právě zde probíráme v mnoha ohledech velice citlivou problematiku uzavírání manželství homosexuálních párů a možnost adopce dětí těmito páry. Ráda bych uvedla, že v žádném případě nemám nic vůči homosexuálům. Plně je respektuji a považuji je za rovnocenné osoby. Stejně tak nemám problém s registrovaným partnerstvím. Tento institut český parlament schválil v minulém desetiletí. V té době reprezentant LGBT o registrovaném partnerství prohlašoval, že je pro ně naprosto dostatečné a považují ho za konečný cíl. Také přislíbil, že nikdy nebudou požadovat jeho rozšíření například o adopci dětí. Názorové oponenty, kteří právě před tímto tehdy varovali, označoval za lháře a šiřitele poplašných zpráv. Nikoho nenálepkuji ani nezavrhuji na základě sexuální orientace. Jsem opravdu ráda, že žiji v zemi, která je k sexuálním menšinám přátelská a tolerantní, v zemi, kde tyto menšiny mají plná občanská práva. Ale prosím, nezaměňujme tato práva za nároky a privilegia. Nesjednocujme oprávněné požadavky se svévolí, která navíc může narušit práva a svobody druhých.
Z těchto důvodů musím k předloženému návrhu říci, že na výsost ctím naši aktuální právní a obsahovou definici manželství a také účel jeho vzniku a existence. A ta je následující: manželství je v právním řádu České republiky chápáno jako dlouhodobé, resp. trvalé životní společenství jednoho muže a jedné ženy. Cílem manželství je pak soužití obou manželů a v první řadě výchova jejich dětí. Naši zemi lze označit za křesťanskou společnost, ve které je rodina tvořena matkou ženského pohlaví a otcem mužského. Sama příroda zařídila, aby se dítě narodilo dvěma osobám rozdílného pohlaví, nikoli stejného. Potomek během svého života vidí jak vzor mužský, tak vzor ženský a učí se tak chápat role obou těchto pohlaví ve společnosti. Nezasahujme do tohoto staletími prověřeného stavu. Nevystavujme tisíce občanů konfliktu jejich svědomí a víry. K této situaci dochází totiž v zemích, kde manželství stejnopohlavních párů uzákonili a kde stát nutí podporovat tuto skutečnost i občany, pro které jde o volbu mezi vlastním přesvědčením.
Můžeme se prosím společně zamyslet nad reálným dopadem takové situace? Podle mého názoru je nutné přednostně řešit otázky jako například, jakým způsobem budou páry před adopcí dítěte prověřovány, jak postupovat v případě rozpadu manželství páru stejného pohlaví z pohledu svěření dítěte do péče. A nemá dítě právo na klasický model rodiny? Jaký dopad může mít na jeho psychiku fakt, že bude mít dva otce, nebo dvě matky? Dokud nebudou tyto i další otázky definitivně zodpovězeny a zákonem chráněny, lze adopci dětí homosexuálními páry považovat za předčasnou a ne zcela morální.
Děkuji.
