Z úst mnohých politiků občas můžeme slyšet výraz pozitivní diskriminace a celkem rychle si ho osvojila i část veřejnosti.

Budeme-li vycházet z běžně vnímaného významu tohoto pojmu a nebudeme-li v tom hledat zbytečně složitosti, tj. že diskriminace je upřednostňování jedné skupiny lidí před druhými, pak je diskriminace celospolečensky jev negativní.

Zastánci té tzv. pozitivní diskriminace se hájím tím, že v některých případech je nutná k tomu, aby slabší, či minoritní skupiny lidí měly možnost dosáhnout stejných výsledků, jako ti ostatní, kteří buď nestojí na stejné startovací čáře, nebo mají z nějakého důvodu k cíli delší cestu.

Jenže to, že všichni nemůžou během života dosáhnout stejných cílů, je naprosto přirozené a není možné ani účelné to řešit diskriminací, i když ji mnozí obhajují a považují za pozitivní.

Považuju diskriminaci vždy za jev negativní, bez ohledu na to, kdo koho diskriminuje a co od toho očekává.