Dovolte mi, abych zde vysvětlil několik pozměňovacích návrhů. Začnu pozměňovacím návrhem, který předkládáme jménem skupiny poslanců Zbyňka Stanjury, Jana Volného a mě, Vojtěcha Munzara, a je to návrh na zvýšení limitu pro uplatnění výdajových paušálů u příjmů ze samostatné činnosti na úroveň 2 mil. korun.
My opakujeme tento návrh v relativně krátké době. V předchozím projednávání neuspěl pouze těsně a jsem rád, že ho dnes předkládáme jménem skupiny poslanců. Jsem také rád, že jsme se shodli na tom, že bychom měli odstraňovat překážky, které stát mnohdy klade do cesty právě osobám samostatně výdělečně činným. Největším problémem malého podnikání je administrativa a byrokracie. Např. podle indexu byrokracie pro malé firmy, který zpracoval Liberální institut, tak malá firma stráví papírováním 233 hodin ročně. To je ohromné množství času. Pro živnostníky a drobné podnikatele jsou tedy výdajové paušály to nejjednodušší - nemusí papírovat, nemusí vést daňovou evidenci nákladů, resp. od 1 mil. do 2 mil. korun všech nákladů.
Ušetřený čas mohou živnostníci využít efektivněji na rozvoj podnikání. A pro stát je to také výhodné, protože vybere svoje zdravotní a sociální pojištění a pozitivní daň u plátců nad jeden milion korun a má (?) své jisté. Výdajové paušály zároveň nenutí do daňových optimalizací. Výdajové paušály proto mají sloužit k úspoře času lidí, jejichž čas je tím nejdůležitějším výrobním prostředkem. Vynakládají ho totiž nejen na samotný výkon svého podnikání, na služby pro nás, ale také množství času vynakládají na to, aby sami sobě sehnali práci. Vynakládají tedy svůj čas, aby mohli uživit své rodiny a také aby dostáli svým závazkům vůči státnímu rozpočtu. A každou administrativou navíc si klade stát nároky právě na tento jejich nejdůležitější výrobní prostředek, a to je jejich čas.
Samotná hodnota těchto osob je obsažena v samotné jejich definici. Jsou samostatní, jsou výděleční, jsou činní a to znamená, že jsou aktivní. Já doufám, že v době ekonomického růstu můžeme ukázat trochu velkorysosti vůči těmto osobám, kterých bychom si měli za jejich aktivitu vážit, protože se dokážou postarat sami o sebe a zaměstnávají mnohdy nejen sebe, ale mnohdy i někoho dalšího a hlavně vytvářejí hodnoty pro naši společnost.
Co se týká rozpočtových dopadů našeho návrhu, tak očekáváme, že budou opravdu minimální, v řádu několika setin procenta do jedné desetiny procenta přímo státního rozpočtu. Podle odhadu Ministerstva financí se jedná o 1,2 miliardy korun dopadů do státního rozpočtu. Pokud tento návrh projde, státní rozpočet to pocítí minimálně, ale desítky tisíc lidí budou mít jednodušší život. Konkrétně se to týká 158 tisíc osob. Proto předkládáme tento návrh, protože stát by měl být od toho, aby vytvářel dobré podmínky pro aktivní občany. A podporou tohoto návrhu ukážeme, že si aktivních a soběstačných lidí vážíme a zejména si vážíme jejich času, který do svého podnikání vkládají. Takže děkuji za podporu tohoto návrhu. Potom ve třetím čtení se v podrobné rozpravě k tomuto společnému návrhu přihlásím.
Další dva pozměňovací návrhy, které jsou moje osobní, se týkají daňových formulářů a můj pozměňovací návrh si klade za cíl, aby se odstranila situace, kdy obsah, forma či struktura zásadních dat, kterou stát vyžaduje v rámci daňových podání, nejsou určeny zákonem či podzákonnou právní normou. Tento stav podle mého názoru neodpovídá základní zásadě, že stát by měl požadovat po občanech pouze ta data, která jsou dána zákonnou normou. U daňových formulářů to takto není. Je to vlastně na vůli Ministerstva financí či správce daně, jaké informace na formulářích bude vyžadovat. Není proto divu, že skupina senátorů se v této věci obrátila i na Ústavní soud. Na tuto skutečnost mě upozornili zástupci komory daňových poradců a po prostudování materiálu jsem jim musel dát za pravdu. Proto navrhuji, aby obsah, struktura a množství požadovaných dat bylo určeno vyhláškou, tak jak je běžné v ostatních sférách výkonů státní moci a uplatňování tiskopisů. Jde o běžný postup. Tvorba vyhlášky se totiž řídí dle legislativních pravidel vlády a má tedy definovaný proces přípravy připomínkování, schvalování a zveřejnění.
