Po úterním setkání prezidenta republiky Miloše Zemana s předsedou Nejvyššího soudu Pavlem Šámalem a předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským komentovali zúčastnění uvedenou kauzu takto: „Máme právní systém, jaký máme, a ten nevytvářejí soudy,“ řekl Šámal a dále pokračoval „Neustálé novelizace, hodně právních a procesněprávních předpisů, které vytvářejí, nebojím se to říci, džungli právních předpisů, ve kterých se v podstatě ani právníci nevyznají, a požadování, aby soudy rozhodovaly jednotně ve všech instancích, to jsou požadavky, které jsou v naprostém rozporu vzájemném. Od roku 1989 nemáme v České republice kvalitní procesní předpisy a dnes se politici diví, že soudy nejsou rychlejší. Trvám na tom, že spravedlnost je jen jedna a musí to být spravedlnost pro všechny. Proto jsme také upozornili, kde má tato kauza svůj počátek. Proto podle mého názoru musí do této kauzy vstoupit stát.“ Podle Rychetského ukazuje kauza na selhání českého státu. „Ten případ H-System je opravdu příkladem selhání. Ale nejenom selháním české justice, ale selháním státu v těch kritických devadesátých letech. Tečka,“ řekl k případu Rychetský.   

Těmito prohlášeními dali oba předsedové soudů za pravdu našemu hnutí SPD, které od rozhodnutí Nejvyššího soudu považuje toto rozhodnutí v kauze H-System za nespravedlivé. Je to důsledek toho, že stát za dvacet let nebyl schopen vyřešit situaci kolem této kauzy. Hnutí SPD zastává názor, že nezbytným řešením musí být odklad vykonání rozsudku a tedy odklad vystěhování občanů. Nezbytné je také, aby stát přijal i finanční odpovědnost za stav práva a pomohl postiženým finančními zárukami a dotací. Tím by nedošlo k poškození jiných věřitelů - okradených klientů, kteří přišli o peníze, ale žádnou nemovitost k obývání nezískali. Prosazujeme také reformu soudnictví spočívající mimo jiné v časově omezeném mandátu soudců a jejich hmotné odpovědnosti za vynesené rozsudky. Současně je potřeba, aby se právní sytém co nejvíce zjednodušil, jelikož v dnešní době se v něm nevyznají ani někteří právníci, natož pak běžní občané.

Poškození klienti se nyní obrátí na Ústavní soud. V případě neúspěchu pak mají možnost se obrátit na Evropský soud pro lidská práva sídlící ve Štrasburku, který byl zřízen v roce 1959 k projednávání porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Na základě již projednávaných obdobných kauz, můžeme předjímat rozhodnutí, že soud dá poškozeným klientům v kauze H-Systemu za pravdu, protože se proces táhne dlouho. Konkrétně využije formulaci: „Nepřiměřená délka odškodňovacího řízení je porušením práva na spravedlivý proces.“ Evropský soud pro lidská práva podobné případy okomentoval takto: „Délku řízení o náhradě za újmu způsobenou předešlým řízením nelze považovat za přiměřenou, trvá-li déle, než  jeden rok a šest měsíců v prvním stupni a déle než dva roky ve dvou stupních. Delší odškodňovací řízení je porušení práva na spravedlivý proces, pokud nenastaly zvláštní okolnosti. Stát má stav napravit a odškodnit.“