je to pár dní, co už jsme si připomenuli 25. výročí vzniku samostatné České republiky. Za těch 25 let se v čele naší země vystřídalo celkem čtrnáct vlád. Když se podíváme na přesná čísla, tak z těch třinácti vlád, které doteď požádaly o důvěru, bylo deset vlád politických, tři premiéři měli za sebou úřednický kabinet nebo - chcete-li - vládu odborníků. Z těch tří menšinových vlád dokázala jen jedna, a byla to vláda Miloše Zemana, dotáhnout svůj čtyřletý mandát. Nemusím připomínat, že to bylo možné jen se smluvním zajištěním od opoziční ODS. Ty dvě menšinové vlády, které důvěru a mandát nedostaly, tak to byla první vláda Mirka Topolánka a potom úřednická vláda Jiřího Rusnoka.
Proč tato všem známá fakta připomínám? Protože tu máme před sebou žádost premiéra Babiše o vyslovení důvěry jeho vládě a už na první pohled je všem zcela jasné, že tahle vláda nemá nic společného s žádnou z těch vlád, o kterých jsem mluvil. Není to politická vláda, ale je to hybrid, který je osázený z jedné třetiny úředníky, a to nemyslím nijak hanlivě vůči úředníkům, není to ani vláda koaliční, protože v ní kromě úředníků sedí jen ministři v dresu hnutí ANO. Není to vláda, která by se ve Sněmovně opírala o většinu. Naopak ve svém programovém prohlášení se sama prohlašuje za vládu menšinovou. Není to ale menšinová vláda, která by si vyjednala toleranci opozice.
Oproti minulým vládám, o kterých jsem tedy mluvil, o těch vládách za předchozích 25 let, je tedy první vláda premiéra Babiše vláda, která je naprostou anomálií. Další anomálií je to, že už měsíc se o téhle vládě ví, že důvěru Sněmovny, o které dnes jednáme, tak že žádnou důvěru Sněmovny dnes nedostane. A to, že svůj první pokus o získání důvěry prostě premiér Babiš s klidem hodí do koše. Já tady nechci rozebírat, proč se k tomuto kroku pan premiér rozhodl nebo kdo mu to poradil. Myslím, že z hlediska Sněmovny je to totiž úplně jedno. Důležité je pouze to, že předseda vlády svůj první pokus o získání důvěry těmi svými slovy prostě neodmakal a už dnes ví, že ho čeká reparát.
A jak se k tomu tedy má Sněmovna postavit? Máme tady vůbec diskutovat o programovém prohlášení Babišovy vlády, anebo to máme rovnou zabalit a říci "Tak to dneska nebude, tak přijďte za měsíc nebo za dva, pane premiére, a uvidíme, jak to dopadne."? Já myslím, že ne, že důvěra vládě je i přes ty okolnosti, o kterých jsem mluvil, vážná věc a i když se podle toho pan premiér nechová, tak Sněmovna má povinnost přistoupit se vší vážností k tomuto aktu. Prostě nemá oplácet stejnou mincí, a proto mi dovolte alespoň několik poznámek k vládnímu programu vlády, která dnes žádá o důvěru.
Zaprvé. Prohlášení vlády na mne vůbec nedělá nějaký dojem programu, za který se chce Babišova vláda postavit. Spíš je to takový kompilát různých programů ostatních politických stran, o kterém si hnutí ANO myslí, že by to mohlo projít. To je ale asi tak přibližně úspěšná strategie, jako když student opíše do své diplomové práce články a knížky svého profesora s nadějí, že mu udělá radost a dostane za jedna. Tak tomu bohužel nebo naštěstí nebývá.
Zadruhé, a to souvisí s bodem, o kterém jsem mluvil, s bodem číslo jedna. Prohlášení vlády je naprosto, ale naprosto nedůvěryhodné z fiskálního hlediska. Není prostě možné věřit tomu, že vláda na jednu stranu dokáže snižovat daně a na druhou stranu bude zvyšovat důchody. Není možné věřit tomu, že bude vyrovnaný rozpočet, když fiskální opatření ukrytá ve vládním programu znamenají propad příjmů státu minimálně v desítkách miliard korun.
Zatřetí. Já mám ještě jako poslanec v živé paměti agonii vlády Petra Nečase, která svými takzvanými reformami dokázala jen rozorat stát a vyděsit lidi. V programu Babišovy vlády se nám slovo reforma zase vrací na scénu - důchodová reforma, reforma státu, reforma právního řádu, to tam je napsáno. Takže zase se chce někdo začít vrtat v důchodech, v nastavení sociálního systému a v dalších věcech. Já tohle vnímám ne vždy pozitivně, ne vždy jako krok dopředu, ale občas i jako obrovské riziko pro náš stát a pro lidi.
Začtvrté. Myslím si, že programové prohlášení vlády by mělo být mnohem ambicióznější v boji proti globálním změnám klimatu. To je obrovská agenda, která se řeší především na úrovni Evropské unie, a já ji v návrhu vládního programu bohužel nevidím. Přitom jde opravdu o hodně.
A poslední poznámka. Vláda ve svém programovém prohlášení tvrdí, že chce o svých návrzích jednat s opozicí. Ano, menšinová vláda, každá menšinová vláda vyžaduje aktivní spolupráci s opozicí a získávání podpory u ostatních parlamentních stran. Už stylem, jak vedl vyjednávání, resp. nevyjednávání o podpoře pro svou vládu nám bohužel Andrej Babiš ukázal, jak by to asi vypadalo v praxi.
A tím se vracím k základnímu problému celé věci. Nedůvěryhodné je složení Babišovy vlády, její program, ale i její vztah k Poslanecké sněmovně, a proto si také žádnou důvěru nezaslouží.
Děkuji za pozornost.
