Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Radek Vondráček pronesl 1. 1. 2019 prostřednictvím veřejnoprávních médií svůj novoroční projev. Letos poprvé se této úlohy zhostili předsedové obou komor Parlamentu, jde tak o zcela nový formát.

Vážení spoluobčané, přátelé,

stalo se, že mám dnes příležitost k vám promluvit a opravdu si toho velmi vážím. Není to jediný projev, který si máte možnost vyslechnout v těchto dnech (snad je poslední...), letos se jich nějak urodilo o trochu víc, než je zvykem. Ale jsem jen člověk a ani já neodolám vám říci pár věcí, kterým ze srdce věřím a které vám chci sdělit. I kdybych měl i trošku opakovat to, co říkali mí předřečníci. Snad tím nepokazím váš posilvestrovský odpočinek, novoroční atmosféru a pohodu u vás doma.

Já bych vám rád popřál šťastný nový rok 2019 v tento sváteční den z pozice předsedy Poslanecké sněmovny. Tedy z pozice mluvčího parlamentní komory, která ztělesňuje samu podstatu demokracie. Tou podstatou je reprezentace všech občanů bez rozdílu. Poslankyně a poslanci zastupují voliče ze všech krajů naší země, všechny hlavní názorové proudy, všechny vrstvy a skupiny občanů.

A chci začít dobrými zprávami. Nebudu opakovat žádná čísla. Řeknu jen, že naší zemi se daří. Máme minimální nezaměstnanost. Roste ekonomika, mzdy i penze, a státní rozpočet díky dobrým daňovým příjmům může plnit potřeby a přání voličů, aniž bychom se nebezpečně zadlužovali. Toto je vaše zásluha. Zásluha milionů pilných a šikovných českých lidí.

Jsme úspěšní. Jen to často ani nevíme nebo neříkáme. Nevím, kde se vzalo přesvědčení, že pozitivní zprávy nikoho nezajímají a čtenáře a diváky zaujme jen konflikt. Samozřejmě souhlasím, že kritika je důležitá. Ale více dobrých zpráv by určitě spousta z nás ocenila a vůbec by nám to neuškodilo. Je toho přece hodně, co se nám v České republice společně povedlo.

Já měl to štěstí a jsem vděčný za to, že jsem v uplynulém roce měl možnost poměrně často zastupovat naši zem v zahraničí. Ať už v roli předsedy Poslanecké sněmovny, nebo když jsem zastupoval na summitech pana prezidenta. Jsem přesvědčený o tom, že hodně z vás by bylo překvapených, jak o nás smýšlí v jiných zemích, jak dobré jméno Česká republika má ve světě. Vlastně nás v zahraničí většinou hodnotí daleko lépe, než se vidíme my sami. Hezky je to vidět vždy, když se za mnou přijde rozloučit nějaký velvyslanec cizí země, když mu končí jeho mise. Každý začne tím, jak krásně se mu v České republice žilo, jaká jsme úžasná, přátelská a svobodná země. A jak mu nebo jí přirostla k srdci a určitě se budou vracet, ať už je osud zanese kamkoli. Dokonce vím o jednom, který si tu našel partnerku a už tu zůstane.

A proto říkám, že když jsme si letos připomněli 100 let naší státnosti a často zmiňujeme hrdý odkaz naší 1. republiky, tak bychom si do nového roku 2019 měli dát předsevzetí, že se přestaneme podceňovat.

Rok 2019 ovšem není jen rokem, v němž dle předpovědí bude pokračovat ekonomický růst a dále se zvyšovat životní úroveň občanů. Je také rokem, v němž oslavíme třicet let od pádu totality. Třicet let od sametové revoluce a návratu demokracie. Je tedy i čas na určité bilancování. Jak na tom je Česká republika? Kam jsme se posunuli? Co se povedlo a v čem naopak naše demokracie potřebuje zlepšit?

Je nepochybné, že jsme za těch třicet let vybudovali demokratické instituce. Svobodné volby se staly zcela samozřejmou součástí našich životů. Demokratická forma vlády je nezpochybnitelná. A kdo říká či naznačuje něco jiného, nemá pravdu. Lidé u nás opravdu rozhodují o podobě politiky. Rozhodují svobodně, v rovných a všeobecných volbách. Nikdo není z tohoto rozhodování vyloučen.

