Je to přesně 79 let, kdy bylo Československo obsazeno fašistickým Německem a osekáno na Protektorát Čechy a Morava. Je hned v počátku třeba zdůraznit, i když se dnes dělá vše, aby se skutečná podstata věcí z mysli našich občanů a zejména mladé generace vytěsnila, že způsob obsazení Čech a Moravy německým vojskem byl násilným trestním činem, odporujícím mezinárodnímu právu.
Není potřeba zacházet do podrobného popisu a sledu událostí těchto pohnutých dnů, protože všichni, kdo je chtějí znát tak, jak se skutečně udály a jsou oproštěni od dnešního falšování a účelového zkreslování dějin, je znají. Znají kořeny a samou podstatu těchto událostí. Znají i zrádcovskou úlohu tehdejších představitelů našeho státu, už když se rozhodli přijmout mnichovský diktát západních velmocí a tím rozhodli i o našem dalším osudu. Samotný 15. březen 1939 pak byl pokračováním těchto nezapomenutelných kapitol našich novodobých dějin.
Co znamenala okupace pro naše národy, jsme sami, v té nejkrutější míře, poznali. Odtržení českého pohraničí a následná šestiletá okupace Československé republiky, která si vyžádala 360 tisíc mrtvých občanů a rozpoutání dosud největšího a nejkrvavějšího vojenského konfliktu v lidských dějinách, druhé světové války. Co museli čeští občané vytrpět po dobu okupace, nelze v celé své tragedii vypsat - germanizace školství a kultury, uzavření vysokých škol, poprava studentů, heydrichiáda, stanné právo, popravy, koncentrační tábory, Lidice, Ležáky. Máme v paměti a víme, co byla sekyrárna na Pankráci, Kobyliská střelnice, Malá pevnost Terezín a další místa, která sloužila k deportacím a popravám českých občanů.
V tomto výčtu nemůže být zapomenuto ani skutečné vyhnání deseti tisíců českých občanů a jejich zoufalého útěku z celého obsazovaného pohraničí uskutečněného na základě mnichovského verdiktu. Nebo řádění ordnerů a sudetoněmeckého Freikorpsu vůči našim občanům. Šlo o skutečné vyhnání ze strany radikálních sudetských Němců, i když i v tomto případě se dnes ze strany některých kruhů v sousedním Německu, za servilní pomoci některých našich politiků a sdělovacích prostředků dělá vše, aby se paměť lidí vymazala.
Byla to tragická bilance pro náš národ. Válka proti fašismu byla bojem na život a na smrt. Šlo o další existenci českého národa a další osud všech Slovanů. 195 tisíc našich občanů bylo umučeno v koncentračních táborech, další padli na frontách v zahraničních armádách, v domácím odboji či na popravišti gestapa. Genocidní politika nacismu a fašismu, spáchaná ve prospěch a za podpory mezinárodního kapitálu, zejména na slovanských národech a zvěrstva proti dalším národům byla vedena snahou o ovládnutí celého světa. Hitlerův sen o světovládě a o tažení na východ ale nakonec skončil jeho porážkou a vítězná rudá vlajka zavlála nad Berlínem.
Tyto tragické události vždy varovaly a stále varují a jsou mementem i dnes, kdy opět čelíme selhávání mezinárodního společenství, nástupu fašismu a válečnického štvaní. Nacionalismus, nezodpovědní politici, nerozhodnutí diplomaté, bojechtiví generálové a to vše opět pod taktovkou světového kapitálu. Ve světě vzrůstá geopolitické napětí mezi světovými velmocemi, opět se uplatňuje právo síly a rozpoutávají se válečné požáry. Světový mír je nebezpečně rozbouřený, řinčí se zbraněmi na Ukrajině, Sýrii, Iráku, hrozí se Severní Koreji, Íránu, zavádějí se sankce proti Rusku, které obkličují a izolují. Mnoho obyvatel je v uprchlických táborech bez potravy, vody, proudu a bez základních podmínek pro život, protože jim byly zničeny jejich vesnice a města. Ztráty životů lidí jsou nedozírné. Už nikdo nepočítá zahynulé, zraněné, vyhnané, vystěhované, zubožené, hladové a přivedené do neštěstí.
V kontextu tohoto mezinárodního vývoje posledních let je možné říci, že celosvětový mír, jako základní předpoklad existence a budoucnosti nejen našeho státu a českého národa, ale i celého lidstva je opět ve vážném ohrožení. Není v současnosti většího úkolu, než aktivně vystupovat proti přípravám nové velké války, dělat vše pro zachování světového míru, spojit k tomu všechny síly a zabránit opakování válečných hrůz.
