Události posledních dnů a týdnů toto rčení zcela potvrdily. Excesy, kterých se dopouští faktický předseda jedné z vládních stran, jsou nicméně tak za hranou slušného chování, že začínám vůbec pochybovat o tom, že pan Kalousek se svým asociálním a pro mě nepochopitelným vystupováním ještě někoho zastupuje.

Když občané zrovna nadávají na politiky za jejich přečiny či nedostatky, měli by se podle našich zákonodárců podívat sami na sebe a uvědomit si, že naši volení zástupci jsou jen výsečí z koláče celkové populace a jsou také jenom lidé.

Dokážu lidsky pochopit, že v životě existují situace, kdy člověku takzvaně „rupnou“ nervy a vypění. Nemohu však mít pochopení pro pana ministra (pardon, uznávaného nejlepšího ministra financí na světě), když se jeho podivné kousky v poslední době nejenže opakují, ale zároveň také stupňují. Korunu všemu nasadil bývalý křesťanský demokrat (!) před několika dny, kdy fyzicky napadl údajně nevychovaného, nicméně o mnoho let mladšího, adolescenta přímo před budovou parlamentu. Po tomto lapsu se nejenže nedostavila omluva, ale vnitřně jsem očekával i jistou sebereflexi a poučení se z nesouhlasné reakce na své chování ze strany celé politické scény. O to větší pro mě bylo rozčarování, když jen o několik desítek hodin později jsem se z médií dozvěděl o dalším, tentokrát vulgárním útoku Miroslava Kalouska na europoslance z řad koaliční ODS. I když po sprosté insultaci se Kalousek již omluvil, domnívám se, že klid zbraní (rukou) má jen dočasný účinek.

Práce ministra je nesmírně náročná. Lídr rezortu je 24 hodin denně pod permanentním psychickým tlakem. Pokud to Miroslav Kalousek není schopen ustát, měl by své místo přenechat člověku s lepším osobnostním a především psychickým profilem. Udělá tak službu nejenom svým nervům, ale i své tělesné schránce, jelikož příště již nemusí narazit jen na hubeného výrostka.