Kvalitních asistentů je nedostatek. A tak ve finále inkluzí trpí jak děti zdravé, tak handicapované. Zdravé děti jsou brzděny ve výuce, mohou se setkávat i s agresí a dalšími nepříznivými projevy ze strany spolužáků s některými diagnózami. Děti s postižením se zase mohou pro své pomalé tempo stát terčem posměchu.
Plně souhlasím s některými názory, uvedenými v článku (ZDE), na úpravu systému inkluze – zvláště tím, že by děti s jiným tempem výuky měly mít při běžných základních školách speciální třídy. Byly by tak v kontaktu se zdravými dětmi a některé předměty by s nimi mohly mít společné. V jiných by postupovaly vlastním tempem za pomoci speciálních pedagogů i asistentů.
Současná podoba inkluze ale nic nepřináší. Nedivím se tomu, že již na čtyři tisíce rodičů a pedagogů žádají změnu a především to, aby výuka žáků se závažnějšími diagnózami probíhala ve třídách s menším počtem žáků.