Podle europoslance Pavla Poce je „zcela nepřípustné, abychom byli lhostejní k jedům v produktech, se kterými denně přicházíme do styku, ať už se jedná o POPs či jiné látky. Proto jsem také například v roce 2015 podal námitku proti používání reprodukčně i vývojově toxického DEHP jako změkčovadla v PVC."
„Již několik týdnů upozorňuji kolegy, jaké dopady mají mezery v legislativě na zdraví nás i našich dětí, a že nesouhlasím s tím, že se jedná o pouhou technickou úpravu mezinárodních závazků. Naopak – jedná se o rozhodnutí s vyznamným sociálním dopadem, jehož důsledky poneseme ještě desetiletí. Pokud dnes nezalepíme legislativní díry, neměli bychom se divit výskytu nových civilizačních chorob a vzrůstajícím nákladům na zdravotní péči."
„Odpovědnost za současnou situaci mají všichni, kdo kladou důraz na ekonomický zisk před veřejným zdravím. V EU nám kvůli tomu trvá příliš dlouho, než se dohodneme zakázat nebezpečné látky. Například bromovaný zpomalovač HBCD, který má negativní dopad na nervovou soustavu a funkci jater, jsme se rozhodli eliminovat v roce 2013, stále ale běží pětileté přechodné období. Nemluvě o tom, že ještě další generace budou mít toto dědictví ve svých fasádách," říká Pavel Poc.
Hlasování o POPs proběhne již tento týden. Pavel Poc však není příliš optimistický, co se týče jeho výsledku. Podle něj Parlament v současnosti není příliš nakloněn tomu, aby došlo k zrušení recyklačních výjimek na bromované zpomalovače hoření, které se při výrobě hraček v třetích zemích dostávají do výroby a vrací se na unijní trh. Do textu, který se bude hlasovat na plénu, se bohužel dostaly i některé návrhy, které jsou v rozporu s principem předběžné opatrnosti. Za zmínku stojí zahrnutí hodnocení socio-ekonomických dopadů v návrhu látky na seznam POPs. Takové rozhodnutí by podle Pavla Poce mělo mít především vědecký základ a mělo by brát do úvahy primárně riziko pro lidské zdraví a životní prostředí.
„Tenhle přístup zcela odporuje konceptu cirkulární ekonomiky a udržitelného způsobu života. Primární smlouvy přitom jasně říkají, že politika EU v oblasti životního prostředí je založena na zásadách obezřetnosti a prevence. Pokud chceme zaručit nezávadnost materiálů, které recyklujeme, musíme v prvé řadě eliminovat množství toxických látek v primárních produktech. V druhé řadě musíme přestat být lhostejní k tomu, že náš odpad vyvážíme do zemí, které nemají dostatečnou infrastrukturu ani legislativu, co se týče nakládání s nebezpečným odpadem."
Podle Pavla Poce by „EU kontaminované produkty neměla vracet do oběhu, ale měla by se jich zbavit. Jedná se o látky, které se akumulují v životním prostředí, odkud se dostávají do našeho potravního řetězce. V lidském těle pak narušují fungování našeho hormonálního, nervového i imunitního systému. V současné době již existují alternativy k bromovaným derivátům a řada výrobců elektroniky jej ze svých produktů již vyloučila."
