také jsem se přihlásil do rozpravy k tomuto návrhu a vedl mě k tomu vlastně souhrn zkušeností, které mám ze školství ať už z pozice učitele nebo ředitele a zřizovatele soukromého gymnázia, hejtmana kraje, tedy vlastně představitele zřizovatele škol veřejných na úrovni středního školství a teď také jako poslance, který musí pak rozhodovat o těchto změnách, o těchto věcech.
Musím připomenout, že financování regionálního školství je vlastně založeno na dvou základních pilířích, a to už tady bylo řečeno, že jeho zřizovateli jsou jednotky veřejné samosprávy, tedy obce a kraje. To, o čem tady mluvíme, to jsou tzv. přímé náklady, které přicházejí do rozpočtu krajů jako peníze z velké části na platy učitelů, případně na financování nákupu pomůcek, a procházejí rozpočtem krajů jako takové omašličkované peníze, o kterých kraj ve své samosprávné působnosti rozhodovat nemůže. A pak je zde ten druhý pilíř, financování regionálního školství, a to je financování provozních nákladů, tedy nákladů na fungování budov, elektřinu, vodu, financování nákladů na zajištění tepla pro školy a také samozřejmě na opravy, rekonstrukce a investice. To financují obce i kraje ze svých rozpočtů obce pro základní školy, kraje potom pro školy střední. Čili bavíme se teď tady o těch přímých nákladech na platy. To je téma našeho jednání.
Dostal jsem také mail, který nám poslala paní poslankyně Valachová a který sumarizoval názory těch významných hráčů v regionálním školství. Já jsem si je také přečetl, ty důvody, vesměs, které mluví ve prospěch té navrhované reformy a vybízející nás k zamítnutí návrhu pana předkladatele nebo předkladatelů, mezi které se také počítám, protože jsem také spolupodespal návrh zákona, který tady předkládá jako náš představitel pan poslanec Klaus.
A zaznamenal jsem, že se tam objevuje jeden takový podle mne omyl. Oni mluví - já to teď přečtu - Svaz měst a obcí chválí tu reformu, tu změnu, po které údajně municipality volaly, jako změnu, kdy peníze jsou rozdělovány podle výkonu, jak říká předseda SMO ČR pan Lukl. Podobně mluví také Asociace ředitelů základních škol. Mluví o reálné výkonové jednotce, tedy třídě a oddělení. Odbory pak mluví o práci, jejím financování ze strany státu, jako práci, kterou si stát objednává. A konečně znovu zpátky k té Asociaci ředitelů základních škol. Oni mluví o tom, že to, co ve stávající době máme, tedy normativní systém, vytváří nerovné podmínky pro žáky základních škol. Jsou to jakési fyzikální veličiny, práce - výkon, a samozřejmě že je třeba se trošku na to podívat. Průměrný výkon je práce dělená časem, za který byla vykonaná. A tady skutečně možná mají pravdu, chtějí-li vnímat takto výkonový způsob financování. Pak tedy bychom vzali celkovou práci jako energii vynaloženou učitelem, energii vynaloženou na vytápění, svícení, budování těch škol, jejich opravu a lomeno časem. Ale ti zastánci toho výkonového systému, kteří to takto zmiňují, zapomínají na to, že ta práce, ty energie mohou být vydávány před třídou, která je zaplněná zcela, a nebo taky před třídou, kde zeje prázdnotou spousta židlí, protože ta škola nemá dostatečný počet studentů. Čili opomíjejí další význačnou veličinu, která s pojmem výkon souvisí, a to je účinnost. Takže sice tady bude nějaký výkon z tohoto hlediska dosažen, ale jeho účinnost bude tedy pramalá, protože mnohdy nebude ten výkon realizovaný před patřičným počtem studentů.
