já vím, že už to tady probíráme čtvrtý den, ale ptejme se, proč to vlastně tady probíráme čtvrtý den. Už čtyřikrát byl tento bod zařazen jako pevný na čtvrtý den této schůze. A tenhle postup se mi zdá opravdu nedůvěryhodný. Dovolte mi, abych to shrnul.

Na jednu stranu tady slyšíme medové řeči o tom, jak tato mezinárodní smlouva pro nás de facto nic neznamená a že to tedy není tak důležité, na druhou stranu na této schůzi hnutí ANO neustále navrhuje předřazení tohoto bodu, jako by to byl nejdůležitější bod této schůze. Prostě takhle to vypadá, tak to vypadá i pro veřejnost.

A ještě k tomu přichází i k tomu zařazování takové to nenápadné v uvozovkách nechci říci vyhrožování, to je silné slovo, ale takové přenášení pocitu, že když nebudeme patřit k tomu jádru, nikdo s námi nebude mluvit a budeme zlobivými žáčky. To prostě není důvod k tomu, abychom tento pakt přijali.

Paní ministryně mi včera na některé otázky odpověděla, ale neodpověděla na tu jednu nejzásadnější, kterou tady pokládám opakovaně od začátku, a to je, jak to myslel ministr financí Andrej Babiš v roce 2014, když řekl, že přijetí této mezinárodní smlouvy, fiskálního paktu, je první krok k euru. Zatím ta odpověď je opravdu omračující a řekl bych až burcující a hlavně vševysvětlující. Ohromující ticho byla zatím odpověď k této mé otázce.

Na jedné straně tedy vidíme bagatelizaci, na druhé straně snahu vyděsit a na nepříjemné otázky ticho. A úporná snaha to rychle prosadit na této schůzi, ať to projde prvním čtením. A já se znovu musím ptát proč. Co je tím pravým důvodem? Připadá vám to totiž, vážené kolegyně a kolegové, jako důvěryhodné a přímé jednání?

Paní ministryně zde opakovaně říkala, že to není evropská smlouva, že je to smlouva mezi státy. Ale pan kolega Skopeček tady jednoznačně uvedl, že 6. prosince 2017 Evropská komise přišla s plánem na prohloubení evropské hospodářské a měnové unie a v rámci návrhu NATO i prohloubení a začlenění fiskálního paktu do evropského právního rámce. To znamená, že sama Evropská unie počítá s tím, že se to stane právním rámcem. A je to klasická salámová metoda. Pokud je to první krok k přijetí eura, tak jaký bude další krok, druhý, třetí, čtvrtý, pátý, šestý. Na to jsme se tady nedozvěděli odpověď. Dozvěděli jsme se, že to vlastně nic neznamená, a přitom to tady projednáváme opakovaně.

Anebo nás k tomu ostatní signatáři tlačí? Musíme to přijmout takzvaně dobrovolně povinně? Ale takový přístup všichni známe a na ten bychom neměli naskakovat a opakovat ho.

Paní ministryně včera řekla větu, že Česká republika je posledním potenciálním kandidátem na ratifikaci. Ale touto větou se nijak nevysvětluje, proč se to chce přijmout. Když všichni skočí z okna, skočíme také? To přece není relevantní argument, že to mají všichni. Jaké to bude mít přínosy pro nás, jaké to bude mít náklady, jaký to bude mít další vývoj? To jsou otázky, na které jsme nedostali odpovědi a měli bychom je při schvalování takto důležité mezinárodní smlouvy dostat.

Pokud se do budoucna počítá s určitým omezením našich národních pravomocí, což podle mne se skrývá pod pojmem koordinace hospodářských politik, tak bychom měli dobře vědět proč.

To, co jsem tady naznačoval, že já tam vidím hlavně ten důvod image vlády před ostatními, to je podle mě hrozně málo, jít a odsouhlasit takovouto smlouvu, aniž bychom znali další vývoj.

Dále paní ministryně ve svém vystoupení řekla následující /to je citace/: Tam je skutečně obsažen návrh na přenesení fiskálního paktu do evropské legislativy, ale zásadně rozlišuje mezi dvěma skupinami států, mezi členy eurozóny a nečleny eurozóny. A pro nečleny eurozóny, což je i Česká republika, by to bylo závazné a platilo v okamžiku vstupu do eurozóny, což je velice podstatná podmínka.

Ale tím se vracíme opravdu k té závažné otázce. Je to skutečně první krok k euru? Což - a já to tady můžu zopakovat - což řekl Andrej Babiš v únoru 2014. Já tady pro vaši paměť zopakuji tu citaci: Myslím si, že cesta k euru je dlouhá. Víceméně jsme se domluvili, že začneme fiskálním paktem. To by měl být první krok.

A já opakovaně po několikáté opakuji otázku: Je to první krok k euru? Zajímá mě, jestli to tak skutečně je, protože z té úporné snahy tady na plénu při této schůzi naší slovutné Sněmovny, ale zároveň z nedostatečného vysvětlení proč se to tak usilovně předkládá, tak to pro nás spíše vypadá, že to má nějaký skrytý význam a my bychom opravdu chtěli vědět, jaký. Ta dlouhá diskuse naše obavy nerozptýlila. Naopak vyvolala další otázky.

Jak zde uvedli naši kolegové i já několikrát, my nemáme nic meritorně proti dluhovým brzdám. Naopak. Myslíme si, že v době ekonomického boomu by se měly schvalovat vyrovnané či dokonce přebytkové rozpočty a neschvalovat rozpočty s 50 mld. schodkem. Jsme pro přijetí vlastních pravidel, ale k tomu skutečně zahraniční smlouvu nepotřebujeme.

A já mám skutečně obavu, jaký bude třetí, čtvrtý, pátý krok po tom prvním kroku. Aby to nedopadlo jako například s energetickou unií, kdy nám také ostatní státy prostřednictvím EU vnucují nereálné cíle a opatření, a tím útočí například na naši energetickou bezpečnost a soběstačnost.

A na začátku se to skrývalo také pod pojmem koordinace energetických politik. Ten vývoj skutečně může být jakýkoliv. Takže bychom rádi viděli, jak to bude nadále.

Takže bych to s vaším dovolením shrnul. Vidíme zde a veřejnost vidí úpornou snahu pro rychlé přijetí v prvním čtení na této schůzi, na druhou stranu bagatelizaci dopadů pod pojmem "nic to neznamená", ale veliké přesvědčování pro přijetí. Všichni to mají. Ale to skutečně nevzbuzuje důvěru pro to, abychom hlasovali pro přijetí této smlouvy.

Děkuji za pozornost.