tady už zaznělo mnoho věcí, takže já je nebudu opakovat. Zaměřím se na ty agendy, které řešíme na výboru pro evropské záležitosti, případně na některé mediální výroky a na vystupování především pana premiéra, který - si myslím - že nám nedělá dobré jméno v zahraničí.
Tou první věcí, která mně na současné vládě vadí, stejně jako mi vadila už při těch předchozích hlasováních o důvěru, tak i teď potřetí, ten stav přetrvává, že zahraniční politika České republiky je nekoordinovaná a spíše mi přijde, že se stále více nekoordinuje a ten stav je horší a horší. Momentálně mi přijde, že zahraniční politiku České politiky řídí čtyři lidé - pan Petříček, pan Poche, pan premiér Babiš a pan prezident Zeman. Ti se občas zkoordinují, především pan premiér s panem prezidentem, kteří vytvořili jakýsi tandem v tom podlézání některým autokratickým východním režimům a i tou rétorikou třeba v rámci Evropské unie, ale myslím si, že i v mnohých případech, což se stalo, tak ta nekoordinace vedla k tomu, že vlastně zahraniční partneři nevěděli, s kým mají jednat za Českou republiku, nevěděli, jakou pozici Česká republika má, protože každý z jmenovaných pánů měl zkrátka jinou pozici, případně pozici neměl, případně to bylo časově nekoordinované.
Takže to je ta hlavní věc, která - si myslím - že České republice škodí jak v mimoevropské politice, tak v rámci unijní politiky, která je taková polodomácí, není ani úplně zahraniční, ani úplně domácí, nicméně je potřeba vystupovat aktivně a koordinovaně.
Když se podíváme z dlouhodobého hlediska na výroky pana premiéra, co se prezentuje tady voličům doma, tak hlavní prioritou údajně měla být migrace, s tím, že prohlásil, že si to vezme pan premiér sám na starost, že to nebudou řešit ostatní, že on je ten nejschopnější, což se tedy možná stalo co se týče té kvantity, tak o tom opravdu mluvil nejvíce, až tedy pak zanikaly třeba některé problémy, které byly citelnější, aktuálnější, ale budiž, vytyčil si to pan premiér jako svoji prioritu, takže sice o tom asi na té evropské úrovni mluvil hodně, ale já se obávám, že ještě víc o tom mluvil tady doma a to, že nakonec ten stálý relokační mechanismus, ty takzvané kvóty, tak to, že se od nich upustilo, tak zkrátka z těch informací, které máme, když odhlédneme od těch mediálních prezentací pana premiéra, tak se to jeví spíše jako ústup těch ostatních evropských lídrů, kteří ty kvóty tlačili a byl to spíš jejich ústup a naopak z naší strany jsme nenabídli žádnou konstruktivní alternativu.
My jsme na výboru pro evropské záležitosti to projednávali mnohokrát, řekl bych více než desetkrát, a pokaždé, když jsme se zeptali pana premiéra před summitem Evropské rady, co Česká republika nabídne aktivně jako alternativu, tak jsme byli svědky takových jakoby obecných fabulací, neslyšeli jsme příliš konkrétních kroků, případně ty konkrétní kroky vymyslelo třeba Ministerstvo vnitra, že se někam poslali policisté nebo nějací úředníci nebo nějaké vybavení, což ale v porovnání s ostatními členskými státy bylo přinejlepším srovnatelné, ne-li spíše v menší míře.
Takže mohli jsme vidět několikrát na tom výboru pro evropské záležitosti, že pan premiér pak raději předal slovo panu státnímu tajemníkovi Chmelařovi, který - to už tady také zaznělo, bohužel už není na své pozici, proběhla tam za nějakých nejasných okolností výměna - a zkrátka výsledek je takový, že sice výsledek odpovídá tomu, co bylo v zájmu této Sněmovny a České republiky, takže kvóty sice nejsou, ale rozhodně bych to nevnímal jako nějaký významný vyjednávací úspěch.