Já jako člověk konzervativní nerad měním věci, které trvají. A říkám otevřeně, že jsme ten normativní systém přivítali. Zdálo se nám dobré, když každý žák s sebou ponese - a já nemám rád to přirovnání, že si to ponese v nějakém baťůžku nebo školní tašce, ale s jeho osobností budou spojené nějaké výdaje, které pak bude možno té které škole, do které ten žák vstoupí, přiřknout. A myslím si, že ten systém má svoje vady, samozřejmě, dají se uvádět ty krajní případy, jak tady kolega Gazdík zmiňoval, nebo kolegyně Valachová, těch malých malotřídních škol v obcích nebo základních uměleckých škol, kde ta efektivita není úplně tím hlavním kritériem jejich existence. Zase na druhou stranu ale chápu ten systém jako systém velmi spravedlivý. Systém financování na tu učební jednotku, ten jakoby výkonový, má celou řadu chyb také samozřejmě. Je složitý. Já mám obavu, že jeho podporovatelé jej v celé šíři nepochopili a že jej bohužel nechápou ani ti, kteří jej mají realizovat, tj. ředitelé a představitelé těch úřadů krajských nebo městských, kteří budou muset potom ty peníze umět dobře přerozdělovat.
Oba systémy, mají-li dosáhnout cíle, tj. efektivního fungování školství, narážejí na jeden významný fenomén, a to je zřizovatelská pravomoc krajů a nebo obcí k středním příp. základním školám. Prostě oba systémy musí nějak reagovat na to, že jsou školy, o které není zájem, které prostě mají málo žáků, kam se nikdo nehlásí. Navzdory tomu, že všichni žáci dneska musí dělat přijímací zkoušky na střední školy, tak pohledem na internet zjistíme, že jsou školy, které po prvním kole přijímacího řízení nemají žáky, mají třetinu kapacity zaplněnou, a to jsou školy, které by tady neměly být, neměly by existovat. Jenom musí být odvaha, musí být síla té krajské samosprávy takovou školu zavřít. A to je velmi složité. Kdo z vás jste někdy fungoval na úrovni obecní nebo krajské samosprávy, musíte dobře vědět, jaký je to obrovský politický problém takovou školu zrušit, s čím vším se musí ten, kdo ten záměr pojme, utkat. Utká se s peticemi těch žáků. Dneska víme dobře, že ti žáci cítí svoji sílu, ví, že když vyjdou na náměstí, že mohou dosáhnout svého cíle poměrně jednoduše. Rodičů, kteří nechtějí změny, které by zrušení té školy přineslo. A ti zastupitelé raději ten záměr ani nepředloží. Míra jejich pudu sebezáchovy je úměrná blížícím se volbám vždycky. My jsme v jižních Čechách, si pamatuji, v roce 2005, rok po volbách, zrušili zhruba třetinu středních odborných škol a středních škol včetně nějakých gymnázií. Od té doby se k takovémuto razantnímu zákroku nikdo neodhodlal. Bylo to, jak říkám, rok po volbách, kdy jsme měli tehdy velikou koaliční politickou sílu.
To samé je to na úrovni obcí. Dneska základní škola v obci, i ta malotřídní, patří k jednomu z mála fenoménů, které pomáhají udržet pocit příslušnosti k dané obci, pocit obecní pospolitosti. Kostel, hospoda - tak tu už mnohdy se nám podařilo tím EET a zákazem kouření zavřít, no a teď je možné, že by vinou malého počtu žáků mohly být zavírány i základní školy. Tady si myslím, že obec - a to tady také zmiňoval, myslím, kolega Baxa, musí najít sílu a dohodu ve svém zastupitelstvu pomáhat financovat nejenom ty provozní výdaje - teplo, elektřinu, budovu, ale také přispívat na platy učitelů, chtějí-li si školu udržet, navzdory tomu, že počet žáků neodpovídá těm normám, které od nich vyžadujeme, aby mohly ty peníze formou normativní dostat.
Financováním podle toho zákona, který má začít platit, se nic nevyřeší. Pořád tady budou školy, které budou neefektivní, které budou mít málo žáků. Jenom se oddálí ta schopnost najít konsenzus na to takové školy zrušit, takové školy zavřít a peníze z nich namnoze marně vynakládané, neúčinně, převést tam, kde jejich vynakládání bude účinné, zejména tedy do kapes učitelů v podobě zvýšení jejich platů.
Já jsem spolupodepsal ten návrh. Znamená to, že se s ním ztotožňuji, budu samozřejmě hlasovat pro to, aby prošel do druhého čtení. Odmítám to, abychom jej zamítli. A vyzývám vás také, abyste dali šanci tomuhle návrhu do druhého čtení projít a abyste zamítnutí zákona hlasováním odmítli.
Děkuji za pozornost.
