Často se celé polistopadové období skloňuje, jak podstatné je, že žijeme v právním státě a Česká republika je příkladem demokracie. Není to tak dávno, tři měsíce, kdy tento pohled dostal další vážnou trhlinu. Česká justice se nedokázala po deseti letech trvání soudního řízení vypořádat s fatálními projevy neonacismu.
Považuji za varovné a nehorázné rozhodnutí soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Dany Šindelářové o zastavení stihání osmi čelních představitelů neonacistického hnutí Národní odpor. Neméně varovné a tragické je odůvodnění usnesení odkazem na Československou stranu národně socialistickou a Miladu Horákovou. Česká justice ukázala, že je ochotna tolerovat neonacismus a projevy fašismu v České republice a nebude se opírat ani o judikaturu rozpoznávající z dřívějších rozhodnutí neonacistické struktury. Po nepřiměřeně dlouhém protahování soudního sporu nakonec osvobodila ty, kteří hlásili rasovou nenávist a uctívali odkaz SS jednotek fašistického Německa. Plně se ukazuje, buržoazní parlamentní demokracie je stále více nahrazována loajalitou k postojům krajní pravice. Tolerance pravicového extremismu, projevů sympatií k nacistické ideologii a fašismu dostala další rozměr.
Je třeba říci, že Komunistická strana Čech a Moravy proto důrazně varuje před nárůstem extremismu, neonacismu a fašismu v české společnosti a požaduje, aby vláda a ministerstvo spravedlnosti nezavírali před touto skutečností oči. Verdikt soudkyně a jeho odvodnění je výsměchem výročí 100 let od vzniku samostatné Československé republiky a tragickým událostem 80. výročí Mnichovské zrady, rozbití prvé Československé republiky a nacistické poroby českého národa.
