Pokud se v poslední době nahromadily nehody, není jistě vše v pořádku. Je notoricky známo, že po rozdělení železnice na různé podniky, po „otevření trhu“, po likvidaci učňovského školství a snaze rozbourat i systém průmyslovek nám již delší dobu chybí kvalifikovaní pracovníci. Podobně jako v jiných oborech se rozmáhá nešvar několika zaměstnání v oboru, chybějící pracovníci jsou kompenzováni přesčasy. I strojvůdce je však jen člověk a nedostatek odpočinku a únava může vykonat své.

V Pařížském metru mají linku číslo 14., jezdí bezobslužně již řadu let. Na hlavních tratích se v řadě států EU zavádí systém komunikace soupravy s infrastrukturou, který pomáhá řidiči v plnění úkolů. Přesto je základem dobrého výkonu vedle dokonalé znalosti dostatečný odpočinek.

Na našem ministerstvu dopravy nemáme v poslední době jednoduchý život. Zjevně chybí koncepce a rezortní předpisy ani po více než 4 letech se nijak zvlášť nezlepšily. Vinu bych nehledal u vrátných. Tak dlouho jako současný ministr se jen tak někdo v křesle neudržel. Poukazování na předchůdce není na místě. Skandální “odcházení„ zastaralé koncepce výběru mýta v době satelitních technologií ukazuje na zásadní mezery v koncepční práci. 

Nejdůležitější vodní cesta – labská – se stále nemůže racionálně pohnout dopředu. Pseudozelené argumenty nemohou vysvětlit neschopnost připravit projekt k posouzení vlivu na životní prostředí ve tvaru, který by „prošel“ u staveb u Děčína. O tzv. „Slavíkových ostrovech“ by se dal napsat román. A stále není vidět na těchto hlavních směrech pokrok. Buď jde o neschopnost nebo jsou předpisy a zákony v takovém stavu, že se není možné v nich se ctí rozebrat. 

A kdo je tedy zodpovědný za vývoj stavu věcí? Kdo jiný než ministr a jeho nejbližší spolupracovníci! Nebo to budeme stále nazývat dědictvím „totality“??

Tak si to shrňme. Mýto se snad již pohne, o skutečném řešení na železnici však zatím nevíme, voda rozhodně není „za vodou“. Úspěchy na všech frontách. Nebo se mýlím?