dovolte mi, abych vám představila návrh novely zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky Občanská demokratická strana tento návrh předkládala již v minulém volebním období a bohužel tedy nebyl projednán, neztratil rozhodně za uplynulou dobu nic na své aktuálnosti. Řekla bych, že spíše naopak.
Návrh je jakýmsi harmonogramem pro to, abychom se v oblasti obranných výdajů dobrali hranice 2 % HDP, která je naším nepsaným aliančním závazkem a kterou dlouhodobě naše země neplní, někdy v roce 2023 či 2024, a abychom pak tuto hranici garantovali jednou provždy. To je naším cílem.
Podstatou tohoto návrhu zároveň je, že od příštího roku budeme každoročně v rámci rozpočtu na obranu země dávat o 0,2 % HDP více než v roce předchozím, a to až do doby než dosáhneme zmíněné hranice 2 % HDP, pod kterou pak již nebude možné klesnout.
Jak jistě víte, kolegyně a kolegové, stav naší obranyschopnosti je dlouhodobě neutěšený. Potýkáme se s vnitřním deficitem, který se pohybuje kolem částky 100 miliard korun, armádní technika je zaostalá, modernizace stagnuje, neexistuje výhled stabilního financování. Bohužel v uplynulých čtyřech letech se i přes relativní dostatek finančních prostředků nedařily potřebné akvizice a Ministerstvo obrany vykazovalo přebytky v řádech miliard korun každý rok, neboť chyběla odvaha ministra Stropnického k tomu investovat a realizovat potřebné zakázky.
Mimochodem, kde je náš hrdina dnes?
To však není argument pro to, abychom rozpočet obrany nenavyšovali a abychom nadále spoléhali na to, že obrana a bezpečnost naší země je samozřejmostí. Není. Plánů na navyšování rozpočtu Ministerstva obrany zde bylo v minulosti mnoho. Lze připomenout minulou vládu, která nejprve sice odmítla nabídku opozice, aby došlo k nárůstu rozpočtu Ministerstva obrany na úroveň 2 % HDP do roku 2025, ale alespoň si dala vlastní závazek, že tento rozpočet zvýší do roku 2020 na 1,4 % HDP, jak je patrné z rozpočtu schváleného na letošní rok a ze souvisejícího rozpočtového výhledu, případně z výsledků hospodaření resortu obrany pod vedením ministra Stropnického v loňském roce, kdy se zdá, že bude přebytek kolem 4,5 mld.
Tento závazek nebyl míněn zřejmě nikterak vážně a byl zřejmě míněn pouze v duchu hesla "slibem nezarmoutíš", ostatně jako celé čtyři roky práce bývalého ministra obrany Stropnického. Garanci výdajů na obranu ve výši 2 % HDP pak měly ve svém programu i mnohé politické strany, které jsou dnes zastoupeny zde v Poslanecké sněmovně, a to včetně hnutí ANO. To si vetklo tento cíl dokonce do programového prohlášení své vlády, jež sice nezískala důvěru Poslanecké sněmovny, ale v současnosti zde přesto vládne a bohužel zaujala negativní stanovisko k tomuto návrhu zákona, který zde projednáváme, což je pro mne nepochopitelné. Pokud něco, kolegyně a kolegové, máte v programovém prohlášení a někdo vám ten návrh naservíruje na stříbrném podnose, tak nerozumím tomu, proč pro tento návrh vláda premiéra Babiše nehlasovala.
Jsem ostatně přesvědčena, že všechny tyto nenaplněné sliby ukazují, že slibů již bylo právě dost a že jakýkoli závazek nemá sebemenší význam, pokud nebude přetaven v závazné pravidlo. Právě proto bych byla ráda, abychom schválili tento zákon, který je jedinou reálnou šancí, jak dospět k tomu, že Česká republika bude plnit své spojenecké závazky a že k cíli 2 % HDP opravdu někdy v budoucnosti dospějeme. Minulá vláda bohužel v tomto nebyla schopna učinit nic a je její vinou, respektive vinou bývalého ministra obrany, že naše výdaje na obranu stále oscilují kolem hranice 1 % HDP, byť se on sám nacházel ve zcela unikátní pozici, kdy ekonomika rostla. Měl v investicích podporu opozice a na Ministerstvu financí partnera ze stejného politického hnutí.
