Byla jsem tak trošku oslovena, vyzvána, aniž bych to čekala, přiznám se, že o žádných kalíšcích s míčky nevím. Nevím, jestli si to pan předseda nějak popletl, opravdu nevím o žádných míčcích, ale dobrá. Omlouvám se panu předsedovi, ale nevím.
Teď tedy k tomu, co tady bylo řečeno.
Řeč pana předsedy Senátu byla velmi dlouhá a emotivní. Ani jsem si nestačila dělat poznámky. Ale to podstatné, co řekl, co mě zaujalo, je, že bychom měli jednat o tom, co se lidí týká, co lidé potřebují. Jestliže se domníváme, že jednání o klimatických změnách a o sérii adaptačních opatření, která musíme přijmout, aby lidé v těch změněných klimatických podmínkách mohli žít, nebo opatření, která možná se podaří zmírnit, rozsah těch klimatických změn, že nejsou pro ty lidi, tak já tedy musím říct, že rozporuji to, že pan předseda Senátu říká, že to není pro lidi. Naopak, je to pro lidi velmi důležité.
Jestliže tedy hovoříme o tom, že je tady nějaká vize, evropská vize, pan předseda Senátu řekl, že jsou to výkřiky evropských byrokratů, ale přiznává, tentokrát už přiznává, že jsou klimatické změny, jaké tedy máme jiné vize, které jsou předložené, které by byly lepší, které by byly konkurenční, které by problematiku řešily? Ono je hrozně hezké říkat lidem, víte, vás to něco bude stát, s tím nesouhlaste, víte, to budou změny, ty všechny změny se vás dotknou. To je strašně pěkné a populistické, protože samozřejmě lidé mají rádi klid, jistoty, výhody. Ale říct, čekají nás nějaká nutná opatření, protože víme, že se změní klima nebo že už se změnilo klima, musíme proto něco udělat, je daleko těžší. Jestliže budeme přistupovat jako politici k celé té problematice stylem, že, vážení, nás se to netýká, ČR si bude hrát svoji hru, zcela určitě tomu nepomůžeme. Na výboru také zaznělo, jistě, je pravda, že třeba některé státy nechtějí slyšet na některá opatření, která by měla být přijata. Dobrá. Ptám se tedy, dámy a pánové, milí kolegové a kolegyně, takže neuděláme nic? Takže když Čína neudělá nic, Indie neudělá nic, tak my taky tedy... Je to správné řešení? Nemáme vizi, jenom kritizujeme. Výsledek, to řešení, které je, tak my budeme tedy ti, kteří, když oni neudělají, tak my také ne? To si nemyslím, že je ta správná cesta.
A to je docela zásadní, strategické rozhodnutí, před kterým teď stojíme, ke kterému se nějakým způsobem máme postavit. Když už jsem hovořila o Číně, Čína produkuje každým dnem více elektromobilů a více ekoautobusů a více solárních panelů a více větrných elektráren než celá Evropa a než Spojené státy dohromady. Jde daleko dopředu. Hovoříme o tom, že chceme změny v celém systému našeho průmyslu. A to není přece jenom o tom, že tak pomaličku si to tam budeme patlat, aby se to pomaličku měnilo, aby někomu nevstoupili do jeho zisků, do jeho jakýchsi výhod, které ještě má ze zastaralých technologií. Mám tady zprávu OECD, ta říká: ČR patří k zemím s nejvyšší mírou úmrtnosti v důsledku znečištění ovzduší. Je to právě proto, že spalujeme to uhlí. Je to právě proto, že nemáme ty ekologičtější zdroje, které by chránily ovzduší. To s tím také souvisí. A to přímo teď, nejenom do budoucna, dopadá na občany této země.
Nechci mít tak dlouhou řeč, jak měl pan předseda, jenom na závěr, bavíme se o obnovitelných zdrojích, máme tu jakousi studii z roku raz dva, která říká, že naše podmínky z hlediska slunce, z hlediska větru a jiných možností obnovitelných zdrojů jsou omezené. Ta studie je už dávno překonaná. Kdybychom využili všechny ty střechy, jak o tom hezky hovořil pan senátor Orel, kdybychom využili všechny ty možnosti, které máme, tak bychom pokryli jednu jadernou elektrárnu, kterou teď vymýšlíme, že budovat budeme. Mě trošku mrzí, že ministerstvo životního prostředí souhlasilo s energeticko-klimatickou koncepcí, která teď šla, myslím, na úroveň Evropské komise, kde říká: Jenom 14 % obnovitelných zdrojů v tom mixu... Možná, že nesouhlasí. To by byla dobrá zpráva.
Opravdu stojíme před rozhodnutím. Jestli nám ujede vlak jenom proto, že chráníme zastaralé technologie a nemáme chuť se opřít do možná jiných cest, ale cest smysluplných, které povedou ke zlepšení stavu ovzduší, k tomu, že snížíme klimatické emise, přizpůsobíme se tomu, co nás čeká, pak jsme opravdu prohráli.
Děkuji za pozornost.
