Pod tímto pojmem si lze představit mnohé. Slušnost, též zdvořilost, správné chování či ctnostné chování je morální kvalita určující míru toho, co je vlastně slušné.  Je dána normami určité kultury, které formy chování lze za slušné považovat. Standardy slušnosti se tedy liší po celém světě. Dalo by se tedy polemizovat nad tím, že forma slušnosti každého kandidáta byla dána tím, kdo za ním stojí.

Nicméně větším problémem se stalo to, že se slušnost vypařila z chování národa, který prezidentská volba rozdělila na dva nesmiřitelné tábory. Prezidenta Zemana jedni zbožňují a druzí nenávidí. Téměř nic mezi tím. Ti, kteří jej tedy nenávidí, bojují za kohokoliv, kdo se postaví proti němu. Alespoň takto zaznívají jejich názory. Je jedno kdo, hlavně ať je někdo jiný. A tím někým, kdo je pro Zemanovy odpůrce zajímavý především tím, že je někým jiným, se stal před samotným finálem vědec Drahoš. Myslím si, že většina jeho skalních podporovatelů ještě před půl rokem netušila, že někdo takový vůbec existuje.

Ani v jeho rodišti, kterým se neustále ohání a šel si do něj pro svou první podporu, jej vlastně neznali. Proto asi byl velmi zaskočen reakcí třineckých hokejových fanoušků, pro které je současný prezident mnohem přijatelnější, protože je člověkem, který při své návštěvě šel mezi ně, protože mezi obyčejné smrtelníky patří a nestydí se za to. Pan někdo jiný Drahoš pouze pokynul národu z V.I.P. zóny. Ano, za svůj život, který prožil především v Praze, už zapomněl, jak to u nás na Moravě chodí.

Možná si i sám uvědomuje fakt, že jeho největším plusem oproti současnému prezidentovi je lépe sloužící tělesná schránka, což dává často na odiv. Ale u prezidenta je mnohem důležitější lépe sloužící hlava, pane Drahoši.

Leo Luzar
poslanec PSP ČR za KSČM
místopředseda poslaneckého klubu