Já jsem se také rozhodl přihlásit se o slovo v této rozpravě k tak významnému okamžiku v našem jednání, a to jest k debatě o vyslovení důvěry vládě České republiky.
Je to o to pozoruhodnější, že ta vláda nevzniká standardním způsobem, a to konkrétně mám na mysli standardním způsobem v intencích tak, jak vnímáme politiku u nás v České republice. Vzniká totiž s podporou komunistické strany. Já jsem prožil 40 let v komunismu. Ve 40 letech jsem se dočkal jeho konce a myslel jsem si, že se nikdy nedožiji toho, že by se komunisté zase znovu začali tím či oním způsobem drát k moci. Mnozí lidé říkají, že jsou tyto obavy vlastně liché, zbytečné, že to nebezpečí tak velké není nebo že vlastně není žádné. Mohlo by se zdát, že to tak skutečně je. Ta strana, dneska to není ta státostrana, kterou my starší pamatujeme z dob takzvaného reálného socialismu nebo, jak možná většinou říkáme, komunismu. Tehdy to byla skutečně obrovská instituce zvíci téměř dvou milionů členů, jestli se nepletu, která měla svoji základní organizaci na každém pracovišti a která vlastně chod celé společnosti řídila. Ředitel školy, ten nemohl nic udělat, aniž by se poradil s předsedou základní organizace KSČ. Tak to prostě tehdy bylo. Naši kamarádi, kolegové, kteří byli členy těchto organizací, členy KSČ, tak to tak trošku zlehčovali, ale nakonec oni i jejich rodiny byli připraveni tomu komunismu sloužit.
Myslím si, že to tak úplně není, že samotný ten proces tvorby vlády s využitím podpory komunistů v sobě skýtá veliké nebezpečí pro naši demokracii, a to ze tří důvodů. Jednak je to veliký symbol. Je to veliká symbolika. Děje se to v roce stého výročí vzniku republiky. Myslím, že komunisté tady vystupují, z některých jejich vystoupení je vidět, jak už touží po tom podílet se na tom krajíci namazaném tučně, podílu na těch různých výhodách. Nakonec pan poslanec Grebeníček ve svém projevu to vyjádřil velmi krystalicky, tu reminiscenci jejich a bohužel i určité části naší společnosti, po těch tehdy platných pořádcích, na které my vzpomínáme s hrůzou, ale oni na ně vzpomínají s nostalgií a vlastně s jakýmsi žalem, že se již pro ně možná nikdy nevrátí, a proto využívají tuto skulinku, kterou demokracie otevřela, aby se pokusili znovu k moci vrátit a ty pořádky aspoň možná pro sebe nastolit.
Druhý důvod, proč to považuji za velké nebezpeční je relativismus, se kterým premiér Babiš tento krok dělá. Usoudil, že jiná možnost není, tak prostě tuto cestu použije. Ano, účel světí prostředky, on tvrdí, že bylo spousta možností. Nebyla. Prostě on si myslí, že to tak možné je a že mu to vyhovuje. Proto tedy že může komunisty takto použít. Oni to nevědí, že jsou použiti, ale je tomu tak. Navíc ještě je možné se domnívat, že vlastně tímto krokem je jakoby pan Babiš resuscituje z jakési smrtelné postele, kam se dostali v minulých volbách tím nejhorším výsledkem, který jejich stranu potkal za celou historii jejich existence. Oni dosahovali větších volebních zisků ještě i v první republice. Samozřejmě nepočítám to období totality, kdy to bylo 99,9 %, ale teď mají najednou sedm nebo kolik. To je prostě pro ně tragédie. Už jsou skoro nad zánikem a najednou je někdo zvedne a dá jim novou šanci, vdechne jim umělé dýchání, nějakou transfuzi do žil, a oni zase mohou dýchat dál. To, co by jinou stranu zabilo, mám obavu, že v očích jejich voličů to pro ně bude jakoby zisk, že se možná k nim vrátí ti, kteří předtím zdrhli k Andreji Babišovi, a že by zase mohli posílit.
A konečně za třetí. Myslím, že velkým nebezpečím je, že jsme vlastně svědky přímého přenosu jakéhosi kolapsu demokratické politické kultury. Prostě dělá se něco, co je jakoby zapovězené, co doposavad bylo tabu, aspoň tedy na celostátní úrovni. Na úrovních nižších, tam jsme toho byli svědky poměrně často. V jižních Čechách vládl Jiří Zimola s komunisty klidně čtyři roky. Někde jsme byli i svědky toho, že lidovci byli v koalici s komunisty. Žádná nebesa se neotevřela, aby je pohltila, nic takového se nestalo. Ale tady na celostátní úrovni, kde se vládne a rozhoduje se o osudech české země a jejích občanů, to je poprvé, a o to je to horší.
