18.08.2011 9:00:04
Riziko Velké deprese a centrální banky
Otázka nahozená Honzou Macháčkem, zda je správně, když FED, ECB a Bank of England „tisknou peníze ve velkém“, je nepochybně velmi provokativní. Je smutné, že mnozí v české kotlině si nevšimli, jak se ve světě změnila po roce 2008 doktrína.
Rovněž je pravda, že Fed se snaží dělat všechno proto, aby nebyly opakovány chyby třicátých let, kdy svět skončil ve Velké depresi ze které ho vyvedla až 2. světová válka. Šéf Fed Ben Bernanke si toho všeho je vědom a snaží se tomu zabránit. A nepochybně se mu to dočasně povedlo a to tak, že si až mnozí mysleli, že krize je za námi.
Ve skutečnosti byly problémy jen zameteny pod koberec masivními zásahy států, které znárodňovaly ztráty bank a pojišťoven jak na běžícím pásu a samozřejmě také centrální banky, které tiskly peníze ve velkém. Státy narazily na bariéry dříve než centrální banky, neboť podléhají demokratické kontrole – skrze volené zástupce lidu a také proto, že když zadlužení dosáhne 90 % HDP, začíná být nezvladatelné, už jenom kvůli dluhové službě.
Centrální banky to mají jednoduší. Fed v USA je soukromou institucí, kterou sice řídí politicky jmenovaný výbor, avšak s obrovskou autonomií. Navíc si nemusí nechat schvalovat výdaje jako vláda, ale tato instituce může sama sobě peníze natisknout. A to také dělá. Hlavní otázkou zůstává, zda pouze neodkládá řešení problému, který je ve skutečnosti jednoduchý – ve světě je příliš mnoho virtuálních aktiv, příliš mnoho virtuálních peněz a je nutná určitá rektifikace tohoto stavu. Možností, jak to udělat, je celá řada:
1. Pádivá inflace alespoň 12-15 % ročně
2. Nějaký typ měnové reformy (možností je celá řada, měnová reforma roku 1953 v Československu nebyla zdaleka jedinou. Většina evropských zemí provedla měnové reformy po 1. i 2. světové válce)
3. Zabavení zlata v bankovních schránkách státem a jeho odkup za nominální cenu (USA ve třicátých letech)
4. Devalvace národní měny vůči zahraničí, případně znovu zavedení národní měny v některých zemích eurozóny
5. Znárodnění aktiv v penzijních fondech (nedávno Maďarsko a Argentina)
6. Všemožné kombinace výše uvedených metod
Bohužel na všech těchto metodách je nepříjemné, že jsou ekonomicky bolestivé a politicky katastrofální. Hrozí, že povedou ještě k větší polarizaci západních společností, která je již tak dost velká. Bohatí budou bohatnout a chudí chudnout, střední třída může být ožebračena a marginalizována. To vytvoří prostor pro nástup nedemokratických režimů, nejspíše konzervativně-fašistických, protože demokraticky volení politici ztratí legitimitu. O to vše se hraje. Jde o to, aby nebyla válka, jde o to, aby nezačaly vznikat autoritativní a totalitní režimy.
Odpovědnost Bena Bernankeho je obrovská a jsem si jist, že on sám je si toho plně vědom.
A pevně doufám, že na to nenazírá tak, jak naznačuje Honza Macháček, tedy že řeší jenom problémy USA a co se děje ve světě je mi jedno. USA jsou stále jedinou supervelmocí s obrovskou zodpovědností za celý svět a mám naději, že odolají pokušení izolacionismu. Tedy jinými slovy - prezidentské volby v USA by měl vyhrát Barack Obama, neboť pokud vyhraje volby kdokoliv z republikánů, tak jej Tea Party dožene k izolacionismu ke škodě USA i zbytku světa …
Pro některé země to má již dnes dramatické důsledky. Švýcarská centrální banka neví, co má dělat s obrovskými úložkami ve švýcarských francích. Švýcarské banky budou zřejmě nabízet negativní úrok za uložení peněz ve francích. A i pro maďarské domácnosti, obce i firmy je to kastrofa, neboť si braly hypotéky a půjčky denominované ve švýcarských francích. To abychom nechodili příliš daleko. Nu a v rozvojovém světě to může být o hladových bouřích.
Je velmi brzo na to vynášet Fed do nebe. Nevíme, jak celá věc skončí a nejhorší na tom je, že ani světová finanční a politická elita neví, co dělat. Četba včerejších Financial Times ve mne vyvolala ty největší chmury. Chybí jasná představa jak z krize ven, přednášeny jsou naprosto protichůdné nápady, co teď dělat, a to samozřejmě nevěstí nic dobrého.
A ještě slovo k ECB. Její situace je ještě křehčí než v případě Fedu, protože je první centrální institucí státu, který zatím neexistuje. Nákup obligací zemí, kterým trhy půjčují za draho, je samozřejmě svůdnou možností, jak jim ulehčit. Je to pomoc nejenom likviditní, ale i fiskální, neboť ECB poskytne tyto peníze za podmínek výhodnějších, než dávají soukromí investoři. Jenže co když přece jenom některé země zbankrotují - a nemusí to být jenom Řecko - a ECB přijde za vládami (daňovými poplatníky), aby doplnily kapitál ECB? Dojde na fiskální výdaje a demokraticky zvolené vlády budou postaveny před hotovou věc: ECB je bankrot, musíte doplnit vlastní kapitál.
Závěrem: Není třeba přechválit centrální bankéře. Zatím toho, kromě tištění peněz, moc nepředvedli. A zápas je zatím pouze v první třetině …
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
