Ruku na srdce, co vlastně rozhoduje o tom, komu dáte ve volbách svůj hlas? Jsou to ideje, je to program, nebo jen marketing a dojem? A jak to vše ovlivňuje mediální manipulace? Nebylo by dobré zavést reklamaci i na politiky? My v SPD jsme pro.
Doba, ve které žijeme, je neskutečně dynamická. Nejen, že se na nás na všechny valí ze všech stran tisíce sdělení, viditelná i podprahová reklama na cokoliv. Fenoménem doby je také manipulace mysli a politický marketing. Jsme schopni si vůbec uvědomit, co je pravda, co je lež a co je výsledek práce manipulátorů, rozumějme politických poradců?
Nebudu si hrát na populistu a tvářit se, že SPD nepoužívá marketing. Já nelžu. Volební kampaně a politická komunikace je zcela přirozeným nástrojem k tomu, aby politická strana a politici sdělovali své názory. Přesto v posledních letech vidíme něco, co bych nejraději neviděl. Třeba takový Andrej Babiš, ten je mistrem manipulace. Jeho političtí poradci mu radí témata podle detailních průzkumů veřejných mínění. Stálost názorů se u něj nenosí, naopak. Názory je možné měnit i pětkrát po sobě, vždy populisticky dle toho, jak se na to lidé tváří. Jediným cílem je zavděčit se co nejvíce lidem. Je to to, co chceme? Má i politický program poslouchat zákazníky, tedy stále se měnit dle jejich nálad? Já si myslím, že ne. Ideje jsou nesmírně důležité a proto jsem rád, že SPD stále hlásá a usiluje o své priority. Je třeba neskutečné, jak protichůdně vystupuje Andrej Babiš v ČR a jak třeba na půdě Evropské unie, a to nejen v souvislosti s migrační problematikou.
Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury to mnohdy vůbec nemá jednoduché. Ale nepíšu tento text pro to, abych tu fňukal. Jednoznačně a dlouhodobě si stojíme za svými názory, rázně voláme po co největším zapojení občanů do rozhodování, chceme zvýšit zájem o věci veřejné atp. V tomto hlásáme stále to samé a čelíme kritice ze stran našich politických oponentů. My se nebojíme pojmenovávat věci pravým jménem a nebýt politicky korektní. Chceme, aby lidé měli kritické myšlení a nevěřili všem manipulativním zprávám, které se občas účelově objevují, nebo co hůře zase raději neobjevují v médiích, nejen v České televizi. Zrovna před pár dny jsem sledoval debatu s Ladislavem Jaklem a bylo neskutečné, jak proti němu následně lidé za jeho názory útočili. Chce to ale vytrvat a stále s manipulací bojovat, jinak bude ještě hůř.
Stejně tak je třeba k neuvěření, jak Andrej Babiš vždy hlásal, že bude řídit stát jako firmu. Opravdu se firma řídí tak, že má v době růstu zvyšovat svůj dluh, respektive nesmyslně zvyšovat provozní náklady, namísto klíčových investic? A lidé premiérovi stále věří. A to již ani nehodnotím manažerské schopnosti jeho vládního týmu, který má problémy s diplomovými pracemi, natož aby řídili zodpovědně ministerstva. Ale média, která pan premiér vlastní, tyto negativní zprávy hned vyvažují rádoby pozitivními zprávami.
Zpět ale k marketingu, produktu. Když si koupíte televizi, máte dva roky záruku. Jak je to u politiků? Je sice možnost jim co čtyři roky vystavit účet při volbách, ale lidé často řeší dost svých problémů a agendu, která se na ně z přebujelého státu hrne a mnohdy následkem mediální manipulace ani netuší, jak se jim politici vlastně vysmívají. Stejně tak náš politický a volební systém příliš změnám nenahrává. I proto SPD dlouhodobě prosazuje přímou volbu a odvolatelnost politiků. Jsem proto moc rád, že návrh Tomia Okamury ohledně této naší programové priority nyní prošel prvním čtení v Poslanecké sněmovně. Ano, zaveďme odvolatelnost, je to ona reklamační záruka. Když ji může mít televize, která objektivně jako přístroj moc škody asi nenapáchá, proč by to nešlo na politiky, kteří těch škod umí napáchat nespočet.
