Po roce účinnosti zákona o EET totiž skončilo na 3000 hospod, především pak na venkově. EET se totiž stalo poslední kaptkou pro ty podnikatele, kteří se snažili s odřenýma ošima uživit sebe s svou rodinu.
Na rozdíl od jiných továrníků netunelovali firmy, nežili ze státních či evropských dotacích, nevytvářeli nepřehledné struktury firem. Prostě si v devadesátých letrech otevřeli hospodu, postavili se za pípu a byli rádi, že si vydělali na výplatu sobě a několika zaměstnancům. Neznali dovolenou, nevěděli, co je to jít na neschopenku, tvořili tlukoucí srdce vesnice. Dočkali se veřejné dehonestace a nálepky podvodníka.
Nedivím se jim, že sekli s podnikáním a raději šli do továrny. A když “otec EET” dnes mluví v roli premiéra před poslanci o tom, jak chce vrátit naši zemi prvorepublikovou prestiž, musí se těmto lidem dělat zle od žaludku.