A kde vzít organickou hmotu? Ta je produkována hospodářskými zvířaty, jejichž počet nám za posledních 30 let klesl o 2/3 a dnes je v ČR poměr VDJ/ha, tedy velkého dobytčího zvířete na jeden hektar, asi 0,35. V Německu je poměr 1,03, v Bavorsku dokonce 1,6, německý průměr jim kazí severní a východní Německo, bývalé NDR. V Holandsku mají poměr dokonce 1,7, inu Holanďané byli vždy dobrými hospodáři na poli.

Díky chování hospodářských zvířat ve stájích a kravínech, stejně, jako je tomu všude jinde v Evropě, opravdový zemědělec pěstuje na svých polích tzv. netržní neboli krmné plodiny pro tato zvířata, vedle krmné kukuřice především vojtěšku či jetele. Jsou to plodiny, které jednak udržují půdu živou, zadržují v ní při dešti vodu a také, když svítí slunce, zabraňují svými listy téměř po celý rok, velkému odpařování vody z polí. Proč těchto plodin máme na poli málo? Jsou netržní, tedy žádné peníze za ně neutržíte a nakrmíte tím hospodářská zvířata, která následně produkují např. mléko nebo maso. Hnůj a kejda z těchto zvířat se pak vrací zpět do půdy jako tzv. organická hmota, organické hnojivo. To je ta správná zemědělská praxe. Tvrdím, že nejlepší ekolog a ochránce přírody je dobře hospodařící zemědělec s vyrovnanou rostlinnou a živočišnou výrobou, tedy poměr alespoň 1 VDJ/ha, jak jsme si vysvětlili dříve. Toto je nenahraditelné, věděli to naši dědové a pradědové, když říkali „na jeden hektar jedna kráva“. Neměli žádné vysoké školy zemědělské, ale předané zkušenosti od svých předků. Nikdy za poslední stovky let nebyla naše zemědělská půda tak vyprahlá a suchá, ohrožena erozí, jako v posledních letech. Je to výsledek hospodaření za posledních 70 let. Širé rodné lány a ejhle, budeme tu mít asi poušť. Jižní Morava je toho věrným příkladem, někde už není půda, ale spraš.

Struktura dotací, které jdou do zemědělství, jsou primárně soustředěny na tzv. přímé platby na hektar, tedy na rostlinnou výrobu. Podpora chovu hospodářských zvířat, tedy platba na VDJ nebo na organickou hmotu vyváženou zpět na pole, jako to mají například v Belgii či Holandsku, je v ČR minimální. V hodnotách ve srovnání se západními zeměmi, jde v objemu dotací o statistickou odchylku.

Tzv. „moderní zemědělec“ pěstuje monokultury a střídá obilí a energetické plodiny. Obilí ve velkém vyvážíme jako surovinu bez přidané hodnoty, zpět pak dovážíme potraviny. „Moderní zemědělec“ je vlastně energetik.

A jaký je z toho všeho výsledek? Dovážíme už přes 50 % potravin, schodek agrárního obchodu v roce 2018 dosáhl rekordního záporného výsledku, -40 mld. Kč, nejhorší v historii. Vyvážíme miliony tun obilí, syrové mléko a živá zvířata, prostě komodity. Stále méně produktů s přidanou hodnotou. Kdo tedy bude vyrábět potraviny? Rezignujeme na výrobu potravin a na klasické vyrovnané zemědělství?

Tvrdím, že ten, kdo chová zvířata, by měl být placen zlatem, dotace na živočišnou produkci musí být daleko vyšší než pro rostlinnou výrobu, zásadně vyšší než pro „zemědělce energetika“. Ten, kdo na poli pěstuje potravinářské plodiny a ve stájích živočišné potraviny, to je opravdový zemědělec. Ti jsou budoucností České republiky.