Navrhuji udělení Řádu Bílého lva in memoriam generálporučíku Jaroslavu Selnerovi (narozen 5. 5. 1906, zemřel 11. 1. 1973), kladenskému rodákovi, účastníkovi bojů o Tobruk a na Dukle, kterého komunistický režim po roce 1948 vyhodil z armády.
Na ty, kteří sloužili naší vlasti, se nemá zapomínat. Naopak si je musíme připomínat a vážit si jich. Proto předkládám tento návrh.

Absolvoval obecnou školu v kladenských Kročehlavech a chodil do místního Sokola. V roce 1937 se stal posluchačem Vysoké školy válečné. Po okupaci v roce 1939 se zapojuje do odbojové organizace Obrana národa. Protože mu hrozí zatčení, v listopadu 1939 odchází do zahraniční, kde se ihned zapojuje do plnění úkolů čs. zahraničního vojska. Např. pomáhá zajišťovat doklady, jízdenky pro další čs.vojáky utíkající z protektorátu.

V roce 1940 se stává velitelem čety a později roty v 11. východním československém pěším praporu pod velením Karla Klapálka. V roce 1941 bojuje u Tobruku, kde je po výbuchu miny raněn.

Po odchodu do Anglie pracoval ve zpravodajském oddělení ministerstva obrany pod plukovníkem Františkem Moravcem.

V roce 1944 byl převelen ke svému bývalému veliteli Karlu Klapálkovi k čs. jednotkám v Sovětském svazu, kde se stal náčelníkem štábu 3. brigády, která se účastnila bojů Karpatsko-dukelské operace. Převzal její velení a pod jeho rukama se 3.brigáda vyznamenala v urputných bojích o Liptovský Mikuláš.

Po skončení války se stal velitelem 3. devize v Kroměříži. Slibná kariéra ale velice rychle končí, podobě jako v případě mnoha dalších frontových vojáků, po únoru 1948. Jednoho zářijového dne roku 1951 mu zabrání stráž ve vstupu do kanceláře.

Dostává následující dopis: „Jakožto zavilý nepřítel lidově-demokratického zřízení jste s okamžitou platností propuštěn z Československé lidové armády bez nároku na výsluhový příspěvek a…“

Z armády je propuštěn, musí se vystěhovat z bytu a záhy přichází i o vyměřený důchod. Pracuje jako horník v Ostravě, dělník v Poldi Kladno, posunovač na dráze. V roce 1968 se mu dostává částečné rehabilitace a bylo mu znovu přiznáno právo nosit uniformu. Teprve po roce 1989 byl in memoriam plně rehabilitován a povýšen do hodnosti generálporučíka.

Návrh na nejvyšší vyznamenání podávám po dohodě s jeho synem. A také po domluvě primátorem Statutárního města Kladna Dan Jiránek, který společně s generálem Pickem zaslal návrh přímo na Pražský hrad. Věřím, že si tento návrh Poslanecká sněmovna osvojí.