To je demokracie.

"Demokracie je diskuze a každý musí snést názor toho druhého." To řekl náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk. A je to pravda. Nikde to neplatí více než právě ve Sněmovně. Ani já k vám nemluvím jako někdo, kdo je nadřízen ostatním poslancům. Ale jako ten, kdo je zvolen z jejich středu, aby za němluvil. A to za všechny. Nikoli jen za momentální většinu. Protože toto je důležitá demokratická zásada: demokracie je vládou většiny při respektování práv menšiny. Sněmovna nezní a nemůže znít jedním hlasem. Mají právo zde zaznít všechny názory. Nikoli jen ty, s nimiž my sami souhlasíme.

To je demokracie.

Možná se při sledování dlouhých sněmovních debat může někdo ptát, k čemu tolik slov. Proč se místo toho raději nekoná. Pravdou je, že ti, kteří jsou právě v opozici, by obvykle chtěli mluvit déle a ti, kteří mají většinu, už by raději hlasovali. Ale to je také demokracie. Demokracie není rychlá a efektivní. To ani není jejím smyslem a účelem.

Znáte Churchillovu větu: "Nikdo nepředstírá, že demokracie je dokonalá nebo samospasitelná. Říká se dokonce, že demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních způsobů, které jsme vyzkoušeli."

Demokracie je pomalá a těžkopádná. Ale má zásadní výhodu: dává vám, občanům, právo věci měnit. Kde dnes sedím já a dalších dvě stě poslanců, může být po příštích volbách někdo jiný. Třeba vy nebo váš soused. Demokracie je totiž změna. A ta změna může přijít každé čtyři roky. Záleží na vás, komu dáte příště svůj hlas.

To je demokracie: svoboda volby a právo změny. Samozřejmě každý má právo i kdykoli mimo volby vyjádřit svůj názor či nespokojenost. Ať už peticí, či se projevit na ulicích a náměstích. Tímto způsobem se však změna v demokracii neděje. Změna v demokracii se děje skrze volby. Proto je tak důležité k nim přijít a rozhodnout. A to rozhodnutí platí až do příštích voleb. Je to vaše právo. A je v tom i kus vaší spoluodpovědnosti za osud naší země.

Abraham Lincoln o demokracii řekl, že je to “vláda lidí prostřednictvím lidí a pro lidi”. Řekl to ke konci krvavé občanské války. Řekl to, aby sjednotil rozštěpený americký lid. Řekl to, protože chtěl dát přednost diskuzi před trestáním poražených.

Vždy mě zamrzí, když v politické debatě zaznívají argumenty nikoli věcné a faktické, ale osobní. Když se nezpochybňuje názor a politická pozice, ale jejich nositel. Když se dává přednost pomstě před dialogem. Když někdo dokonce neváhá narušit nepřekročitelnou hranici a tou je rodina a ti nejbližší. Tyto osobní útoky se přenášejí i na společnost a vytvářejí atmosféru nenávisti a rozkolu.

Situace u nás určitě není tak zlá jako za časů občanské války v USA. Ale nelze nevidět, že společnost je rozdělená na dvě poloviny a že mezi těmito dvěma polovinami je dost zlé krve. Rád bych proto do Nového roku vyzval k "odzbrojení" ve verbálních projevech, k návratu k občanskému obsahu a tónu.

Jako předseda Sněmovny cítím svůj díl odpovědosti za rozdělení společnosti. Přeji si, aby se ony příkopy podařilo zasypat a my byli opět jedním spojeným národem, jakým jsme byli při vzniku Československa nebo v roce 1989. Protože národ a jeho zájmy jsou daleko víc než momentální rozdělení moci. Demokracie umožňuje, aby ti, kteří jsou dnes v menšině, byli zítra většinou. Ten, kdo má zrovna navrch, by měl být velkorysý a ten, kdo je právě slabší, by se o své vítězství měl poprat ve férové demokratické diskuzi a ve volbách. I toto je demokracie: vzájemný respekt a úcta.