Dalším velkým úspěchem, který se prezentoval na evropské úrovni, byla už zmiňovaná reverse charge. Trvalo to několik let a já bych chtěl vládu pochválit, že to byla jedna z mála věcí, která se podařila přímo prosadit, bylo to přímo z pera České republiky, což je nutno uznat, že takhle si představuji aktivní účast v rámci evropského prostoru, no jo, ale zase - za jakých to bylo okolností. Česká republika totiž - jelikož tu reverse charge nám některé státy blokovaly, což opravdu není úplně konstruktivní přístup a je správné se proti němu vymezit, ale přístup české strany, že jsme blokovali vlastně změnu, která by umožnila přesun elektronických publikací do snížené sazby DPH, což je, myslím, v zájmu všech, tak zrovna tato výměna, tento politický deal si myslím, že opět nás neuvrhl do úplně pěkného světla, že jsme vlastně natruc zase, podobně jako u té migrace, tak jsme vlastně blokovali něco, co bylo, nějakou jinou věc, která byla konstruktivní a ve prospěch všech.
Co se týče dalších evropských politik, tak samozřejmě pro mě jako pro Piráta je důležitá ochrana síťové neutrality uživatelů u internetu a naopak nějaká smysluplná regulace velkých platforem a velkých poskytovatelů obsahu. Tady ty pozice české vlády bývají většinou racionální, to je pravda a my můžeme vidět, že opět třeba na výboru pro evropské záležitosti rámcové pozice vlády, které k nám chodí na stůl, tak ty, které jsou racionální, tak jsou spíše jaksi mimo záři mediálních reflektorů, takže to jsou pozice, které píšou odborníci na úrovni vlády, na vládním výboru pro evropské záležitosti a tam ty pozice často mají hlavu a patu.
Bohužel, bohužel například teď nedávno schválená směrnice o copyrightu, proti které jsme se vymezili a kterou schválili vlastně především evropští lidovci, Evropská lidová strana, která je vlastně v opozici vůči frakci ALDE v Evropském parlamentu, vůči frakci, ve které jsou europoslanci vládní strany ANO, tak my jsme se proti této směrnici na výboru vymezili a ptali jsme se vlastně na tu pozici České republiky. A bohužel jsme nenalezli úplně konstruktivní dialog zatím. Toto není prosím vás výtka. Tohle to je apel, že ta komunikace s výborem pro evropské záležitosti má nějakou jistou úroveň. Nicméně myslím si, že na té úrovni Evropské rady by pan premiér měl řešit všechna témata, i když chápu, že třeba copyright ho nemusí zajímat, tak ale někoho v této Sněmovně zajímá. A není to pořád jenom o migraci, těch témat je tam zkrátka spousta. A byť chápu, že jediná migrace se dá v Česku pěkně prezentovat, případně prosazená reverse charge, tak přesto bych chtěl apelovat, a je to jeden z důvodů, proč si myslím, že tato vláda není aktivní na evropské úrovni, že se pořád řeší ta samá témata. Pořád to je migrace. Ale když přijde na nějaká další témata, tak zkrátka k tomu Česká republika pozici nějakou má možná, ale už se to nezmiňuje, už tam vlastně neprosazujeme naše zájmy v jiných tématech. (Hluk v sále.)
Takže toliko k té účasti na evropské politice.
Zvlášť bych vypíchl potom migraci, migrační politiku. Ono už to tady zaznělo. Myslím si, že nepřijetí globálního paktu o migraci je velkou chybou. Jsem dokonce přesvědčený, že kdyby tento pakt měl v názvu protiimigrační, tak že by pan premiér stál v první linii a byl by ten, kdo ho chce co nejvíce, co nejrychleji přijmout. Bohužel ten pakt má v názvu pouze migrační, takže opět je to nějaká kouřová clona, je to nějaký slaměný panák, proti kterému se potřebujeme ohrazovat, vymezovat a kterého potřebujeme mlátit, byť zkrátka jeho přijetí dává podle mě perfektní smysl, protože je v zájmu jak České republiky, je v souladu s pozicemi přijatými touto Sněmovnou, co se týče návratové politiky, zrychlení těch řízení a podobně, tak je tento pakt v zájmu i toho zhruba půl milionu českých občanů, kteří žijí v zahraničí. Myslím si, že je to poškozuje. A nepřijetí globálního migračního paktu Českou republikou jde proti zájmům České republiky.
