(Není zapnutý mikrofon.) Už je slyšet? Jo, dobře. Takže ještě jednou, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych uvedl zmíněnou novelu zákona o volbách do PČR, která zavádí jednokolový systém voleb do Senátu, tzv. australského typu. Já myslím, že v zásadě není příhodnější moment pro projednávání takovéhoto návrhu zákona než těsně po volbách do Senátu, které opět ukázaly, že zájem občanů ČR o účast ve volbách, zejména v druhém kole, tak jak je systém nastaven nyní, je zcela minimální.
K čemu to vede, ilustruji citací nejvyššího ústavního představitele ČR, který na Radiožurnálu 15. října, tedy před několika dny, řekl: Tak výborně, podívejte se, instituce, které voliči nevěří, kterou v podstatě pohrdají, je podle mého názoru hodna zrušení. Následovaly výroky o vyhladovění Senátu, dalo by se asi říci, že nás to nikoho moc nepřekvapilo, že takové výroky přišly. Ono se tak děje poměrně pravidelně vždy právě po volbách do Senátu, kdy se vždy znovu ukáže, že ten zájem o druhé kolo je mizivý, není to jenom po volbách, objevuje se to průběžně. Slouží to k útokům na Senát jako instituci. Je to samozřejmě útok na ústavnost, jak jsem řekl, na Senát, který je důležitou ústavní institucí, která se podílí na dělbě a vyvažování moci ve státě, má garantovat tímto také jeho stabilitu.
Je tedy k zamyšlení, jakým způsobem na toto reagovat. Jestli nezměnit právě tedy i ta pravidla, podle kterých se do Senátu volí.
Zaznívají různé názory, například že se nevyčerpaly všechny možnosti, jak podpořit účast voličů při využití toho stávajícího nebo při zachování toho stávajícího systému, např. lepší informovaností, uvedením informace na volebních lístcích pro 1. kolo nebo například prodloužením lhůty mezi 1. a 2. kolem s možností roznosu lístků do schránek, tak, aby lidé věděli, že to 2. kolo je. Ale asi si nemůžeme dělat iluze, že by tato opatření, byť jsou žádoucí, nějak zásadně změnila volební účast. Ta je dána především jinými příčinami. Prostě pro voliče je příliš náročné přijít během jednoho nebo případně dvou týdnů dvakrát k volbám do Senátu. Když jsou ty volby spojeny s krajskými nebo obecními, tak ještě dorazí také ani ne polovina, ale přece jenom alespoň mezi těmi 40, 50 % k tomu druhému kolu už nikoli.
Také jsem zaznamenal výroky zejména nově zvolených kolegů, že situaci a prestiž Senátu lze zlepšit tím, že přijdou a budou dobře pracovat.
Takovéto výroky slyšíme po každých volbách od nově zvolených senátorů, sami jsme všichni, myslím, jejich autory nebo jedněmi z autorů. Nakonec se vždycky ukáže, že sebelepší práce, i ta atmosféra, kterou tady dnes kdekdo ocenil, tak že nakonec k těm výsledkům nevede v podobě vyšší účasti.
Proto si myslím, že bychom se měli zamyslet nad nějakou zásadnější změnou, která by situaci zlepšila, myslím si, že pokud nám to tedy vadí, že lidé nechodí k tomu druhému kolu, myslím si, že je to zřejmé, že to zásadní zlepšení zatím se neukázalo jako možné, tak nezbývá než se zamýšlet nad tím, jestli je vhodné zavést jednokolovou volbu do Senátu a jakou.
Já myslím, že tak jak jsme tady tu diskusi vedli, tak že je shoda v tom, že rozhodně by Senát neměl být volen tou prostou většinou, tak jak to známe z britského systému voleb do dolní sněmovny, tedy ten princip toho prvního na pásce, bez ohledu na to, jestli je to 6, 15 nebo 70 procent. Protože pravděpodobně by to velmi změnilo povahu Senátu jako takového, kdy samozřejmě ta prostá většina vede k menší reprezentativnosti. V Senátu by asi měly být zastoupeny různé názory, různé pohledy na řešení věcí.
Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury za posledních několik let se touto věcí systematicky zabývala, ostatně, zaznělo to tady dnes už ve zprávě předsedkyně komise, uspořádala několik seminářů se špičkovými experty, ať už z řad politologů nebo ústavních právníků, kde jsme se tímto tématem zabývali. Z těchto seminářů, ostatně zápisy z toho posledního jste všichni do emailu obdrželi, tak vyplývalo, že všichni ti zúčastnění experti se shodli, že právě ten australský systém by mohl být zlepšením té situace, že by to byl krok správným směrem. S větším či menším nadšením, ale byl to závěr v zásadě všech.
Stejně tak z toho jednání vyplynulo, že právě ten australský systém by byl i z hlediska pravděpodobných výsledků nejpodobnější těm stávajícím výsledkům, byť samozřejmě nikdo nemůže garantovat, ani to není pravděpodobné, že by ty výsledky byly vždy stejné, ale v zásadě v naprosté většině případů by tomu tak bylo. A to z toho prostého důvodu, že australský systém v zásadě vede k nutnosti většinové podpory nebo k podpoře, která se blíží té 50procentní většině, nestačí tedy třeba těch 10 %, pokud je to zrovna nejvíce z širokého pole kandidátů.