Stejnou úctu si zaslouží i každý z vás. Určitě znáte zásadu - kterou jsem se vždy důsledně řídil i já - a to, že když jde člověk po cestě vzhůru, má každého slušně pozdravit, protože ti samí lidé ho budou pak zdravit po cestě dolů. Hlas babičky z odlehlé pohraniční vísky váží stejně jako hlas profesora z Prahy. To je demokracie. A já si rozhodně vážím všech voličů, ať dali hlas mně, nebo někomu jinému. Zaslouží úctu a respekt už jen proto, že přišli a hlasovali. A bez ohledu na to, že volíme různé strany, zůstaňme především dobrými sousedy, přáteli, členy rodiny, kolegy v práci. Nestojí za to rozhádat se kvůli politice.

Demokracie připouští, dokonce přímo vyžaduje odlišné názory, kritiku. Střet názorů a hlavně dialog demokracii a společnost posouvají dál. Ale tím myslím dialog podložený racionálními argumenty a motivovaný dobrou vůlí. Dialog vedený v klidu a bez zbytečných emocí, nikoli nenávistné útoky. Člověk, který má pravdu, nepotřebuje zvyšovat hlas.

Demokracie není boxerský ring. I při těch protestech na ulicích a náměstích můžeme zůstat slušnými lidmi. Vulgarity, šibenice, osobní urážky, rasismus, výhrůžky, to do demokracie nepatří. Dnes máme svobodu projevu. Nikdo nám ji nemůže vzít. Můžeme ji jen sami zpochybnit, když ji zneužijeme k napadání druhých a k šíření nenávisti. Jsem hrdý na to, že většina našich lidí i při protestech zachovává určitou úroveň a slušnost, byť jsou výjimky. Jinde ve světě tomu tak není a pouliční demonstrace se zvrhávají v násilí. Demokracie nepotřebuje násilí. Demokracie potřebuje dialog.

Pokud si mám dát nějaký novoroční závazek, pak že jako předseda Sněmovny zvýším svoje úsilí bojovat za větší respekt a úctu mezi poslanci, za lepší domluvu, za slušnější diskuzi, za větší svornost všech stran při hledání a prosazování společných národních zájmů a respektování vůle voličů. Protože to je demokracie.

Vážení spoluobčané,

v Novém roce máme slušně našlápnuto. Ještě naposledy pro dnešek citace T. G. Masaryka: "Demokracii dělají demokrati a lepší demokracii lepší demokrati.” Musíme si umět více naslouchat a lépe diskutovat. Kromě rozdílných názorů sdílíme přece společné hodnoty, které nás přesahují. Lásku k naší zemi. K bližním. Úctu ke svobodě. A mnoho dalších.

Letos uběhne 30 let od doby, kdy se k nám demokracie vrátila. Je to velký dar. Zároveň ale demokracie není nic hotového, nic pevně daného. Je to příležitost a je to možnost. Je to příležitost měnit věci. A je to možnost dělat věci stále lepšími. Vše záleží jen na nás.

Závěr už bez citátů. Naše demokracie bude právě tak silná a právě tak dobrá, jací budeme my všichni. Za sebe slibuji, že budu především naslouchat vám, všem občanům České republiky. Demokracie je přece diskuze a každý musí snést názor toho druhého.

Vážení spoluobčané, milí sousedé, přátelé,

přeji vám v roce 2019 hodně úspěchů a osobního štěstí. Naší zemi přeji pokračování dobrého vývoje. A přeji si, aby v roce, kdy si připomeneme 30. výročí sametové revoluce, vzkvétala naše země nejen ekonomicky a po stránce životní úrovně, ale i co se týká kvality demokracie a svobody. Nenechte si namluvit, že tomu tak není. Když se nám toto vše podaří, tak si budeme moci na konci tohotu roku říci, že jsme vykonali dobré věci. Pak bude moci být tento výroční rok naší demokracie, rok 2019, Rokem české národní hrdosti. To si velmi přeji. Češi, Moravané a Slezané si to zaslouží. Vy si to zasloužíte.

Snad jsem nebyl moc dlouhý a moc nenudil...

Přeji vám všem hezký den a celý zbytek roku!