Referendum o církevních restitucích je prázdnou bublinou

MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA

originální osobnost, konečně,jako každý člověk

KDU-ČSL
Královéhradecký kraj
poslanec

Referendum o církevních restitucích je prázdnou bublinou

V právním státě jsou tradičně některé otázky vyloučeny z přímé demokracie. Kromě oblasti daňové nebo bezpečnostní to jsou otázky základních práv a svobod jiných či otázky související s rozhodovací činností soudů.

ČSSD dělá jako by to nevěděla. Vždyť již její návrh zákona o referendu z roku 2007 tuto výluku obsahoval. Majetkové vyrovnání s církvemi je přesně tímto případem, neboť se nejedná o obecnou otázku, nýbrž o konkrétní majetkové nároky. A o nich se v žádném civilizovaném a právním státě nehlasuje.

V oblasti církevních restitucí Ústavní soud již několik let jasně říká, že na straně církví a náboženských společností existuje majetkový nárok spadající pod ochranu vlastnického práva podle Listiny základních práv a svobod a že zákonodárce svou nečinností blokuje rozhodovací činnost soudů, neboť ty potom nemohou v tisícovkách případů jednotně rozhodovat o žalobách na vydání protiprávně zabaveného majetku státem. Nepřípustným zasahováním do činnosti soudů je nepochybně i pokus ČSSD o další prodlužování tohoto stavu.

Kromě porušení základního práva na ochranu vlastnictví tak stávající absence zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi podle Ústavního soudu porušuje ještě základní principy právního státu (čl. 1 Listiny) a náboženskou svobodu v České republice.

Aktivita ČSSD směřuje k prodlužování protiústavního stavu, kdy populistická gesta a politikaření v parlamentu mají přednost před povinnostmi, které ústavním činitelům ukládá ústava. Protože hlavním výsledkem iniciativy ČSSD bude další blokace rozhodovací činnosti soudů o žalobách poškozených církví a náboženských společností, jedná se o postup protiústavní, neboť směřuje k porušování základních práv plynoucích z ústavního pořádku a evropské úmluvy.

Stejná situace, kdy většina politické reprezentace dávala své pohrdání právem soudům okázale najevo, již jednou nastala, a to v případě patnáctiletého otálení s deregulací nájmů, kdy soudy neměly pro změnu k dispozici zákon, podle něhož by rozhodovaly o jednostranném zvyšování nájmu. Ani o deregulaci nájmů by mimochodem referendum nebylo přípustné. Tato záležitost již má a ještě bude mít nepříjemnou dohru u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Ostudný přístup části politické reprezentace k majetkovému vyrovnání s církvemi směřuje k přesně stejnému výsledku.

Nelze než připomenout, že na předložení vlastních návrhů na vyrovnání s církvemi měla ČSSD dostatek času. Od někdejší vládní strany by se dala očekávat určitá míra soudnosti a přehledu v otázkách ústavního práva, proto by ČSSD neměla předstírat, že o výše uvedených skutečnostech neví.