Děkuji, pane místopředsedo. Správně jste upozornil. Původně jsem chtěla na faktickou, ale protože to často bohužel nezvládnu v těch dvou minutách, ale budu se snažit být stručná. Milé kolegyně, milí kolegové, jako bývalá ministryně spravedlnosti nemohu zastoupit svého kolegu nynějšího ministra spravedlnosti pana ministra Kněžínka, nicméně přece jenom nějakou zkušenost mám, takže bych se ráda k některým věcem vyjádřila.
Zaprvé ty řečnické otázky jako je, jestli si můžu objednat trestní stíhání, tak všichni víme, že de lege lata, čili podle platné právní úpravy a v každé demokratické právní společnosti si takové trestní stíhání objednat nemůžeme. Můžeme si ho objednat, ale samozřejmě riskujeme potom, že se dopouštíme už jenom tím objednáním přinejmenším přípravy ke zvlášť závažnému zločinu, případně nějaké formy účastenství. To tady nemusíme rozebírat. Takže nelze. Tak to je jedna odpověď, kterou všichni známe.
Druhá už je komplikovanější, protože ve společnosti, kde některé kauzy jsou řešeny tak, že veřejnost ztrácí důvěru v justici a v její spravedlivý a nestranný chod, může vzniknout podezření, že to trestní stíhání někdo objednal. A potom někdo, kdo se nevyjadřuje zcela přesně - a tady si myslím, že si nevybíráme, jestli je to někdo, kdo se zabývá opravováním třeba nějakých věcí, nebo v domácnosti, nebo jestli jde o člena vlády - tak tím, že nevyjádří přesně to, co si myslí část veřejnosti, tak může vzbudit dojem, že takový způsob jednání je legální právě pro to, že on vyřkne, resp. že je to akceptovatelná aktivita, protože v této společnosti se to bohužel děje. Tady je ta odpověď stejná. Nemělo by k tomu docházet. Pokud k tomu dochází, tak existují i příslušná ustanovení trestního zákoníku, která v těch závažnějších případech neoznámení trestného činu kriminalizují správně, a natož pak nepřekaženě.
A ta třetí rovina se týká těch nejsubtilnějších věcí, kdy se nám zdá, že dokonce do toho spravedlivého chodu justice zasahuje někdo, kdo zneužívá třeba nějakého svého politického nebo finančního postavení, aby ovlivnil výsledek takového rozhodování. Myslím si, že i tady je třeba, abychom si dávali velmi pozor na to, co říkáme, protože pokud nemáme důkazy, jak tady řekl můj předřečník pan poslanec Stanjura, vaším prostřednictvím, pane předsedo, tak samozřejmě se může dopustit trestného činu pomluvy.
Takže kdybych to shrnula, myslím si, že nynější ministr spravedlnosti by vám asi odpověděl zhruba v tomto duchu a ujistil by vás, že resort, za který má odpovědnost, bude dělat všechno pro to, aby ani první, ani druhá, ani třetí rovina se nikdy nestala běžnou realitou.
Já sama nicméně, když jako poslankyně se seznamuji se stížnostmi občanů, musím konstatovat, že jsem velmi nespokojena s řadou aktivit, které navozují dojem v oblasti trestního stíhání, že nejsou vedeny v tom optimální smyslu slova, to znamená velmi nestranně a spravedlivě, a posuzují nezaujatě důkazy ve prospěch i v neprospěch těch, kteří jsou podezřelí z trestné činnosti. A teď jsme se seznámili s jedním případem, kde byl konkrétně jmenován - aspoň jsem to tak pochopila, kdyžtak ať mě pan poslanec Ondráček, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, opraví - státního zástupce, který přestože ten příslušný policista, který vyšetřoval jeho případ, chtěl případ odložit, tak dal pokyn, aby dál pokračoval.
