Na věc se nejde dívat tak, že jde o to, abychom byli korektní, že jde o postižené či nepřizpůsobivé dítě, ale že jde zejména o zbytek třídy. Tento zbytek neudělá z toho jednoho dítěte génia, ale děti z horší schopností vzdělávání naopak velmi účinně zbrzdí výsledky těch, kdo by měli na víc. Tohle je známá skutečnost. Co je také neuvěřitelně nafouknuté, je množství byrokracie, tuny papírů, zpráv, záznamů. Takhle to přeci dělat nejde!
Celý západní svět už poznal, co to je inkluze. Vlivem inkluzivních dětí často škola snižuje nároky a celý systém upadá. Naše praktické a speciální školy měly vždy výbornou úroveň a většina dětí se následně uplatnila na trhu práce. Většinou sice na specifických místech, ale měli slušnou výplatu a měli své jasné místo ve společnosti. Inkluze zapříčiní, že původní praktická či speciální výchova je nahrazena standardní výukou, kde děti nebudou připraveny na budoucí práci a ještě např. musí bojovat s druhým cizím jazykem, ke kterému třeba vůbec nemají předpoklady. V tomto musím přiznat, že se shoduji s jinými poslanci, kteří inkluzi nazývají doslova zločinem.
Selským rozumem musí být přeci všem jasné, že je vhodnější a vlastně i mnohem levnější, když se společně vzdělávají děti, které žádnou dodatečnou podporu nepotřebují a ostatní se umístí do zvláštních (tedy praktických) a pomocných (tedy speciálních) škol. Nyní tak každá škola hledá peníze, protože potřebuje extra pomůcky a asistenty. Ale proč, když na toto vše byly připraveny praktické a speciální školy se zkušeným personálem? Nebylo by lepší vyhozené peníze využít na ohodnocení nadstandardně šikovných pedagogů a motivaci k lepšímu vyučování, tedy pozvednutí celé úrovně našeho školství? Bývalá vláda se však rozhodla k destrukci.
Ještě si to raději znovu shrňme, chytré a talentované děti musí tempo své výuky výrazně zpomalit. V průměru se celý výukový proces zpomalí a sníží se standardy výuky. V konečném důsledku i méně nadané nebo hendikepované děti jsou poškozeny také – inkluze jim totiž bere jeden ze základních životních lidských pocitů a to pocit úspěchu, nemluvě o odborné péči speciálních pedagogů.
Stálý tlak na „korektnost“ nás vrhá do sestupné spirály úrovně nejen školství, ale i celé společnosti.
Obrázek je ilustrativní a nemá přímý vztah k tématu článku.