Nyní tedy k tomu systému, který je navrhován, samotnému, jak už jsem řekl, jednalo by se o jednokolový systém, kandidáti by nebyli na jednotlivých lístcích, ale byli by na jednom společném lístku ve vylosovaném pořadí. Voliči by na tomto volebním lístku volbu provedli tak, že by označili alespoň tři kandidáty, vlastně zjednodušeně, udělili by jedničku, dvojku, trojku, podle pořadí, tak jak by jednotlivé kandidáty preferovali. Mohli by označit i více. Tady bych se trochu zastavil, protože já jsem v debatách zaslechl, že ten systém je pro voliče nesrozumitelný, že je prostě složitý, že by mu neporozuměli. Já bych tomuto názoru oponoval, já myslím, že to označení, ta jednička, dvojka, trojka, že to je naprosto jasné, je to zřejmé, je to pro voliče snadno pochopitelné, jak řekl právě, myslím, na tom semináři komise pro ústavu pan doktor Lebeda, tak byť by voliči nevěděli přesně, jak probíhá to počítání, tak intuitivně by vlastně volili správně. Na rozdíl třeba od mnohem složitějšího komunálního systému, kterému voliči nerozumí, volí intuitivně jinak, než jak ten systém funguje. To znamená, pokud někdo argumentuje, že ten systém, ten australský systém s tím označením té jedničky, dvojky, trojky je složitý, tak to není pravda, ten systém je pro voliče velmi jednoduchý, srozumitelný z hlediska podstaty toho, jak funguje, na rozdíl od mnohem složitějšího komunálního.
To, co je složitější, tím se dostávám ke způsobu počítání, protože byť systém z hlediska účasti je jednokolový, tak z hlediska počítání je to vlastně vícekolový systém. V podstatě kdybych se měl pokusit to srozumitelně vysvětlit, tak v každém kole počítání se spočítá, kdo má nejvíc. Když nemá nikdo přes 50 %, tak se vyřadí nejslabší, jako by se volí, resp. počítá znovu. Akorát že lidé už tedy nejdou znovu volit, my jsme se jich dopředu zeptali, koho by v tom druhém kole volili, kdyby vypadl ten jejich preferovaný kandidát. Jinými slovy, v případě, že vypadne ten, koho označili jedničkou, připočte se hlas tomu, koho označili dvojkou, a takto se ta kola opakují vždy s tím, že vypadne nejslabší, lidé vlastně jakoby znovu hlasují, až někdo získá 50 %, nebo v případě, kdy už zbývají jenom dva, někdo získá prostě větší počet hlasů.
Tady je potřeba připustit, že na rozdíl od jednoduchosti pro voliče je doopravdy tento navrhovaný systém složitější pro okrskové volební komise z hlediska sečtení hlasů. Opět to ovšem nepovažuji za fatální problém, protože pořád i pro okrskové volební komise ten navrhovaný australský systém do Senátu je mnohem jednodušší než počítat komunální volby. To znamená, není to nepřekonatelný problém. Takže pokud někdo tvrdí, že to je složité, tak pro voliče určitě ne, pro okrskové komise ano, ale okrskové komise více či méně úspěšně zvládají i ten mnohem složitější komunální systém. Takže si myslím, že ani tato námitka není relevantní. To je v zásadě asi zcela dostatečný popis toho systému pro úvodní slovo. Já bych byl rád, kdyby Senát tento návrh schválil, s vědomím, že my neschvalujeme finální návrh zákona, který by nám postoupila Poslanecká sněmovna, ale v podstatě v případě, že bychom to dnes schválili, tak zahajujeme standardní legislativní proces, kdy se teprve návrh zákona posílá do sněmovny a ta diskuse začíná v podstatě. S tím, že pokud by sněmovna takový návrh projednala a postoupila Senátu poté, tak je to volební zákon, který podle čl. 40 ústavy musí být schválen i Senátem, to znamená, není tady obava, že by nám sněmovna mohla vnutit nějakou podobu návrhu zákona, se kterou bychom my jako Senát nesouhlasili, nejsme přehlasovatelní, nyní už by se uplatnil ten tzv. člunek podle stykového zákona a musely by se sněmovny dohadovat. Ale dokud by nedospěly ke shodnému závěru, tak by prostě ta změna zákona schválena nebyla.
To znamená, že nehrozí třeba, že by ten návrh sněmovna upravila tak, že by zavedla ten prostý britský systém, té prosté většiny, nám by nezbylo než se s tím smířit. Jsme tady stále pánem situace, bez nás to prostě nejde.
Já samozřejmě vnímám ty nálady zde v Senátu, tuším, že tento návrh to zde nebude mít dnes jednoduché. Nicméně bych ještě upozornil na ty politické souvislosti, ty výsledky, ty aktuální výsledky voleb do Senátu jsem zmiňoval, ale zaznamenal jsem i od některých předsedů stran, nebudu zmiňovat tu vlastní, ale např. i od Pavla Bělobrádka v neděli vyjádření, že ten australský systém je jedna z těch možných perspektivních variant, s tím, že samozřejmě by se to muselo promyslet, prodiskutovat, my už to tady děláme pro ty, co měli zájem, dva roky, jak jsem říkal na půdě komise, byli zvaní všichni senátoři. Tím, že ten proces by tady začínal, tak prostor by tady stále byl.
Takže bych vás doopravdy chtěl požádat, abyste to zvážili, byl bych velmi rád, kdybyste to podpořili, tak, aby byl zahájen legislativní proces projednávání tohoto návrhu. Já myslím, že pokud se nechceme jenom smířit s tou situací, že voliči nemají zájem o volby do Senátu, se zpochybňováním Senátu, neboť Senát si zakládá na tom, že je ochráncem ústavnosti, tak bychom přinejmenším seriózní debatu, jak situaci změnit, měli vést. A o to bych vás chtěl požádat.
Děkuji.