Další pozměňovací návrh, se kterým vás chci seznámit, já už jsem ho jednou předkládal zhruba před rokem k novele k daňovému řádu a mým záměrem je zhojit vlastně nerovnost před zákonem, která spočívala v tom, že na jedné straně máme daňový subjekt, kterému byla neoprávněně vyměřena daň a má nárok na kompenzaci a na druhé straně máme daňový subjekt, kterému také byla neoprávněně vyměřena daň a nemá nárok na tuto kompenzaci. Jediným rozdílem je to, jestli se jedná o dělenou nebo nedělenou správu daně. Zákonná kompenzace je přitom náhrada za to, že nemohl daňový subjekt se svými penězi po nějakou dobu manipulovat a vznikly mu ekonomické ztráty. Takže chci tuto nerovnost kvůli vnitřnímu kompetenčnímu rozdělení státu zrušit. Chci zrušit tu jednu větu v daňovém řádu, abychom se vrátili do normálního stavu věci, a to v tom, že pokud dostanete neoprávněně pokutu, máte právo na kompenzaci bez ohledu na to, zda stát si to určil jako dělenou či nedělenou správu daně. Přijde mi to tak spravedlivé a správné.
A poslední pozměňovací návrh, se kterým vás chci seznámit, je návrh skupiny poslanců napříč politickým spektrem. Kromě mé osoby Mariana Jurečky, Petra Pátka, Petra Dolínka, Petra Trešťáka a Pavla Staňka, který se týká přesunu DPH na teplo a chlad do druhé snížené sazby z 15 na 10 procent. Tento návrh předkládáme po dohodě v rámci podvýboru pro energetiku a po souhlasu hospodářského výboru s tímto návrhem. Tím důvodem, který nás vede k tomuto kroku, je očekávaný růst cen tepla, který je vyvolaný uměle. Tedy změnou směrnice o systému EU ETS, který zní - obchodování s emisními povolenkami. Změnou této směrnice na začátku tohoto roku se vyvolal prudký nárůst cen emisních povolenek z pěti na dvacet euro, v příštím roce se očekává růst více než na 25 euro za povolenku. Jedná se skutečně o umělý nárůst. Emisní povolenka není totiž nic jiného než umělý finanční derivát, který vstupuje do nákladů a do cen výroby tepla jako umělý náklad. Je to podle mého názoru i příklad takové politiky EU, kdy se s vaničkou nechtěně vylilo i dítě, kdy v rámci ochrany životního prostředí a snížení emisí nastavila EU takový systém, že pomalu vede k nekonkurenceschopnosti centrálního vytápění teplem, na které je napojeno zhruba více než 35 procent domácností v České republice. Pokud se tak stane a pokud se tyto domácnosti budou odpojovat od CZT, tak nám vznikne mnoho zdrojů absolutně emisně nekontrolovatelných, navíc se bude zvyšovat naše závislost na dovozu drahého plynu z Ruska. Takže je to příklad toho, kde příliš ambiciózní cíle a nástroje způsobí pravý opak. Ale zpět k věci. Cirka 1,5 milionů domácností je napojeno na CZT, a snaha o přesun DPH z 15 na 10 procent na teplo a chlad je snahou alespoň částečně kompenzovat růst ceny tepla právě z důvodu růstu emisních povolenek.
Co se týká dopadů do státního rozpočtu, tak se původně emisních povolenek předpokládal příjem 7,4 miliardy korun, díky jejich růstu se předpokládá zhruba 13 miliard. Takže navýšení o 5 miliard. Vzhledem k tomu, že nárůst ceny je vyvolán uměle, tak tato kompenzace, snížená DPH, by tento nárůst snížila zhruba o 2 miliardy korun. To je ten důvod, proč to předkládáme. Já samozřejmě osobně budu podporovat sjednocení snížené sazby DPH na hranici 10 procent, což je dlouhodobý postoj ODS, ale zároveň jsem ve skupině poslanců, která předkládá tento dílčí návrh, kdyby se náhodou stalo, že by sjednocení daně neprošlo.
Děkuji za pozornost.