Otázka je, zdali ten návrat k totalitě, kterého se obáváme, nastane a bude taková jako byla tenkrát. Asi ne, určitě. Myslím, že nebude. Ta dialektická spirála, kterou nás oni učili, ta se může bohužel uplatnit, a ta totalita se může vrátit v nějaké jiné podobě. V podobě babišovské totality, stát bude jako firma a bude tady hospodařit jako pan Babiš ve svých podnicích. Konkurenci zadusíte, postříkáme nějakým ROUND UPem, že? Nebo to bude totalita zelená, které také otvíráte dvířka, také jste se s nimi spojili, abyste mohli prosazovat vaše podnikatelské záměry v Agrofertu. Žádná chemička žádné problémy minulých pět let neměla, co jste u vlády. Žádný únik nějakých kapalin, nikde nikdo proti tomu neprotestoval. Všichni jsou zticha, mlčí, protože dostali tučnou odměnu, dostali EIA na peníze, dostali na hraní Šumavu. To už tady říkám potřetí. A je to prostě tak. Anebo nějací jiní aktivisté. Duhoví, já nevím jací ještě všichni... Když se ta moc možná bude válet po zemi, proč by ji v nějakém chaotickém stavu nezvedli. Takže to je první část mého vystoupení. Tady bych chtěl varovat všechny, kteří zatím váhají, kteří nevědí nebo možná jsou nějakým způsobem donuceni ke své volbě, aby si to ještě rozmysleli, všechno tohle to ještě zvážili, ať už v hnutí ANO nebo v sociální demokracii. Komunisti, ti to mají na povel, k těm se obracet nebudu.
A teď bych se chtěl, dámy a pánové, podívat na to programové prohlášení vlády, které jsme dostali pěkně trikolorou svázané. A některé věci z toho bych chtěl okomentovat, protože se mi zdají, že je potřebné, abych se k nim vyjádřil.
Vy chcete začít s reformou státu, tady píšete v jednom z bodů toho úvodu, za kterým je podepsaný Andrej Babiš. No, pozor na to. Něco reformovat, co tady funguje, je vždycky velký problém.
Takže pozor na to, abyste to nepřehnali. A také ještě, prosím vás pěkně, neberte si k tomu jako pomocníka Rekonstrukci státu. To už by mohlo hrozit jakýmsi úplným kolapsem.
Já hned přeskočím k dalšímu pro mne velmi důležitému tématu, kterým je doprava. Už jsem tady zmínil tu EIA. Vy se tady zaklínáte, jak zrychlíte stavební řízení, kolik desítek či stovek kilometrů dálnic tady postavíte a jaké finanční prostředky na to zajistíte. Přitom jste to byli vy, pan Babiš a jeho věrný spolupracovník pan ministr Brabec, kteří jste protlačili zákon o posuzování vlivu, tedy tu slavnou EIA, která umožní ekologickým aktivistům pořád ještě velmi účinně zablokovat stavební procesy v našich infrastrukturních dopravních stavbách. Zaklínáte se obchvaty, dobře, ale návrh, který by umožnil jejich snazší prosazování jste zamítli. A pak tady máte PPP, veřejno-soukromé partnerství.
To je dobrá myšlenka, v takto velkém objemu u nás zatím nevyzkoušená, zatím to všechno zkolabovalo, o co se tady jednotlivé vlády postupně snažili. Já jsem smířen s tím, že stát se odhodlal stavět dálnici D4 formou PPP, dobře. Ale pak se tady dočítám, že v té kapitole počítáte i se stavěním dálnice D3 formou veřejno-soukromého partnerství. To je poplašná zpráva. To bych chtěl všechny - jestli jsou tady nějací Jihočeši, nevím, je tady jeden bývalý Jihočech, pan ministr Vojtěch, pane ministře, jestli máte ještě pořád nějaké vazby k jižním Čechám, tak tomu, prosím vás, zabraňte, ať to staví stát za státní peníze a žádné veřejno-soukromé partnerství tady, prosím vás, nedopusťte.
Pak je tady kultura. No, já se ke kultuře nechci moc vyjadřovat. Pan ministr mě určitě slyší. Zatím vždycky v těch prohlášeních vlády byla nějaká zmínka o tom našem jihočeském problému - točny v zámecké zahradě v Českém Krumlově. Ale chápu, že řešíte ty světoborné otázky naší vlasti, celé Evropy a celého vesmíru, takže ta otáčka v Krumlově vás asi tolik nezajímá. Ale prosil bych pana ministra, aby se co nejdřív k tomu koukal vyjádřit, abychom věděli, na čem jsme.
