Úřad národní rozvědky USA (ODNI) předpověděl, že do roku 2040 poptávka po vodě převýší dnešní nabídku o 40 %. Nedostatek vody „zabrání zemím produkovat potraviny a generovat energii, což způsobí rizika na globálních potravinových trzích a omezí ekonomický růst."
Rok 1989 přispěl k převratným změnám v naší společnosti. Dochází k dehonestaci všeho, co fungovalo a vše co přichází ze Západní Evropy je „lepší“. Nicméně pojďme si selským rozumem říci, co považujeme za strategické suroviny či odvětví pro život, která by si měl každý správný hospodář a “sedlák“ chránit jako oko v hlavě. Řekla bych, že je to v prvé řadě voda a vodárenství, následuje elektrická energie a energetika a trojici uzavírá hospodaření s odpadky, tedy odpadové hospodářství. Myslím, že to jsou tři strategická odvětví, která by nikdy, za žádných okolností neměl řádný hospodář prodat, vyměnit nebo jinak zcizit. Samozřejmě se dá pokračovat ve výčtu strategických odvětví ve vztahu k potravinové soběstačnosti a tak dále. Neřekla jsem nic nového a jsem přesvědčena, že naši tátové, dědové a pradědové tohle moc dobře věděli. Věděli, že voda je život a elektřina je motorem průmyslu i zemědělství. Zaváděly ji například pily, mlýny, hamry, tkalcovny či sklárny. Odpadové hospodářství je spíše již jen logickým vyústěním v životě všech, kdo nechce žít na skládce.
Proč všechno tohle zmiňuji? Protože v naší republice došlo k podvodu, krádeži na nás všech, kdy pachateli se staly zahraniční firmy, spolupachateli museli být lidé ve vedení obcí a měst a oběťmi jsme my, my všichni. S postupem času je pouze zřejmější, jaké škody byly našemu státu, nám všem způsobeny. Nechci se pouštět do popisování, jakým způsobem byla ta, která vodárenská společnost převzata, kde byla převedena hlasovací práva, kde byly prodány akcie, systém provozních modelů a jakým způsobem tyto procesy probíhaly. Myslím, že tohle všechno bylo již podrobně sepsáno a zadokumentováno. Nicméně mi chybí vyvození důsledků ze všech těchto podivných obchodů. Je určitě namístě pojmenovat věci správnými jmény, tedy krádeží, podvodů, úplatků. Nic jiného se zde totiž nemohlo odehrát, protože jak jsem zmínila v úvodu, tak každý ví co je pro život důležité a v 90. letech to zcela jistě všichni věděli rovněž. Pouze byly upřednostněny zájmy osobní, nad zájmy nás všech. A my všichni dodnes, tedy bezmála 30 let po té, za tyto zločiny a zločince splácíme jejich útratu. A oni se nám smějí. Ano myslím, že někteří dokonce stále mají vliv a funkce. Je třeba, aby se každý zamyslel, kdy došlo k prodeji akcií, práv či jinému druhu privatizace v jeho regionu, a kdo v té době seděl na radnicích, okresních či krajských úřadech. Mezi lidmi koluje informace, že do celého zločinu byla zapletena rovněž Česká spořitelna, kterou všichni lidé vnímali jako seriózního partnera, neboť v době do roku 1989 byla jediným bankovním domem, který poskytoval služby. Česká spořitelna se údajně propůjčila jako prostředník k podvodu století a převzala na sebe roli důvěryhodného partnera vůči obcím a městům, i když jednala ve shodě se supy, kteří chtěli jen zbohatnout.
Starostové, primátoři, právníci a prostředníci z let 1999 až 2006, kteří se kolem privatizace vodárenství pohybovali neskutečně zbohatli. Prostředníci a spekulanti by nedokázali to, co se jim povedlo, pokud by jim nepomohli ti, které jsem jmenovala. Byla to doba úplatků a praní „špinavých peněz“, paradoxně vytažených z vody.
Voda je život a jako o takovou o ni musíme pečovat. Protože v soukromých rukou bude stále zdražovat a bude čím dál vzácnější, navíc nás korporace budou držet skrze vodu „pod krkem“. Velmi se zajímám o zavedení regulace a pravidel v této oblasti, tak jako tomu je v energetice ve formě ERÚ, tedy Energetického regulačního úřadu, zřízením ať již úřadu nového či rozšíření kompetencí ERÚ. Jsem zastáncem zpětné privatizace vodárenství tak, aby vláda byla ten, kdo ve věci vody určuje pravidla hry. Tedy jaké budou zdroje, v jaké kvalitě, jak se bude obnovovat a budovat infrastruktura, jak se budou zavádět moderní technologie.
Vezměme si naši vodu zpět! Voda je přírodní bohatství, a není myslitelné, aby vodárenskou infrastrukturu vlastnil někdo jiný než stát, města a obce, jak se u některých teď děje.
Ing. Markéta Kabourková, nezávislá kandidátka do Senátu PČR za volební obvod 74, Karviná
