Reforma financování regionálního školství je potřebná a chceme ji spustit. Návrh MŠMT na odklad reformy o rok v případě, že by se na ni nepodařilo získat navýšení o minimálně 10 miliard, který jsme minuly týden rozeslali do meziresortniho připomínkového řízení, považuji za věcný a procesně opatrný přístup. Nejde o nikterak překvapivý krok, jelikož, jak jsem avizoval například již v únoru při jednání se zástupci pracovní skupiny Rady Asociace krajů ČR pro školství a sport v čele s hejtmanem Moravskoslezského kraje Ivo Vodrákem, je pro nastartování změny financování nutné získat do rozpočtu MŠMT nejméně 10 miliard korun. Z této částky téměř polovina půjde na vyrovnání regionálních rozdílů v odměňování učitelů a další prostředky budou směřovat do možnosti dělení hodin. To přispěje ke zvýšení kvality výuky na jednotlivých školách v regionálním školství.
Tyto prostředky ve výši 10 miliard korun však ve střednědobých výdajových rámcích schválených ještě předchozí vládou nejsou vůbec zohledněny. Z tohoto důvodu jsme adresovali na MF nadpožadavek do rozpočtu pro rok 2019. Současně velmi zodpovědně řešíme ovšem i variantu “odkladu o rok” pro případ, že se nám tyto další finanční prostředky získat nepodaří.
Příslušný materiál kromě jiného definuje, proč je odhadovaný objem financí větší a proč je nutný. Nikdo z nás nechce poškodit školy a učitele. Stávající normativní systém financování podle počtu žáků nepostihuje dostatečně specifika jednotlivých regionů a mezi kraji jsou velké rozdíly ve výši finanční podpory na vzdělávání ve stejném typu škol. Nově by měl být školám stanoven maximální rozsah přímé pedagogické činnosti hrazený ze státního rozpočtu. Díky tomu by se tak zohlednila rozdílná velikostní a oborová struktura škol v krajích, finanční náročnost podpůrných opatření a rozdílná platová úroveň pedagogů v jednotlivých školách.
O potřebnosti spuštění reformy financování diskutujeme i s expertním týmem ČSSD. Shodli jsme se, že pokud nebudeme mít garanci navýšení peněz na tyto změny, je hazardem reformu spouštět už nyní a ohrozit hladký náběh změn ve školách. Jednoroční odklad stále považuji za pojistku, pokud by na takto zásadní změnu financování nebyl zajištěn dostatek prostředků.
