Děkuji za slovo. Vážený pane předsedají, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás vzala s sebou na krátký výlet do transplantační medicíny. Nedomnívám se, že toto téma by zde bylo často slyšeno, ale velmi si přeji, abyste porozuměli tomu, co dnes budeme hlasovat.
Československá a česká transplantační medicína byla vždycky na špičce a v některých oborech je opravdu světovou špičkou, zejména v oblasti imunologických a některých transplantací. A abyste porozuměli tomu, proč chceme opravit ten zákon. Ten nevznikl vůbec z ničeho jiného, než že tomu ten, který předkládal, úplně nerozuměl. V té transplantaci se jedná o život. A já přeji všem i těm, kteří mě neposlouchají, aby se jich to nikdy netýkalo, ani jich, ani jejich příbuzných, ani z jedné strany, ani jako dárce, ani jako příjemce. Protože transplantace řeší situaci, která se velmi přibližuje opravdu binomickému dělení života: ano, ne. To není: bude mi lépe nebo hůře, ale: umřu a budu žít. A tady jde o čas. V současné době je to tak, že to koordinační středisko transplantací musí písemně požádat v případě cizince jeho rodinu. To je více méně nemožné vyřešit. A problém tady nastává v tom, že naši čeští občané jsou v nevýhodě. Protože jestliže ten cizinec, který zde je, a dojde k nějakému akutnímu selhání životně důležitého orgánu a potřebuje transplantaci, transplantační centra bez ohledu na to, kam patří, okamžitě zahajují jednání, dívají se do té čekací listiny, eventuálně s kým by se ten člověk mohl shodovat a dostane se mu té péče. Transplantace dnes je rutinní záležitostí, byť se tam samozřejmě stále vylepšuje. Ale v případě, že dojde k opačnému případu, to znamená, že tady je cizinec, který prostě bohužel má polytrauma, protože si musíme uvědomit, že každá transplantace znamená, že jsme někoho nezachránili ve většině případů, tak v tomto případě začíná těžký boj o čas. Protože jestliže explicitně u sebe nemá kartu, že buď chce, nebo nechce darovat orgány, což samozřejmě je svaté a to se zcela respektuje, v současné době se musí to koordinační středisko písemně dotázat konzulátu, velvyslanectví, rodiny. Ale všichni víte, jak vypadají pasy těch cizinců. On tady má trvalé bydliště na Staroměstském náměstí nebo v Liberci nebo kdekoliv a pak má jenom zemi původu, mnohdy jenom město nebo oblast. Je více méně nemožné cokoliv takového dopátrat. A po velmi pečlivě analýze jsme zjistili, že vlastně my tím české občany zhruba připravujeme v deseti, patnácti až sedmnácti případech o život, protože jim nemůžeme poskytnout z naší jaksi databáze vhodného dárce toho orgánu.
A proč je problém času? Péče o dárce, což je ten člověk, který je de facto již mrtev, ale de jure ještě ne, je velmi složitá. Je to velmi náročné finančně, odborně, je to velmi sofistikovaná péče. Ten člověk nesmí dostat řadu léků třeba kvůli oběhu, protože by ten orgán nemohl být použit. A ten čas tady je neúprosný. Abyste měli představu, v případě srdce je maximální doba, takzvané studené ischemie, čtyři hodiny, což je doba, kdy my to srdce odebereme a musíme jej implantovat tomu příjemci. Jistě chápete, že během této doby nejsme schopni písemně získat žádnou, ani negativní odpověď. A proto, protože ty zkušenosti jsou jasné, vás chci požádat, a víte, že tam byla jaksi velká shoda a mnohokrát jsme to diskutovali na zdravotním výboru, abychom udělali malou změnu. To znamená, že samozřejmě my stále trváme na tom superkorektním přístupu k tomu člověku, a tím je česká transplantační medicína pověstná, stále trváme na tom, že samozřejmě musíme dát vědět té rodině toho člověka, který zemřel, byť se s nimi třeba nestýká, to my neřešíme. Čili chceme tam samozřejmě kontaktovat tu rodinu, ale také jeho konzulát nebo velvyslanectví, prostě oficiální orgán této země, a to tedy aby tam byla možnost i třeba telefonicky nebo faxem, abychom nebyli odkázáni na písemnou formu, protože poštou se to prostě stihnout nedá. Jeden z orgánů, který je nejméně náchylný k té studené ischemii, jsou ledviny, kde máme možnost až 40 hodin, což znamená, že můžeme klidně i s přestupem poslat letecky kamkoliv tu ledvinu. Ale ani během této doby, což víte, že není ani celý víkend, nejsme schopni písemně sehnat odpovídající osobu kdesi v cizině, protože samozřejmě nemáme databázi. Takže tímto způsobem, kdybychom nemuseli písemně se zavazovat, ale skutečně kontaktujeme jednak tu rodinu, ale samozřejmě i zastupitelský úřad, by se výrazně ulevilo těm koordinačním pracovníkům a mohli bychom zvýšit počet transplantací pro české občany, kteří tím jsou v nevýhodě.
Takže to je velmi stručně, samozřejmě jsem připravena jakékoliv otázky vám zodpovědět, ale myslím si, že by bylo vhodné zrovnoprávnit české pacienty s těmi zahraničními, protože ti s tímto v našem případě nemají problém.
Takže děkuji.
