Česká republika je energetický skanzen, kde 68 procent obyvatel žije v lokalitách se zhoršenou kvalitou ovzduší. Kvůli znečištění ovzduší u nás ročně předčasně umírá kolem šesti tisíc obyvatel. Na alarmující stav ovzduší v ČR upozorňuje i Evropská komise a nejnovější zpráva OECD, která hodnotila stav životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí nejen nepodniká dostatečné kroky pro zlepšení stavu ovzduší, ale ve své reakci výsledky kontroly NKÚ dokonce bagatelizuje. Zákonem o ochraně ovzduší přitom ministerstvo podporuje udělování výjimek z limitů znečištění ovzduší velkým průmyslovým podnikům a uhelným elektrárnám. Kotlíkové dotace na výměnu „čoudících“ kamen byly poskytovány i na uhelné kotle, což je v rozporu s ochranou kvality ovzduší. Dalším zásadním nedostatkem je, že na ně nedosáhly domácnosti s nižšími příjmy, které tuto podporu nejvíce potřebují.
Hned po svém nástupu do Sněmovny jsem podala pozměňovací návrhy k zákonu o ovzduší – mířila jsem na omezení spalování uhlí v lokálních kotlích a navrhovala jsem také zákaz udělování výjimek z limitů znečištění pro velké uhelné elektrárny. Bohužel mé návrhy nezískaly podporu ani Ministerstva životního prostředí, ani poslanců. Cítím přitom velký tlak uhelných lobby, což jen dokládá snaha rozšířit těžbu uhlí na dolu Bílina.
Piráti od svého vstupu do Sněmovny navrhují konkrétní kroky ke zlepšení situace jak v oblasti ochrany ovzduší, tak v oblasti dopravy a průmyslu. Vláda se ale nechce pouštět do účinných opatření a zákonů, které by kvalitu života v oblasti ovzduší zlepšily.