Co se týče té migrace do Evropy, tak si myslím, že Česká republika bohužel neprojevuje příliš solidarity. A opět to souvisí s tím, stejně tak jako všichni nesouhlasíme s tím relokačním mechanismem, tak ale jsme měli nabídnout něco konstruktivního. A když jsme se na to vždycky ptali, tak odpovědí bylo, že my poskytujeme hmotnou a finanční pomoc těm zemím, odkud ti imigranti přicházejí a tam, kde vznikají ty problémy. No jo, to je sice pěkné, ale když se podíváme na historii českých příspěvků na rozvojovou spolupráci a transformační spolupráci, tak na současný návrh rozpočtu na příští rok i na rozpočtový výhled, tak Česká republika zaostává. My jsme v tomto v podprůměru, a to znamená, že přejímáme ten díl zodpovědnosti spíše vlažně a jenom tak, aby se neřeklo. Ale stále mi tam chybí ta konstruktivní část, co my nabízíme, čím my přispíváme.
Poslední věcí, abych zbytečně nezdržoval, tak je kritika Frontexu, kterou jsme z úst pana premiéra slyšeli. A opět tam zazněla ta kritika, takže byla plná média toho, že se nelíbí Frontex, ale už vlastně jsme neslyšeli to bé, tu alternativu, kterou za Českou republiku pan premiér nabízí.
Poslední oblastí, která také souvisí i s tou zahraniční politikou, ale konec konců i s tou domácí, tak je oblast lidských práv. Já jsem tady na to interpeloval ještě pana ministra Pelikána, který odvedl dobrou práci, to si musíme přiznat. A bohužel byl z vlády vyštván, z vlády odešel, nebo spíš byl odejit. A my tedy stále nejen že nemáme ministra pro lidská práva, ale v této oblasti, a s tím souvisí třeba i koncepce občanského vzdělávání, to jsme tady také probírali nedávno, tak tam ty věci zkrátka drhnou. A v oblasti diplomacie opět jsme tady nedávno řešili cestu pana předsedy Sněmovny do Ruska, ale to se netýká vlády. Ale můžeme si připomenout aspoň to vystupování vlastně představitelů vlády a opět tedy především pana premiéra ve vztahu k Rusku, k Číně a k Turecku, což jsou z mého pohledu autoritářské režimy, kde úroveň demokracie a svobody a podpory občanské společnosti vázne, stále se degraduje, a vlastně při té diplomacii se vůbec nezmiňuje ten aspekt lidských práv. Teď jsme to naposled mohli vidět při cestě ministra zahraničí do Číny. Ups, ono zase nezbylo na lidská práva místo. Takže se před tím zkrátka zavírají oči. (Hluk z levé strany sálu.)
Ještě co se týče toho vztahu s Čínskou lidovou republiku, tam je myslím celkem zjevné, že ze strany vlády nikdy žádná jaksi invence nebo proaktivnost nebude v tomto ohledu, protože zkrátka pan premiér a pan prezident vytvořili jakýsi tandem, kde ta hradní strana, prostě není v zájmu toho týmu kolem pana prezidenta, aby se například otázka lidských práv v Číně řešila. Takže opět ta situace v Číně se zhoršuje. Momentálně i sám čínský režim přiznává existenci převýchovných táborů. Situace v Tibetu se nelepší. Environmentální situace se nelepší...
Děkuji, pane předsedající. Hezky jsme takto oddělili tu poslední věc, která je podle mě nejzávažnější, a to, že čínský režim vytváří centrální jaksi vyhodnocovací systém, kde hodnotí občany podle jejich chování, sleduje každý jejich krok a potom ti občané podle toho mají přístup k právům jako například cestování nebo nákup věcí a podobně. A o tomto bohužel se mlčí při českých státních návštěvách v Číně a vláda to podporuje otevřeně.
Poslední věcí, která opět zase souvisí i s lidskými právy i s evropskou politikou, konec konců i s tou světovou, například s tím globálním paktem o migraci, ale i s dalšími věcmi, tak je ta rétorická rovina, vlastně ten příklon k lidem typu Viktor Orbán, kde vlastně to jiskření mezi naším panem premiérem a premiérem Maďarska je zjevné a vlastně rétoricky ten příklon i pak prakticky, co se týče třeba intenzity stýkání se, tak vše nasvědčuje tomu, že opravdu vzorem v zahraniční a mnohdy i domácí politice pro českou vládu je Viktor Orbán. Já zkrátka v klubu s Viktorem Orbánem být nechci.
Z těchto důvodů já vládu nepodpořím, stejně jako jsem ji nepodpořil v minulosti. K tomu posunu tam zkrátka nedošlo, takže dnes budu hlasovat pro nedůvěru vládě.
Děkuji za pozornost.
