já jenom dodám svůj osobní názor, který může rezonovat i s tím, co bylo řečeno ve výboru, co jsme diskutovali ve výboru, v čem je podstata věci. Všechny ty novinky, které se na nás hrnou, ať už v lécích nebo v materiálu, jsou vítané, ne všechny musí být dostatečně přínosné.
Jedna věc je registrace, to, že lék, pomůcka nebo přístroj je bezpečný, nový, přináší něco třeba, že může být používán. Druhá věc je vyhodnocení za rok, za dva, někdy bohužel za tři až za pět, nakolik se věci ukázaly s nežádoucími účinky, nakolik jsou třeba jinak indikovány, měly by být vyčleněny pro tu či onu skupinu nemocných, případně nakolik je tam ještě cost effectivity, to znamená, abychom za maličký přínos neplatili potom obrovskou částku, nebo musíme se taky rozhodovat, jak jsme ochotni financovat prospěch pro jednoho pacienta, třeba podávání další stovce, které to prospěšné nebude. A to se zjistí až časem. My na to mechanismy účinné v Česku de facto nemáme, ač o nich mluvíme. Hovoříme o HTA, samozřejmě, některé ústavy, kliniky, obory se o to snaží různě. Vyhodnocení těchto technologií, připomenu, 10 let se tady dělá robotická chirurgie. Znám jednu HTA analýzu, která srovnává klasické operování prostaty s robotickým, 900 versus 450 případů, dodneška si toho třeba ani nikdo nevšímá. Ani to vyhodnocovat nechce.
V této věci jsou nepochybně dál Němci, především, Angličané, když je EU nutí k přechodu, tak dobře, ale určitě NHS se o to tím systémem stará celá léta. A samozřejmě jsou příklady Švédska, Francie a dalších. Nedělejme si iluze, že když velké země dojdou po nějaké HTA analýze k něčemu kvalifikovanému, ty kapacity mají větší nejenom odborné, ale i finanční, my dojdeme k úplně jinému závěru, tak ten závěr může platit pro nás, ale těžko ho někdo bude respektovat v tom zahraničí. O tomto se před mnoha desítkami let bavili už v USA, takže ti také nemají subsidiaritu, Západní Virginie nebo Arizony, v tom, když FDA prostě se postaví k nějakému léku tak či onak. Nelze to udělat hned v té fázi registrace, protože až život přináší ta upřesnění. Je to prakticky vždy.
Čili my říkáme jednu věc, účastněme se toho procesu, jsme v pozici žáka. V mnohém se tam poučíme. Nevypadávejme z toho procesu, samozřejmě, bojujme tam proti byrokracii, proti tomu, co nás v té EU často zlobí. Ale buďme v tom aktivní, učme se tam, protože neexistuje subsidiarita nemocí na národní úrovni. Nemoc nekončí u Mikulova, nezačíná v Poysdorfu v Rakousku. Ty věci jsou těžce nadnárodní, my bychom se k nim nadnárodně měli stavět.
Samozřejmě, že je třeba si hlídat to, aby nám někdo něco potom nevnucoval, ale ono je to spíš opačně. Spíše některé ty věci se budou přehodnocovat a škrtat, zda miliony věnované do nějaké takzvaně velice převratné léčby se nakonec vracejí ku prospěchu pacientů. Takže je to spíš o upřesňování a někdy i vracení se k těm původním konceptům. Myslím si, že tento metodologický koncept by měl být nadnárodní. A co je tam uvedeno, to tady zdůraznil pan ministr také, je, že tu stránku, jestli potom jsme schopni nějakou vysoce inhalativní léčbu zaplatit, za jakých podmínek, nebo se to může týkat také různých etických hledisek, různých názorů v rámci Evropy, tak máme právo si to hlídat sami, to v tom návrhu té směrnice je uvedeno.
Já vůbec nepochybuji, že ta cesta té směrnice ještě bude i v Evropě trošku komplikovaná, protože zejména větší státy typu Německa si tam uplatňují svoje hlediska. Samozřejmě i velmi racionálně. Ale hodně bych varoval před tím, abychom se procesu neúčastnili, říkali, my chceme být vysoce subsidiární a dobrovolní. Já jsem z oboru chirurgie, tam ta dobrovolnost operování je taková, buď se operuje, nebo se neoperuje, buď je to potřeba, nebo to není potřeba, a pak se do toho musí jít. Takže takové to dobrovolně, subsidiárně v některých věcech, nevím.
Já nechci tady působit jako eurohujer, ale na druhé straně jaksi nemám důvod, zejména v této věci, napadat maminku Evropu, že se snaží trošku synchronizovat věci, nebo koordinovat věci, ze kterých můžeme mít obecně všichni prospěch. Takže to je můj osobní názor. Myslím si, že bychom měli zejména tam vyslat lidi, účastnit se toho, být v tom aktivní. V medicíně je to tak, že můžeme být malý stát a můžeme tam mít svoje velice významné zástupce. Tam to naštěstí není armáda, kde musíme vykazovat pluky. Osazoval bych všechno, co se dá, v rámci toho procesu hodnocení, reálného hodnocení přínosu nových zdravotnických technologií, protože na jedné straně jsou nadějí, na druhé straně jsou jistotou, že to bude dražší a dražší, že to budeme těžko v některých aspektech zvládat.
Takže to je takový výlev spíše emoční, aby to dnešní dopoledne bylo zahájeno taky srdcem, nepochybuji, že rozumem z vaší účasti.
Děkuji.
