Podívejme se na to však z ryze provozního úhlu pohledu. Klient přinese na pobočku nějakou hotovost, zpravidla bankovky, a chce je vložit. Jednak tak musí býti pobočka otevřená, což znamená vynaložené prostředky na provoz, obsluhu, ostrahu, bankovní systém atd. Jednak musí i dále obsluha s penězi pracovat, přičemž jde o celou řadu úkonů a činností. Proto bych i řekl, že je banka oprávněná si za daný servis cosi naúčtovat, podobně jako pošta, pojišťovna nebo MHD.
Další úhel pohledu se může zaměřit na typ a velikost banky. Naše největší banky byly, jsou a ještě dlouho budou především obslužným centrem pro mnoho klientů, a to centrem osobním, nikoliv virtuálním. Proto mají mnoho zaměstnanců, jejichž práce, přirozeně, něco stojí.
Není tomu tak dlouho, co se systém poplatků velkou měrou podílel na záchraně celého bankovního systému. Nebýt jich, neudržel by se bankovní sektor během krize u nás tak, celkem v klidu, na nohou. Naše banky totiž nežily a nehospodařily s virtuálními penězi, ale s reálnými zdroji a kolaps světových finančních trhů s nimi proto dramaticky nezacloumal.
A máme se tak vůbec radovat, že byl další poplatek zrušen? Asi ano, protože jako běžní občané rádi ušetříme. Já si ale na rozdíl od mnoha lidí nemyslím, že nás banky vysávají. Myslím si, i jako bývalý zaměstnanec jedné z nich, že dělají svoji práci, za kterou dostávají spravedlivou odměnu. Ale nejpodstatnější je pro mne to, že jsem se nikdy nebál a ani nyní se nebojím svěřovat jim svoje úspory. Určitou jistotu pro mě, možná paradoxně, představují i poplatky, které vybírají.
Václav Kubata, poslanec TOP 09
