Příklady, které pan premiér uvádí, jsou v drtivé většině případů výsledkem evropských zákonů, které má povinnost Česká republika převzít do svého právního řádu podle schváleného unijního znění.

Celounijní pravidla pro hypotéky, včetně předčasného splácení, stanovuje směrnice o hypotečních úvěrech. Pravidla pro uzavírání i předčasné splácení spotřebitelského úvěru obsahuje pro změnu směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Rovněž pojištění vkladů má vlastní celoevropský právní předpis. A mohla bych pokračovat dále.

Asi nejvíce do oči bijící je zmínka o 14denní lhůtě na odstoupení od smlouvy při nákupu na internetu, kterou zavádí evropská směrnice o právech spotřebitelů. Jelikož jsem na tomto zákonu v Evropském parlamentu osobně pracovala, můžu směle říci, že při jeho schvalování hnutí ANO ještě ani neexistovalo.

Za ochranu spotřebitele je v České republice zodpovědné ministerstvo průmyslu a obchodu pod vedením ANO. A ministryně Nováková se nijak netají tím, že prioritou je pro ni chránit byznys, a hned po svém nástupu proto mj. rozhodla o ukončení práce na spotřebitelském kodexu, který by pravidla pro ochranu spotřebitelů u nás zpřehlednil a zjednodušil. Co se nehodí, hodíme na Unii, co se hodí, přičteme si k dobru a k EU se nehlásíme. Od deklarovaného proevropského politika, za jakého se premiér Babiš prohlašuje, bych asi takový mírně řečeno zavádějící komentář opravdu nečekala. Řečeno terminologií spotřebitelské legislativy, jedná se o přímo vzorovou ukázkou nekalých obchodních, pardon politických praktik.