Já se ve své praxi poslankyně s takovými případy setkávám ne dnes a denně, ale chce se mi říci téměř každý týden v pondělí, protože moji kancelář hojně navštěvují ti, kteří buď nemají na advokáta, anebo mi důvěřují. V obou případech jsem se setkala statisticky významně často s případy, kdy státní zástupci - a já jsem trestní právník - i v případech, které důkazně jsou slabě podložené, trvají, pokračují a dávají dokonce jejich nadřízení pokyny, aby dávali opravné prostředky v případě, že se ten případ dostane dokonce už i před soud a je tam zprošťující rozsudek - těch případů teď v poslední době mám několik - důkazy obžaloby jsou přesvědčivě vyvráceny, a přesto se státní zástupce na místě odvolá.
Můžeme si tady klást otázku, jestli takto si představuje státní zastupitelství optimální způsob vedení trestních procesů. Jsem si vědoma toho, že samozřejmě nejvyšší státní zástupce nese svoji odpovědnost za politiku, kterou uplatňuje v rámci soustavy státního zastupitelství. A navíc je zde ještě takové určité slabé místo, na které také v tom projevu pan poslanec Ondráček upozornil, a to je místní příslušnost, která sice není na tom tak... nebo v praxi se neporušují trestní řád a další normy upravující místní a věcnou příslušnost státního zastupitelství, tak jak by to mohlo vyvolat tady z toho líčení dojem. Nicméně v tomto ohledu si myslím, že by ten přísnější dohled nadřízených státních zástupců byl na místě a nemohlo by se stávat to, co se tady stalo, kde opravdu musíme zvažovat, proč zrovna ten státní zástupce byl tím vhodným státním zástupcem a nebyl to někdo jiný.
Těch případů je mnoho, viz kauza Rath. Judikatura nejvyšších soudů se k tomu také velice kriticky vyjádřila a myslím ten manévrovací prostor státního zastupitelství teď vyjasnila a zúžila.
Čili kdybych to shrnula. Myslím si, že pokud jde o velmi citlivou oblast, jakou je důvěra veřejnosti v justici, obzvlášť trestní justici, tak bychom neměli hazardovat takovými termíny, jako tady padalo třeba v tom smyslu, že si lze objednat trestní stíhání. To si myslím, že opravdu není na místě a že tím jedině prohlubujeme nedůvěru těch, kteří váhají, jestli mají věřit v nestrannost trestní justice, nebo ne. A druhé straně si myslím, že v oblasti například politiky, která je uplatňována státním zastupitelstvím, by se měly udělat přímo kroky, které by odstranily současný, teď si troufnu říct neutěšený stav, kdy někteří státní zástupci stíhají trestné činy, které posléze u soudů jsou zproštěny. My jako všichni daňoví poplatníci platíme nemalé částky na náhrady škod. Ty už se teď nepohybují často v desetitisících, ale statisících až milionech. Jsou to nejen náhrady bezprostřední škody - ušlý výdělek, třeba když nemohl ten člověk pracovat nebo vykonávat znaleckou činnost, ale je to třeba i ta imateriální újma psychická apod. Těch případů je poměrně dost. A já opravdu nechci být příliš konkrétní, ale vezměte si, jak dlouho už běží některé kauzy, jako je třeba i kauza Čapí hnízdo, a stále nejsou vůbec žádné výsledky, o kterých bychom věděli. To jsou kauzy, které zračí stav trestního stíhání ve věcech, které veřejnost velice pečlivě sleduje, a kde bych předpokládala, že tedy dostaneme nějaké výsledky těch činností třeba v podobě podání obžaloby nebo zastavení trestního stíhání. Zatím tedy o ničem nevím a myslím si, že to je i svým způsobem určitá bezradnost trestní justice, která v těchto případech už s ohledem na čas, jak dlouho trvá takové řízení, ztrácí důvěru naší veřejnosti.
Omlouvám se, že to bylo možná trošku delší. Já nejsem spokojena se stavem trestní justice v ČR. Myslím si, že nutně potřebujeme nejenom nové procesní kodexy, ale potřebujeme i trošku kritičtější pohled na justici, a nemyslím teď soudy, myslím zejména státní zastupitelství. Děkuji.
