Vzhledem k vývoji situace v jihoamerické Venezuele, kde se nynější šéf jejího parlamentu Juan Guaidóa "pasoval" do role prezidenta, a již byl uznán nejen USA, ale i dalšími např. západoevropskými zeměmi, část české politické scény tento krok hodnotí negativně a vyjadřuje některá "podivení". Osobně jsem toho názoru, že pan prezident tak činí s jistým rozmyslem a možná kalkulem, i když...:
- mezi země, které Guaidóa uznaly prezidentem, je USA, a jak známo prezident Zeman hodně stojí o to stanout před de facto "jedním z globálních světových hráčů" zastoupených právě D. Trumpem. Jeho úsilí se dosud na americké straně nedostalo přílišnému sluchu. Možná mezi řádky je možné hledat některé souvislosti právě v osobě a provázanosti Trumpa s naší zemí, resp. její předlistopadovou podobou skrze bývalou manželku Ivanu. A je možné jen spekulovat, jakou "nejistotu" mohou skýtat některá Zemanova vyjádření, kterými je znám, ale jenž se nemusejí setkat na Trumpově straně s pochopením. Tedy "jistá rizika" tu jsou.
a pokud např. KSČM se ústy svého "proslulého" poslance Ondráčka vyjádřila: "Znovu nesouhlasím s panem prezidentem a mám pocit, že mu přeskočilo,"..., pak může ve hře být i Zemanova část vyjádření o tom, že "Rád bych využil této příležitosti a pozval Vás k návštěvě České republiky. Česká republika oslaví v tomto roce třicáté výročí sametové revoluce a doufám, že i Vaší zemi se přechod k demokracii úspěšně podaří." Zemanova dvojznačnost, a možná i jistá ironie vztahu právě k listopadu 1989 se nabízejí.
Každopádně bych tento krok Hradu vnímala spíše dosti vlažně s ohledem na to, jak hodně přitom záleží na hlavních aktérech, kteří mají na vývoji ve Venezuele přímý zájem - tedy především USA, Rusko, ale i Čína.
Snad jen pro připomenutí kdysi koncem 60. let 20. století vznikla britská komedie o "Myši, která řvala"...