dovolte mi, abych i já uvedla poslanecký návrh, který se týká vydání zákona o náhradním výživném a o změně dalších souvisejících zákonů a dovolte mi, abych k tomu i já řekla pár poznámek. Je pro mne samozřejmě už docela těžké hovořit o některých číslech nebo důvodech, které samozřejmě nás vedly k tomu, abychom předložili tento zákon, protože bych možná měla zmínit, že to není jediné volební období, kde se snažíme tento návrh předložit, ale už v minulém volebním období jsme měli tu snahu projednat tento návrh a samozřejmě i po vystoupení zpravodajky k předchozímu bodu mi dovolte, abych tedy řekla jenom základní parametry, které nás vedly k předložení toho návrhu.
I přes ekonomické příznivé údaje patří neúplně rodiny, tedy ty, v níž je pouze jeden dospělý člen starající se o děti, které jsou na něm závislé, v našich podmínkách se jedná převážně o domácnosti žen-samoživitelek k rizikovým skupinám nejvíce ohrožených chudobou a sociálním vyloučením. Na tuto skutečnost poukazuje mimo jiné analýza Českého statistického úřadu, vydaná počátkem roku 2015, jež se zaměřuje na život, ekonomickou situaci a finanční zázemí samoživitelek. Podle zde využitých evropských dat, mapujících peněžní příjmy a vydání domácností za rok 2012 v jednotlivých zemích osmadvacítky, je v České republice ohrožena příjmovou chudobou či sociálním vyloučením přibližně třetina domácností samoživitelek. Úplnost rodiny tak podle zjištění Českého statistického úřadu ovlivňuje materiální a sociální podmínky dětí výrazněji než např. počet dětí v rodině. Míra ohrožení osob příjmovou chudobou dosahuje v úplných rodinách se třemi a více dětmi dvakrát vyšší než je tomu u celkové populace. A osoby v neúplných rodinách se dvěma a více dětmi jsou ohroženy dokonce až čtyřikrát častěji než celková populace.
Podobné je tomu také s ukazatelem sociálního vyloučení. Z těchto údajů je zřejmé, že v českém právním řádu institut náhradního výživného chybí. Mimo jiné i z důvodu všeobecně nízké úrovně vymahatelnosti práva v České republice. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že v případě nezaopatřených dětí představují neplnění vyživovacích povinností a její nedobytnost vážný problém, spočívající v ohrožení zabezpečení jejich základních životních potřeb, ale i správného vývoje, a to jak pro finanční nedostupnost vzdělávacích, sportovních a kulturních aktivit, tak nezřídka pro maximální pracovní vytíženost pečujícího rodiče. Příjmy ze zaměstnání jsou zejména v případě žen-samoživitelek velmi nízké. Podle posledních dat z roku 2012 připadlo v čistém na osobu v jejich domácnostech v průměru 5 215 korun měsíčně.
Neplacení výživného ze strany povinného rodiče je podle policejních statistik za rok 2015 druhým nejčastějším trestným činem v České republice a už samozřejmě i tato čísla byla zde zmíněna. Podle těchto údajů nerespektuje vyživovací povinnosti zhruba čtyřicet procent rodičů. Podle Asociace neúplných rodin dosahuje výše celorepublikového dluhu na výživném téměř 16 miliard korun. V předloženém znění se navrhuje poskytnout náhradní výživné jen v případech, kdy neplní vyživovací povinnosti, ohrožuje životní úroveň dítěte a rodiny, a proto se stanoví 2,9násobek životního minima rodiny jako hranice příjmu, nad níž se náhradní výživné již nebude poskytovat.
Náhradní výživné se vyplácí v plné výši výživného stanoveného soudem u všech oprávněných osob podle stanovených věkových kategorií, nejvýše však v částce 1,2 násobku částky životního minima oprávněné osobě stanovené dle zákona o životním a existenčním minimu. Zároveň se v návrhu také vymezuje, kdy nejdříve vzniká nárok na náhradní výživné. Podmínkou pro jeho vyplácení je stav, kdy ani po rozhodnutí soudu povinný rodič nezačne dlužné výživné uhrazovat, a to nejméně po dobu dvou po sobě jdoucích měsíců.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, chápu, že oba dva návrhy, i když se parametrálně v nějakých částech zásadně odlišují, a na to upozorní určitě i paní zpravodajka, bych byla ráda, kdyby se propustily oba dva návrhy prvním čtením a aby se o nich začalo hovořit na výborech. Myslím si, že znova si vezmu do úst kolegyni zpravodajku, je potřeba o této záležitosti hovořit. Myslím si, že se všichni shodneme, že není možné, aby stát neustále přihlížel na opravdu výrazně špatnou situaci některých obyvatel a především dětí, protože ta problematika se týká opravdu jenom a jenom dětí, protože jejich vlastní rodiče nejsou schopni a odpovědni platit na své děti.
Děkuju.
