v době ekonomické krize. Pokud převedeme ten podíl kapitálových výdajů nebo-li investic na poměr vůči celkovým výdajům státního rozpočtu, zjistíme, že jde o pokles z 13,6 procent v roce 2015 na 6,6 procent v roce příští. Ještě jednou to zopakuji. Zatímco v roce 2015 byly investice v rámci výdajů státního rozpočtu na úrovni 13,6 procent, v roce příštím to bude už na pouhé úrovni 6,6 procent. Čili řeči o tom, že předchozí vláda investovala nebo že ta budoucí vláda chce investovat, jsou skutečně jenom řečmi. Ta čísla dokládají pravý opak.
Ještě bych se chtěl zastavit u toho problému sociálních výdajů. Chtěl bych upozornit na to nebo napřít vaši pozornost na to, že z celkové bilance toho státního rozpočtu ve výši 1,3 bilionu korun půjde na sociální výdaje v příštím roce 649 miliard korun, což je i přes ten ekonomický růst zase o 5,2 procenta více než v loňském roce. Růst sociálních výdajů je dokonce větší než očekávaný růst hrubého domácího produktu. Byť se očekává příští rok optimistický, tak k růstu 5,2 procenta se asi nedostaneme. No a v okamžiku, kdy nám rostou sociální výdaje rychlejším tempem než samotný hrubý domácí produkt, tak si myslím, že je nabíledni, že ten rozpočet je špatný a že ta vláda ty čtyři roky nedělala vůbec nic důležitého, že ty čtyři roky prohospodařila, užila si toho večírku, který jí nabídl ten ekonomický růst, ale, bohužel, nedokázala nic pro tuto společnost.
Občanská demokratická strana podala řadu pozměňovacích návrhů, my se chováme na rozdíl od té předchozí a, bohužel, zřejmě i té nové vlády odpovědně, navrhli jsme úspory téměř ve výši 30 miliard korun, rozumíme tomu, že se nám nepodařilo ten zákon o státním rozpočtu odmítnout v prvním čtení, pro to jsme podporu neměli, nicméně navrhujeme alespoň v rámci té bilance přesunout téměř 30 miliard korun do, říkejme tomu, rezervy, ona je to kapitola státní dluh, ale je to přesun, kdy na jedné straně ušetříme podle nás zbytné výdaje, které budou k dispozici buď na snížení státního dluhu nebo naopak na snížení daní.
Ještě se zmíním o tom tématu, a řada z vás kolegů podává pozměňovací návrhy, které mají dorovnat sociální služby, já se hlásím k pozměňovacímu návrhu, který podal formálně pan kolega poslanec Volný. Ten návrh vznikl jako kompromisní návrh v rámci debaty na rozpočtovém výboru. Chtěli jsme jít cestou, aby tady nevzniklo 20 konkurenčních návrhů, které by se "vystřílely" navzájem a nemuselo by projít nic, tak jsme poprosili pana náměstka financí, aby připravil kompromisní návrh, který by v první fázi přinášel sociálním službám kolem té miliardy a půl a poté by se to řešilo v průběhu roku. K tomu řeknu jenom to, že pro mě je nepochopitelné, že stávající vláda dokázala rozhodnout o navýšení peněz pro sociální služby, s čímž já souhlasím a nic proti tomu nemám, udělala k tomu řadu tiskovek, aby to prodala svým voličům, ale už tuto věc nezakomponovala do návrhu státního rozpočtu, který dnes projednáváme. Pro mě je to nepochopitelné chování, nerozumím tomu, a bohužel Poslanecká sněmovna, potažmo rozpočtový výbor musí opravovat takového fatální selhání naší současné vlády.
Poslední věc, ke které se chci vyjádřit, je, čí to vlastně rozpočet je. Mě to velmi pobavilo, když jsem slyšel nového pana premiéra, který říkal, že to vlastně není jeho rozpočet. Já si velmi dobře pamatuji, že to je jeho rozpočet, je to jeho návrh. My jsme v okamžiku, kdy ho střídal pan ministr Pilný, tak jsme pana ministra Pilného už tehdy vyzývali k tomu, aby ten návrh zákona přepracoval, aby zejména snížil schodek rozpočtu, který je neadekvátní k tomu ekonomickému růstu. Pan Pilný vzbuzoval naděje, protože říkal o sobě, že je skrblíka, tak jsme věřili, že tuto svou charakteristiku využije a ten státní rozpočet upraví. Nestalo se tak. Čili nejdříve ten rozpočet připravil pan ministr Babiš za hnutí ANO, poté ho převzal pan Pilný, rovněž nominant ANO, který ho tu zdůvodňoval, a teď tu máme třetí ministryni financí, rovněž nominantku za ANO, která dokončuje čtení rozpočtu, beze sporu bude chtít, aby státní rozpočet prošel a bude po něm volat, a pan premiér si tady dovolí říct, že to není jeho rozpočet.
Tak skutečně nevím, čí rozpočet to je, když se v průběhu procesu přípravy a schvalování na něm vystřídali tři nominanti za hnutí ANO, tak skutečně nevím, komu jinému víc patří než hnutí ANO. Ale já tomu rozumím, já kdybych takový státní rozpočet připravil, tak bych se za něj styděl a taky bych se k němu příliš nehlásil. V tomto smyslu panu premiérovi rozumím.
