Paní ministryně mně jistě potvrdí, že běží velmi intenzivní debata o harmonizaci společného základu korporátní daně, která se má stát jedním ze zdrojů, vlastních zdrojů EU. Chtěl bych říci, že v Německu ze strany sociální demokracie jsou návrhy i na to, aby to bylo doprovázeno harmonizací minimální sazby korporátní daně, což by českou ekonomiku dramaticky poškodilo, poškodilo by to naši konkurenceschopnost, poškodilo by to naše firmy, protože když vezmeme v úvahu, že naše sazba je na úrovni 19 %, tak to je pod průměrem sazeb, které jsou využívány v EU, nebo které jsou uvalovány v EU. Jenom zmíním, že tam jsou státy, které mají sazby i přes 30 %, malta nejvíc, Francie rovněž jako druhá, ale i Německo má výrazně vyšší sazbu daně právnických osob.
To je věc, to je Pandořina skříňka, která pokud se otevře, tak pro Českou republiku může mít dramatické dopady, ať už dopadne fiskální rámec jakkoli, jestli bude větší, menší, bude mít větší příjmy, větší výdaje na tu či onu oblast, tak pokud dovolíme tuto věc otevřít, tak si myslím, že v následujících letech budeme svádět naprosto šílený souboj o to, abychom udrželi naše firmy konkurenceschopné.
Vlastní příjmy, které chce Evropská unie do rozpočtu, EU chce zvýšit podíl vlastních příjmů, nechce být odkázána jenom na podíl, který platí členské státy na základě hrubého národního důchodu, tak ten problém netkví jenom ve společných daních, ale i podle mého názoru je tam problém, využít peníze z prodeje emisních povolenek, protože to není nic jiného, než v rámci podle mého názoru hloupého boje s klimatickými změnami, ještě více zdanit naše průmyslové podniky.
Takže pokud by to dopadlo skutečně tím černým scénářem, tak našim podnikům by se díky harmonizaci daní zvýšilo daňové zatížení a na průmyslové podniky by dopadly náklady, které by byly spojeny právě se zdaněním emisí.
Myslím si, že EU nevyužila příležitost po šoku, který zažila v souvislosti s odchodem Británie nebo s rozhodnutím britských občanů, odejít, a že nevyužila příležitost, zamyslet se nad tím, proč to třeba Britové udělali. Já jsem tady zmínil, že se mi velmi líbí heslo rakouského předsednictví, které asi necituji přesně, ale znamená méně a efektivněji. To bohužel fiskální rámec vůbec neodráží, ten naopak využívá toho, že Británie odchází a EU tlačí členské státy, aby nejenom výpadek příjmů dorovnaly, ale aby ještě navýšily prostředky, které chce EU využívat.
Jenom připomenu, paní Langšádlová tady říkala spoustu priorit. Jednou z dalších priorit, kterou chce EU platit, je obranný fond. To podle mého názoru souvisí s ambicí evropských politiků, utvořit evropskou armádu. Chtěl bych připomenout, že evropské státy dominantní, které patří samozřejmě do Severoatlantické aliance, by se měly chytit za nos, že nejsou ani dnes schopny platit našim spojencům to, k čemu se v té smlouvě zavázaly, a v tomto případě ještě chtějí budovat svoji vlastní armádu, svůj vlastní obranný fond, což určitě bude stát další peníze, které už ani dneska nemáme, na ty závazky, ke kterým jsme se zavázali, a řada evropských států zavázala v minulosti v souvislosti se Severoatlantickou aliancí.
Další věc, už jsem to tady zmiňoval, samozřejmě bude souboj díky tomu, že peněz bude díky Británii méně, tak bude samozřejmě souboj o peníze, kdo bude čistým plátcem, čistým příjemcem. Může se nám velmi rychle stát, že Česká republika díky tomu, že odejde jeden z nejbohatších členů, se v průměru stane rychle tím bohatším státem a staneme se namísto čistých příjemců čistými plátci. I to je potřeba zmínit a připravit se na to, připravit na to naše veřejné rozpočty a instituce, které jsou na evropských penězích závislé. To je také věc, o které bychom měli při projednávání fiskálního paktu diskutovat.
Pro mě nepřijatelné je tam právě v souvislosti s rozdělováním peněz ten princip, že čerpání peněz bude podmíněno plněním principů právního státu. Podle mého názoru se nám salámovou metodou znovu dostává do diskuse to, že budeme trestat některé státy, zejména ty státy ze střední a východní Evropy, které nebudou vždy kývat na všechno, co z Bruselu přijde, a na všechny politiky, které EU vymýšlí, tak aby měla šanci a nástroj tyto státy potrestat, tak je při projednávání fiskálního rámce právě zmíněna tato podmínka plnění principů právního státu. Já před tím velmi varuji.
Rozumím tomu a je normální, že EU má mít nástroje na státy, které by dramaticky začaly porušovat základní smlouvy a základní principy EU, tak bezesporu jakýkoli klub, kterým EU je, má mít principy a pravidla na to, jak se s takovými hříšníky vypořádat, ale není možné touto salámovou metodou trestat státy jenom za to, že budou mít trošku jiné pozice, tím, že by jim byly kráceny peníze z kohezních fondů, které konec konců, a přiznejme si to, to není nějaký milodar starých členských států EU, to jsou peníze, které se přerozdělují v Evropě na základě jasných pravidel, mají pomáhat těm méně rozvinutým regionům k tomu, aby konvergovaly k těm vyspělejším a nebylo to zadarmo.
Musíme upozornit, že zatímco ty méně vyspělé státy EU zejména ze střední a východní Evropy přijímají tyto dotace, tak na straně druhé ale za to těm starým členským státům po pádu komunismu a během velmi složité a náročné ekonomické transformace velmi rychle otevřely své trhy pro mnohem vyspělejší firmy, které sem mohly okamžitě dodávat své zboží, a právě ty prostředky z fondů jsou jakousi cenou za to, že jsme naše trhy těmto starým evropským státům otevřeli.
Pro ně to byla nebetyčná výhoda, nebetyčné rozšíření trhu, kam mohly své produkty posílat a bezesporu na tom vydělaly více, než kolik posílají jako čistí plátci střední a východní Evropě. Takže přestaňme, přestaňme, ty evropské fondy se na ně nazírat jenom tou optikou, že bychom měli být jenom vděčni, že je to nějaký milodar z EU, není. Země střední a východní Evropy velmi pomohly ekonomikám starých členských států, když po roce 1989 otevřely jejich trhy.
Já s tím Víceletým finančním rámcem nemůžu obecně souhlasit, protože podle mého názoru, těch peněz má utrácet EU méně, než utrácela v minulosti, zvláště po odchodu Británie. EU měla využít to období na transformaci, podle mého názoru socialistické, zemědělské politiky. To jestli zastropujeme dotace těm či oněm zemědělským podnikům, s tou či onou velikostí, pro mě není tím strukturálním řešením společné zemědělské politiky, která podle mého názoru je opravdu více než socialistická a stojí spoustu peněz, křiví trh a snižuje efektivnost celé evropské ekonomiky.
Takže to jenom bych shrnul jedny ze svých největších výhrad. A věřím, že se dostaneme i k hlasování o jednotlivých usneseních, které pocházejí z výboru pro evropské záležitosti, a že se vypořádáme i s tím, co v těch předcházejících jednacích dnech, když jsme o tomto hovořili do této debaty spadlo, a to byla debata o Maďarsku, pokud si pamatujete.
Děkuji za pozornost.