Část mého kritického vystoupení už tady zmínil pan prezident. Já s ním tedy v tomhle můžu souhlasit. On zmínil velmi nevýrazný bod vašeho vládního prohlášení, které se týká energetiky. Tady to opravdu je špatné, to musím hodnotit velmi negativně. Vy tady celkem vágně píšete o tom, že je třeba začít stavět. Pan premiér Babiš tady zmínil, že skutečně ten Temelín je třeba postaven (?), že měl být postaven už dávno. (Poznámka pana premiéra: Dukovany.) Ale já si vzpomínám - ne, vy jste říkal Temelín. Temelín jste říkal! (Poznámka pana premiéra: Dukovany.) Ale nebudeme se tady hádat. Vy jste zrušili ten tendr na Temelín, tak to prostě bylo! Takže teď je promarněna celá ta šance, už se skoro rozutekl ten tým expertů, kteří si ještě pořád pamatují, co to znamená stavět, který nestaví jenom u počítačů, ale kteří umějí v gumovkách do toho bahna staveniště vlézt a tam skutečně ty dělníky řídit. Čili to vám vytýkám. Myslím si, že byste měli tu kapitolu o energetice významně, pane premiére, revidovat!
Už se pomalu blížím ke konci, ale ještě mi zbývá to moje oblíbené životní prostředí. A tady musím říct, že hned ta preambule kapitoly o životním prostředí je něco, co bije do očí. Je to krystalický, formální slib, kde tvrdíte, že chcete tady udržovat přírodu tak, aby byla rozmanitá, nádherná, a předat ji chcete našim dětem v lepším stavu, než jste ji převzali. To už se vám nepovede! Šumava už usychá a teď ještě ke všemu kůrovec žere všechny možné lesy na Moravě. Co z toho bude, nikdo neví. Co to je ten lepší stav, to ví možná pan Babiš nebo pan Brabec, ale určitě to není to, k čemu naši přírodu opravdu tlačíte.
Dámy a pánové, je tady další téma, které se týká sucha a boje se suchem. Já musím říct jednu pozitivní věc. Pozorně jsem sledoval, co říkal pan Babiš a zaznamenal jsem, že on zmínil potřebu budování nádrží. Pět miliard kubíků u nás spadne, z toho zhruba dvě třetiny zadržují velké umělé nádrže. Chceme-li to zvýšit, zlepšit a aktuální - pro nejbližší čas - potřebu vody v případě její nouze tady zachovat, vytvořit je třeba některé nádrže nové, minimálně ochránit tak, aby bylo možné bez nějakých velkých problémů je stavět. (?)
Co se týká odpadů, tady samozřejmě slibujete zákon o odpadech. Mezitím jste si schválili termín pro ukončení skládkování rok 2024 a zatím žádný efektivní krok k tvorbě toho zákona nevidím. Snad že chcete zase implementovat nějaké nařízení Evropské komise o tom, že budeme bojovat tím, že budeme zakazovat brčka na limonádu, lžičky na kafe a šťourátka do uší, abychom zmenšili plochu těch částí oceánů zaneřáděných plasty. Přitom já nevím kolik, 80 % těchto plastů tam teče ze světadílů, kde lidé o nějakém pořádku nemají nejmenší ponětí.
Ještě tady musím říct jednu věc. Vy tady chcete plnit cíle stanovené Pařížskou dohodou. To mě mrazí v zádech. To jako byste tady chtěli vládnout 100 let, protože Pařížská dohoda je na 100 let. To nás tedy, naši republiku, Pán Bůh ochraňuj! On celý ten váš program je tak obsáhlý a je to tolik slibů, že možná těch 100 let na to by bylo málo. Vy se tady zavazujete chráněná území učinit jakýmisi genetickými bankami. To je přece výsměch, to všem Šumavákům řekněte, že tam chcete z ní mít genetickou banku pro budoucnost, když jste tam nechali všechno uschnout.
Dámy a pánové, já už se se svým projevem blížím ke konci. Samozřejmě že tak jako kolegové z mé strany, z Občanské demokratické strany vyslovení důvěry vládě nepodpořím. Budu hlasovat proti návrhu. Co jiného ode mě můžete čekat, než opoziční práci, tak abych se snažil zpochybňovat všechny aktivistické návrhy v oblasti ochrany životního prostředí, s kterými k nám bude přicházet pan ministr Brabec. Aspoň tedy budu mít v těch dalších tři a půl letech, nebo aspoň v tom čase, který je nám vyměřen tady ve Sněmovně, co dělat.
Děkuji za pozornost.