Nyní je zde programový závazek z voleb u hnutí ANO, ODS, TOP 09, STAN a KDU ČSL dosáhnout 2 % HDP na obranu nejpozději v roce 2024. Máme tedy unikátní příležitost toho společně dosáhnout a pokud tak chceme učinit, měli bychom podniknout konkrétní kroky. Poučení z minulosti tím, že pouhé deklarace nestačí, to je skutečně něco, co by mělo spojovat nás všechny. Bohužel, pokud je tady někdo dobrý počtář a už to zaznělo i v neděli v diskusním pořadu, kde jsme byly s paní ministryní, tak pokud ten přebytek pana Stropnického na resortu Ministerstva obrany za rok 2017 je 4,5 mld., tak schopný počtář si hned propočítá to, že Česká republika se tedy v roce 2017 dostane pod 1 % HDP, takže vlastně za rok 2017 neodvedeme ani 1 % HDP v rámci našich aliančních závazků, a to přestože se tady opakovaně ministr vaší vlády, který je stále ještě ministrem ve vaší vládě, což je pro mne nepochopitelné, že člověka, který skutečně takto flagrantním způsobem selhal v této oblasti, v oblasti obrany, tak dostane za odměnu Ministerstvo zahraničních věcí.
Jsem přesvědčena, že jsme jako politická reprezentace dlužni jak obraně naší země, tak i jejím občanům pořádnou modernizaci, koncepce, z kterých nebude nikdo uhýbat, stejně tak věci, které skutečně posunou naší armádu a obranyschopnost do 21. století. Jsem rovněž přesvědčena, že současná zhoršující se mezinárodní bezpečností situace si to velmi žádá. Jsem rovněž přesvědčena, že to dlužíme i našim spojencům, kteří logicky nechtějí doplácet na černé pasažéry v systému kolektivní obrany.
Pro doplnění bych ráda uvedla, že tento návrh zákona zároveň nově stanoví povinnost vládě pravidelně jedno u za čtyři roky vyhodnocovat stav zajištění obrany České republiky a na tomto základě pak usnesením vlády stanovit konkrétní pokyny pro výstavbu, přípravu a použití ozbrojených sil na další desetileté plánovací období s tím, že nedílnou součástí takových pokynů bude výhled výdajů státního rozpočtu, je to tedy ta kapitola Ministerstva obrany na delší, ale nezbytně nutné plánovací období než jak je nastaveno obecnou stávající právní úpravou. Tím bude totiž, a jedině tím bude zajištěno, že plánovací horizont bude jednak dostatečně dlouhý pro realizaci složitých a mnohaletých akvizičních procesů a jednak budou vytvořeny podmínky pro to, aby plány činnosti a rozvoje ve všech oblastech ozbrojených sil byly dostatečně podrobně analyzovány, projednány a zpracovány i z hlediska reálných, podtrhuji reálných, zdrojových možností.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem přesvědčena, že už bylo dost času na pouhé sliby a ne zcela vážně míněné cíle a jejich neplnění a že je skutečně třeba konečně přistoupit ke konkrétním krokům. Jsem toho názoru, že můžeme najít tisíce důvodů pro to, proč obraně nedat stabilizovaných způsob financování, ale že vždy to budou pouze a jenom důvody zástupné, mimochodem o těchto zástupných důvodech jsem slyšela včera, když jsem viděla tiskovou konferenci hnutí Úsvit, kde na jednu stranu, promiňte - SPD, zvyk je železná košile, když tady vidím některé kolegy, kdy jste si prostřednictvím pana předsedy skutečně hledali pouze a jenom zástupné argumenty, proč tento návrh nepodpoříte.
Na jednu stranu v každém vašem veřejném vystoupení hovoříte o tom, jak je nutné, aby Česká republika byla dostatečně připravena na nějaké kritické situace, dokonce přemýšlíte o tom, že byste obnovili vojenskou službu a o jiných věcech, nad kterými zůstává rozum stát. Na druhou stranu kde na to, kolegové, prostřednictvím pana předsedy z SPD, chcete vzít finanční prostředky, když tento návrh odmítáte podpořit? Tento zákon, kolegyně, kolegové, nabízí konečně řešení a jasný harmonogram, kterým dosáhneme toho, o čem se zde zatím pouze jenom bavíme, o čem možná někdo sní, co možná někdo slibuje a zrovna třeba v tuto chvíli v Davosu našim spojencům. Takže je to jedinečná příležitost k tomu, abychom skutečně dneska ten krok správným směrem a dopředu udělali a přestaňme si tady hrát na to, jestli je pro někoho podstatné, zda-li návrh předloží koalice, nebo opozice. Jak opakovaně jsem říkala já, a myslím si, že snad v tomto ohledu se s většinou z vás shodnu, na obraně a na bezpečnosti by žádné stranické knížky platit neměly. Obrana a bezpečnost naší země je zájmem nás všech, tak se prosím podle toho zachovejme, propusťme ten návrh alespoň do dalších čtení a v případě, že budete mít jiný návrh na jiný časový úsek než je ten v mém návrhu, tedy 0,2 % každý rok, tak tento návrh může být předmětem našich diskusí a vašich pozměňovacích návrhů a věřím, že se ve finále dohodneme a bude to ku prospěchu občanů České republiky.
Děkuji vám za pozornost.
