Policie České republiky zjistila osobu, která stála za vyhozením kytic od pana prezidenta, premiéra a předsedy SPD při pietním aktu dne 17. listopadu loňského roku na Národní třídě v Praze. Samotný pachatel přiznal, že jednal vědomě a že svého jednání v žádném případě nelituje.
V rámci připomenutí si událostí s datem 17. listopadu z roku 1939 a 1989 proběhla řada pietních akcí, jejíchž součástí bylo i kladení kytic u pamětní desky na Národní třídě. Kytice od pana prezidenta Miloše Zemana, premiéra Andreje Babiše a předsedy SPD Tomio Okamury skončily v odpadkovém koši. Ty tam za potlesku „svých spolu podporovatelů“ vyhodil jeden z přitakávajícího hloučku občanů. Tento nedůstojný akt následně negativně ovlivnil celý průběh uctění tohoto svátečního dne. Policie České republiky kvalifikovala toto jednání jako přestupek a na základě kamerových záznamů se jí podařilo identifikovat konkrétního přestupce, kterému následně ve správním řízení byla uložena pokuta ve výši 2.000,-Kč. Přestupce se nechal slyšet, že se proti pokutě odvolá a opět se odvolává na demokracii.
Na věci jsou ale důležitá fakta – jako přestupce byl zjištěn Otakar van Gemund. Jedná se o reimigranta, který se narodil a vyrostl v Nizozemsku, jeho matka, Češka, se v roce 1968 odstěhovala za manželem Nizozemcem. Doma sice na Otakara mluvila česky, ale holandština převládla a jako teenager česky už moc dobře nehovořil. V červnu 1989 ve dvaceti letech se rozhodl v rámci studentského programu studovat češtinu několik měsíců v Praze a pak se sem často vracel. V současné době v Praze i bydlí a živí se jako překladatel a publicista. Je příznivcem promigrační politiky a spřízněn s nadacemi, za kterými stojí americký miliardář Soros.
V této souvislosti zmíním rozhovor Otakara van Gemunda s Janem Krčmářem, který byl publikován v časopisu E15 v roce 2016 pod názvem Reemigranti v Čechách. Píše zde: „Otakar van Gemund mi líčí, jak mu tady schází nizozemská schopnost se ozvat a stěžovat si, když něco není v pořádku. Bavíme se o tom, kde se kdo cítí doma. Je to totiž nejčastější otázka, kterou tu reemigrant dostane. Já se necítím doma nikde, odpovídá Otakar van Gemund. Nesnáším vlastenectví a národní identitu, je to omezující. Spíš bych řekl, že to tady znám. Já se cítím jiný než ostatní, ale v Holandsku jsem se vlastně také tak cítil. Nyní, v době migrační krize, kdy se Češi utápějí v moři mediální a politické hysterie kolem uprchlíků, je docela praktické dívat se na pojmy „doma“ a „domov“ trochu jinak. Doma je subjektivní věc. A stejně „doma“ by se tu po pár letech mohl cítit klidně i Syřan.“
Naše hnutí SPD takto smýšlející jedince a jejich výklad demokracie odsuzuje. My jsme hrdi na své vlastenectví a národní hrdost našich občanů.