Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, ono to vypadá, že začínáme schvalovat skoro v bezvědomí, ale já pokládám tento návrh zákona za velmi důležitý. Upravuje znalce a v následující fázi i tlumočníky.
Já musím říci, že oceňuji práci, kterou odvedla zpravodajka, paní poslankyně Válková, i ministerstvo, které se konečně po dobách pana ministra Pelikána rozhodlo, že je ochotno spolupracovat jak s odbornými skupinami, tak s ústavněprávním výborem a najít nějaké řešení. Myslím, že to řešení je asi optimálně možné, které mohlo projít dnešní Poslaneckou sněmovnou.
Já přesto nedoporučím svému klubu, abychom pro ně zvedli ruku, a ten důvod je bohužel jednoduchý.
Pokládám za nepříliš šťastné, že se celý výběr znalců centralizuje jenom do Vyšehradské ulice, respektive jenom na Ministerstvo spravedlnosti. Víte dobře, že dnešní systém je ten, který je kritizován, ale přesto jsem ho pokládal za zajímavý, protože je do jisté míry konkurenční. Část znalců jmenují předsedové krajských soudů pro obvod svých soudů, část znalců jmenuje Ministerstvo spravedlnosti. Je to občas kritizováno, jsou předsedové krajských soudů, kteří to nemají rádi, jsou současně předsedové krajských soudů, kteří to pokládají za výhodné, ale je to přece jenom model, který je do jisté míry decentralizovaný, do jisté míry není v rukou jednoho člověka nebo jedné instituce.
Bohužel paní zpravodajka i pan ministr se přiklonili k tomu modelu centralizovanému, kde všechny znalce, samozřejmě prostřednictvím komisí a všeho, ale bude vybírat Ministerstvo spravedlnosti. Já z různých důvodů tyto centralizované modely nepokládám za nejšťastnější, a proto pro návrh zákona nezvednu ruku, i když poctivě říkám, že je mnohem lepší, než který přišel původně z vlády a byl prapůvodně zpracován panem ministrem Pelikánem. To, co se odvedlo na půdě ústavněprávního výboru za úzké součinnosti s Ministerstvem spravedlnosti, je užitečná práce.
A druhá poznámka a druhá prosba, kterou k vám mám. Přece jenom se týká těch pokut, o kterých mluvil už i pan ministr Pelikán, mluvila o nich i paní zpravodajka. Ústavněprávní výbor doporučil snížení pokut. A já jsem to na půdě ústavněprávního výboru hájil s tím: My máme jít příkladem. Ústavněprávní výbor je ten výbor, který by měl jít příkladem v ostatních otázkách.
Prostě my máme pokuty v České republice naprosto enormně nadsazené skoro ve všech oblastech. Všichni vám řeknou, že se využívá v podstatě v reálu spodních 10, maximálně 20 procent, že ty horní hranice pokut v téměř žádné oblasti, a obzvlášť ne v oblastech, které se týkají Ministerstva spravedlnosti, vůbec nejsou používány. Ale přesto to působí děsivě, jestliže říkáme, za banální porušení, za nevedení evidence je možná až půlmilionová pokuta. Mám dojem, že bychom měli celý systém pokut v České republice zásadně zrevidovat. Je škoda, že se to nepodařilo v minulém volebním období v okamžiku, kdy se dělala reforma správního trestání, ale tehdy na to nebyla síla. Ministerstvo vnitra přineslo vlastně normu, která to jenom promítala, nebylo schopné udělat porovnání jednotlivých pokut a jejich výše. Ale mám dojem, že máme jít příkladem a máme naznačovat státní moci a výkonné moci, že prostě pokuty mají být v rozumné výši, a že se nelze pořád zaklínat tím: Pokuta nesmí být likvidační, on to nakonec zruší Správní soud. Samozřejmě, že to správní soudy dělají, ale v okamžiku, kdy tu likvidační pokutu dostanete, tak už pak nemáte moc šancí, i když se jdete soudit, tak vám to trvá půl roku, tři čtvrtě roku, někdy dva roky, a znamená to pro vás velký problém.
Takže bych velmi poprosil, jestli byste mohli podpořit ten návrh, který doporučil ústavněprávní výbor a který navrhuje další snížení pokut, jejichž výše bude i tak dost vysoká, ta horní hranice 250 tisíc. Kdo dostane 250 tisíc, to není žádná legrace. A rozhodně zatím žádné pokuty v této výši nepadají. Děkuji za pozornost.
