Demokracie je diskuse, říkal Tomáš Garrigue Masaryk. A tady tento okřídlený výrok jistě v průběhu tohoto jubilejního roku mnozí použijeme, možná úplně všichni, někteří třeba i opakovaně, nepochybně také členové hnutí ANO. Masaryk netvrdil, že je tato diskuse jednoduchá, krátká a vždycky příjemná. Konečně první republika a její vlády nebyly ideální a bezproblémové. V Poslanecké sněmovně byly kromě českých stran také strany německé. A když nešlo jinak, tak se skládala třeba rudozelená koalice, anebo různé další složité. Nebyla to tedy žádná idylka, ani selanka. Přesto se k první republice stále obracíme. I v tomto jubilejním roce bude toto přihlašování se k Masarykovi, první republice a jejím osobnostem určitě kulminovat.
Teď přijde nový pan premiér s tvrzením, že jednobarevná vláda je, cituji: "ta nejlepší varianta. Byl jsem v té koaliční, a to byl horor. Jednobarevná vláda je určitě praktičtější než koaliční už kvůli všemožným koaličním radám." Konec citace. Já jenom z očí do očí, mám tady předsedu klubu hnutí ANO, prostřednictvím pana předsedajícího, pana kolegu Faltýnka, se kterým jsem vedl nebo absolvoval řadu diskusí a právě i těch koaličních rad jako tehdejší předseda klubu KDU-ČSL. Byl to opravdu, pane předsedo, takový horor? Face to face? Jenom řečnická otázka, protože nemůžeme tady vést dialog. (Předseda Faltýnek reaguje z místa.) Sem tam, je odpověď. Ale tak vidíte, určitě to nebyl horor setrvalý.
Ano. A ještě jednodušší než jednobarevná vláda je vláda jedné strany. To už se pak nemusíme bavit vůbec s nikým. Ostatně už tu zkušenost máme. A některé věci i fungují. Jen ta demokracie už je potom tak nějak přebytečná. Ano. A politik je tu snad od toho, aby komunikoval, byl schopen dohody a kompromisu, uměl nalézat řešení ve spletitých a složitých situacích. Kompromisy nejsou o tom, že ustupují jenom někteří. V minulé koaliční vládě jsem jako předseda koaličního klubu zažil mnohé prekérní situace a mnohá zklamání. Při hodnocení jsem se vždycky snažil o nadhled. Nikdy jsem třeba netvrdil, že ČSSD je lepší partner než hnutí ANO. Na podrazy to bylo zcela vyrovnané. A přes ty jsem se dokázal přenést. A celkově jsem vždy, vždy zdůrazňuji, hodnotil spolupráci a výsledky minulé trojkoalice pozitivně. Efektivita jednání na zmíněných koaličních radách potom souvisela především s konstruktivním, či nekonstruktivním jednáním partnerů. Nic víc, nic míň.
V programovém prohlášení nacházím řadu věcí, s nimiž souhlasím, zvláště v oblasti vzdělávání, vědy, sportu, kultury, tedy v oblastech, k nimž mám odborně a profesně nejblíže. Zásadně mi tam ale chybí daleko větší důraz, někdy úplně, na etické hodnoty, podporu rodiny, ochranu lidského života a další morální a bioetické aspekty. To nejsou žádné druhořadé věci, naopak. A jsem si jist, že KDU-ČSL by tyto hodnoty do koaliční smlouvy vždy prosadila a důsledně také chránila. My se při různých diskusích, je jedno, jestli je to migrace, nebo něco jiného, zaklínáme křesťanskými hodnotami, kulturou, kořeny, identitou a nevím čím vším, ale pak to nějak taktně pozapomínáme a rozhodně to nestavíme do klíčových pozic v našich dokumentech a prohlášeních, a to je škoda. Jsem rád, že sport má samostatnou kapitolu. Sportu velmi fandím, ale vůbec tam nenacházím z mého pohledu tak podstatná slovíčka, jako Orel nebo Sokol. Nechápu proč. Dvě slova by tam opravdu moc nezabrala a přitom znamenají mnoho, když už tady je řeč o masové podpoře sportu, nebo jak to bylo řečeno.
Při dnešním hlasování o důvěře menšinové vládě budu hlasovat proti, stejně jako můj klub. Nejsem zvědav na to, aby se kvůli programové shodě premiér jednou dožadoval podpory například ODS a KDU-ČSL a vzápětí pro jiný bod nacházel podporu u SPD a KSČM. Tato republika si nejen ke svému stému výročí vzniku zaslouží stabilní vládu. Budu usilovat o to, aby taková vznikla. Respektuji vítěze voleb i to, že vítězná strana staví premiéra. Věřím, že i s tímto neuralgickým bodem si hnutí ANO dokáže poradit. A věřím, že všichni politici budou při hledání řešení myslet na tuto zemi a její blaho, jak to ostatně slibují před volbami a při slibu. Nezodpovědnost k dědictví Masaryka a dalších skvělých osobností první republiky si opravdu nezaslouží. V době, kdy si připomínáme sto let republiky a také století české demokracie, to chci velmi zdůraznit.
Děkuji vám za pozornost.
