Dámy a pánové, budu zde mluvit o třech podstatných důvodech, pro které Občanská demokratická strana tuto vládu Andreje Babiše nepodpoří. Tyto důvody jsem osobně tlumočil již panu předsedovi vlády na jednání před Vánoci. Nebudu zde hovořit o zprávě evropského úřadu pro boj s podvody ani o probíhajícím jednání o zbavení imunity v souvislosti s případem Čapí hnízdo. Ne snad proto, že bych tuto záležitost považoval za nevýznamnou, ani ne proto, že bychom si snad mohli myslet, že nebude mít vliv na fungování vlády a pozici premiéra, samozřejmě vliv mít bude, ale nebudu o tom mluvit, protože jsou zde jiné velmi podstatné důvody, pro které nebude mít tato vláda důvěru Občanské demokratické strany.
Ten první důvod, vážný důvod, bych nazval ústavně-politický. Fakt je ten, že na základě rozhodnutí pana prezidenta a s jeho vědomím a požehnáním předseda vlády sestavil a prezident jmenoval tuto jednobarevnou vládu hnutí ANO, vládu, o které nebylo a není známo, že by disponovala nebo usilovala o transparentní politickou většinu v Poslanecké sněmovně. Fakt je také ten, že před jmenováním této vlády i po jmenování této vlády došlo jen k vysloveně formálnímu jednání vítěze voleb s ostatními stranami. A fakt je také ten, že z vyjádření pana prezidenta i pana premiéra od začátku vyplývalo, že tu máme co do činění s jejich pokusem ustavit menšinovou vládu jednoho politického subjektu, subjektu, který sice přesvědčivě zvítězil ve volbách, ale s necelými 30 % hlasů nezískal takovou podporu, aby mohl mít jednobarevnou vládu.
K tomu ještě dodávám, že bohužel, bohužel, protože Občanská demokratická strana rozhodně nepovažuje za dobré, aby Česká republika neměla žádnou vládu stanovenou a legitimně fungující podle Ústavy s potřebnou většinou, že jsme bohužel slyšeli veřejná vyjádření jak od pana prezidenta, tak od pana předsedy vlády naznačující jakoby důvěra v Poslanecké sněmovně pro vládu byla něco snad ne příliš podstatného, něco ústavně ne zcela nezbytného pro fungování v plném rozsahu, jako by vláda mohla snad normálně pracovat a existovat i bez důvěry v Parlamentu po nějakou zcela neurčenou dobu.
Já nebudu v této souvislosti užívat žádná silná slova, chci, abych se ve svém vystoupení vyhnul byť jen náznaku čehokoliv co by mohlo být považováno za politické invektivy. Jsem totiž přesvědčen, že sama situace, do které jsme tady tlačeni, je sama o sobě dostatečně znepokojující a že ji nemusíme vůbec nějak uměle dramatizovat. Tato situace se nedá vyřešit a znepokojení nelze odstranit tím, že po takovém jednání prezidenta a předsedy vlády by taková vláda dostala důvěru Poslanecké sněmovny. Naopak se obávám, že v takovém případě by mohlo dojít k velmi nežádoucím interpretacím takového rozhodnutí a také k nežádoucím politickým důsledkům. Řekl bych, že by mohlo dojít k vychýlení moci v České republice. Chci připomenout, neboť se zde kolem toho vytváří dojem jakési exkluzivní situace, jak dopadly volby, kdo má na co mandát atp., chci tedy připomenout, že v demokratické historii naší republiky získaly politické strany ve volbách i vyšší procento hlasů než získalo hnutí ANO v posledních volbách a že v demokratické historii naší republiky už byl i v minulosti velmi pestře složen parlament, pokud jde o počet zvolených politických stran. Chci zároveň ale připomenout, že demokratická historie naší republiky nepamatuje podobný pokus obhajovat právo na existenci vlády bez opory většiny v Poslanecké sněmovně jak se to děje po posledních volbách. Nebo dokonce jakousi automatickou povinnost Poslanecké sněmovny předat plný mandát vládnout menšinové vládě jednoho politického hnutí.
Chci připomenout, že demokratická historie naší republiky ani nepamatuje, že by už desátý den od voleb prezident republiky a předseda nejsilnější politické strany v podstatě rezignovali na politické jednání a oznámili záměr vytvořit jednobarevnou vládu s mandátem zhruba 30 % občanů a s podporou pouze menšiny, byť velmi výrazné menšiny v parlamentu. A musím tady v této souvislosti znovu připomenout, že jediným zdrojem legitimity vlády, jakékoli vlády, je Poslanecká sněmovna. A proto nemůžeme tuto vládu podpořit, toto konkrétní hlasování o důvěře vládě, o kterém zde jednáme, bude ve skutečnosti také hlasováním o ochraně pravidel parlamentní demokracie a o naplňování ducha Ústavy.
Dámy a pánové, druhý důvod, pro který Občanská demokratická strana nepodpoří vládu, je ten, že naši voliči nám nedali mandát, abychom zaštítili jednobarevnou a dokonce menšinovou vládu hnutí ANO. Všichni jsme samozřejmě slyšeli, že předseda hnutí ANO si před volbami žádal od voličů tak silný mandát, aby mohl sestavit jednobarevnou vládu. Ale hnutí ANO takový silný mandát od voličů nezískalo a žádná politická strana v říjnových volbách nedostala mandát na jednobarevnou vládu. Je nám jasné, že většinovou vládu nebo jakoukoliv politicky stabilní vládu s transparentní většinou bude možné sestavit pouze za cenu kompromisů a nepochybně často i velkých kompromisů. A to by platilo samozřejmě v každém případě i bez té ohromné komplikace, která je zde navíc a kterou jsem letmo zmínil v úvodu svého vystoupení.
Slíbil jsem tři důvody. A ten třetí důvod, proč ODS nedá této vládě důvěru, je obsah programového prohlášení. Nepovažuji za nutné ani potřebné ho tady podrobněji zmiňovat, tak ve stručnosti alespoň tolik, že ho považujeme v řadě oblastí za vágní, např. pokud jde o snižování byrokracie, v dalších oblastech za málo ambiciózní, např. pokud se jedná o snižování daní a zjednodušování daňového systému a v některých oblastech i za pro nás zcela nepřijatelné, např. v pokračování dotační politiky vůči velkým na úkor těch malých.
Dámy a pánové, to byly tři podstatné důvody, podle kterých se rozhoduje Občanská demokratická strana. To byly důvody, proč Občanská demokratická strana bude jednomyslně hlasovat proti vyslovení důvěry vládě Andreje Babiše.
