Dobře organizovaní a placení převaděči hledají stále nové cesty, jak imigranty z Afriky dostat nelegální cestou do Evropy.

Ohlédněme se do nedaleké minulosti: oficiální čísla prezentované koncem minulého měsíce zpravodajským televizním kanálem vysílajícím po celé Evropě, na Středním východě a v Africe CNBC Europe News uvádí, že pouze v letech 2015 a 2016 požádalo Evropský parlament více než 2,5 milionu lidí o azyl v EU, přičemž mnoho cestuje přes zemi a moře, tedy přes Itálii a Řecko, nebo přes Turecko a východní Evropu. Tento počet je alarmující. Zpravodajský kanál poukázal také na fakt, že mnoho politiků prezentovalo humánní postoje k uprchlíkům ve snaze „vylepšit “ si své politické postavení. Ukázalo se, že takto prezentované postoje jsou kontraproduktivní – příkladem je německá kancléřka Merkelová (poté, co v roce 2015 zaujala příznivý postoj k imigrantům, vstoupilo do Německa více než 1 milion imigrantů).

Britský zpravodajský portál The Guardian minulý týden poukázal na to, že v souvislosti s migrací jsou tomu tři roky, co vrcholila migrační krize. Zároveň ale uvádí, že v současnosti lze opětovně pozorovat nárůst napětí. Argumentuje například tím, že Maroko již koncem roku 2017 poukázalo na to, že se více než ztrojnásobily pokusy o překročení západního Středomoří. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky UNHCR, jako jedna z pomocných organizací Organizace spojených národů, konstatuje, že Španělsko v tomto roce přijalo 9.500 nelegálních imigrantů, Řecko 12.000 a Itálie 15.300. Podle většiny pozorovatelů je to jen otázka času, kdy se počet příchozích znovu zvedne.

Položme si tedy otázku: „Jaká je aktuální situace v souvislosti s nelegální migrací do Evropy?“ Labrice Legerri, šéf agentury Frontex uvedl, že v červnu to bylo 6.000 imigrantů, hlavně z Maroka a západní Afriky.

Na nelegální migraci vydělávají organizované skupiny (v loňském roce odhadovaná částka 3,7 miliard eur), které využívají různé formy a nové cesty, jak dostat imigranty z Afriky do Evropy. Mají velkou výhodu v tom, že kompetentní orgány Evropské unie k tomuto problémy přistupují velmi laxně a nebýt přístupu některých státních představitelů zemí jako je např. Itálie, Maďarsko a Rakousko, kteří si sami začínají prosazovat takové kroky, aby se k nim do země tito nelegální imigranti nedostali. Z tohoto důvodu aktuálně imigranti využívají model, podle kterého platí, že kdo byl zachráněn na moři, ten se automaticky dostal do země EU.

Převaděčské mafie v Maroku objevili cestu z Afriky přes Gibraltarský průliv a Atlantský oceán. Základem tohoto modelu je, že imigranti, kteří se touto cestou dostali až do mezinárodních vod, zavolají vysílačkou o pomoc, kterou potom zabezpečuje španělská pobřežní stráž a imigranti tak končí v záchytných střediscích. Medializované kauzy (např. s 629 imigranty z lodi Aquarius) poukázaly na to, že státy se brání jejich přijímání, v konečném důsledku ale imigranti v EU skončili.

Nové cílové opatření EU je ochrana vnějších hranic – kdo nemá na azyl nárok, neměl by se do EU dostat. EU akcentuje, aby se zřizovaly záchytná střediska v Africe. Severoafrické země zase nechtějí na svém území tolerovat přijímací centra pro imigranty zachráněné ve Středozemním moři. Tento koncept přitom mezitím přijala Evropská unie za svůj, takže se nechme překvapit, jak rychle a jestli vůbec tento návrh k řešení migrační krize úředníci EU vyřeší.