V předvánočním ruchu poněkud uniklo pozornosti hlasování na 73. valném shromáždění OSN. Šlo o zachování smlouvy o raketách krátkého a středního doletu. Datum hlasování 21.12.2018 (v 10:44:55) New Yorského času nedával předpoklad, že se povede o tomto společném návrhu Ruské federace a Nicaragui nějaká významná diskuse.
Na upozornění známého se k tomuto tématu po jisté době vracím.
Jedná se totiž o zásadní příspěvek do diskuze o zajištění bezpečnosti světa. Samotného hlasování se řada států vůbec nezúčastnila, přesněji 26 zemí, z velké většiny z Afriky. 78 států, které se při hlasování zdržely spolu se státy, které se vůbec nezúčastnily, dává větší polovinu všech členských zemí OSN!!
Velmi zajímavá je i struktura států, které hlasovaly proti této rezoluci. Ze 46 zemí jsou zastoupeny všechny členské země NATO, plus dalších 14 zemí. V některých případech se jedná o ministátečky kdesi z Tichomoří nebo úzké spojence USA jako je Gruzie, Izrael, Saúdská Arábie či Ukrajina. Pro navrhovanou rezoluci tedy hlasovala necelá čtvrtina zemí OSN. Je smutné, že členské země EU kromě Rakouska, Malty a Kypru zůstaly ve stínu velkého bratra a rezoluci nepodpořily.
Rozumnému pozorovateli z toho vychází velmi podivná pozice EU jako celku ve věci snahy zachování světového míru. Je vidět, že společná zahraniční politika EU v tomto případě žádné kladné výsledky nepřináší. Pokud se snaží vyjednavači přesvědčit kandidátské země, aby se k této společné zahraniční politice připojily, potom se jedná o přímé ohrožení snah o nezvyšování napětí ve světě. Je nejvyšší čas tento stav změnit. Škoda, že i Česká republika potvrdila své pevné “transatlantické“ svazky i za ministrování nově nastoupivšího ministra Petříčka.
Jaromír Kohlíček
